Hlavní obsah

Děsivá vzpomínka na Wu-chan. Za tuto báseň dostala půl roku vězení

Foto: Profimedia.cz

Autorka Čang Wen-fang ve své básni vzpomíná i na ty, na které roušky nezbyly.

Reklama

26. 2. 8:30

Půl roku za mřížemi dostala Číňanka, jejíž vzpomínky na utrpení ve Wu-chanu se neshodovaly se stranickým pojetím pandemického příběhu.

Článek

Ačkoli si Wu-chan prožíval to nejhorší zkraje minulého roku, znepokojivé informace o dění v uzavřeném městě probublávají dál.

Svět vedle zpráv o koronavirové nákaze mohl sledovat i její doprovodné jevy – mizení čínských občanských novinářů a umlčování těch, jejichž názory se bily se stranickým pojetím. Trestu neunikla ani uživatelka sociální sítě Weibo jménem Čang Wen-fang. Obyvatelka provincie Che-pej zveřejňovala básně, ve kterých čtenářům poodhalovala úskalí ze života lidí v uzavřeném Wu-chanu a upozorňovala na příběhy, které se za hranice Číny nedostávaly.

Za svůj „hřích“ si u čínského soudu vysloužila šest měsíců vězení. O případu nedávno informoval oficiální justiční web Čínské lidové republiky. Podle něj text Čang Wen-fang uváděl nepravdivé informace, které si přečetl a sdílel příliš velký počet lidí. Čang Wen-fang tak měla negativně ovlivňovat společnost, což soud označil za trestný čin „vyvolávání hádek a problémů“.

Uživatelka vystupovala pod pseudonymem přeložitelným jako „Marilyn Monroe“. Čtenář se díky ní dozvěděl například o tisícovce lidí, kteří ve wuchanské nemocnici museli sdílet jediný záchod. Báseň vzpomíná i na ty, kteří přišli o život nepřímou vinou viru – někteří během své izolace vyhladověli k smrti, další ve strachu z nakažení rodiny spáchali sebevraždu. Jiný se oběsil, když mu kvůli viru zemřel blízký člověk. Za nenošení roušek padaly i fyzické tresty – Číňanka zmiňuje, že policie nutila místní stokrát opisovat větu „když jdu ven, nasadím si roušku“.

Báseň vzpomíná mimo jiné i na příběh matky dítěte nemocného leukémií. Místní nemocnice plné pacientů s covidem-19 neměly prostor pro léčbu takto závažné nemoci a matka se policistů střežících hranice města marně dožadovala, aby je pustili do Pekingu.

Autorka připomíná také ty, kteří se cítili být ponižováni nedostatkem financí, nebo dobu, kdy roušky nebyly k sehnání.

Všechny tyto zprávy však čínský soud označil za šíření nepokojů a nepravdivé informace. Samotná Čang Wen-fang se u soudu dobrovolně přiznala a její advokát navrhl odnětí svobody na půl roku.

Pokusy ústřední vlády takové lidi umlčet a naopak propagovat vlastní obraz pandemického příběhu ne všechny přesvědčil. Za „Marilyn“ se postavili i další uživatelé Weibo. „Mám svou vlastní paměť: Viděl jsem fotografie, videa i příspěvky na sociálních sítích, které jejímu příběhu odpovídají. Marilyn napsala, že její příspěvek byl zamýšlen jako připomínka ‚těch lidí a událostí, které by neměly být zapomenuty‘,“ uvádí jeden z nich.

Přinášíme volný překlad části básně s názvem Ten, který na balkoně rozeznívá gong a pláče za nemocné. Text je doprovozen odkazy na původní videa či příběhy, ke kterým autorka odkazuje.

Ten, který na balkoně rozeznívá gong a pláče za nemocné.

Ten, který následoval pohřební vůz v hluboké noci a v zármutku volal: „Mami!“

Řidič kamionu, který uvázl na dálnici a bloudil bez možnosti návratu.

Ten, kdo během karantény zemřel ve svém domě hladem.

Těhotná žena, která utratila 200 000 jüanů, než jí bylo odepřeno další ošetření, protože už nemohla dál platit.

Ten, na kterého neměli čas lékaři, bál se, že nakazí svou ženu, a tak skočil z mostu, aby ukončil svůj život.

Devadesátiletý muž, který čekal v nemocnici pět dní a pět nocí, aby zajistil svému 60letému synovi postel.

Ten, kdo pod příspěvkem Weibo nabízel nemocniční lůžko: „Člen mé rodiny právě zemřel a uvolnil nemocniční lůžko. Doufám, že vám to pomůže.“

Ten, kdo si při kontrole úřady zakryl ústa šátkem a zahanbeně plakal, protože si nemohl dovolit roušku.

Ten, kdo místo roušky musel použít pomerančovou kůru.

Ten, kdo šel sám do Úřadu pro občanské záležitosti, aby se ohlásil jako sirotek poté, co mu zemřela celá jeho rodina.

Ten, kdo postavil nemocnici Huoshenshan, aniž by spal nebo odpočíval, ale po návratu do své vesnice byl považován za morového démona.

Pacient s leukémií, který se potřeboval dostat do Pekingu na transplantaci kostní dřeně, ale nepustili ho, pro svou bolest požadoval eutanazii.

Ten, který byl zmlácen do krve, protože neměl roušku.

Ten, který s mrtvým tělem svého dědečka strávil pět dní.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené