Hlavní obsah

Dokument: Novoroční projevy předsedů Parlamentu

Foto: ČTK

Předsedové obou komor Parlamentu: Jaroslav Kubera (ODS) a Radek Vondráček (ANO)

Reklama

1. 1. 19:12

Prezident Miloš Zeman už tradičně pronesl místo novoročního projevu vánoční poselství. O prostor v televizi se tak na 1. ledna přihlásili předseda Senátu Jaroslav Kubera a předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček. Přinášíme přepis jejich projevů.

Článek

Jaroslav Kubera: Na svobodu slova můžeme už jen vzpomínat

Vážení a milí spoluobčané.

Jaký tedy byl rok uplynulý a jaký bude ten nadcházející? V roce 2019 jsme si připomněli 30 let od sametové revoluce, 20 let od vstupu do NATO a 15 let od vstupu do EU. Oslavy byly důstojné, i když hodnocení byla různá. Od pozitivních, která převažovala, až po skeptická, podle toho, jak je každý z nás prožil. Pravidlo, že velká očekávání přinášejí velká zklamání, opět nezklamalo. Přesto si troufnu tvrdit, že přes všechny peripetie, kterými jsme prošli, jsme dosáhli maximum možného.

Foto: Seznam Zprávy

Jaroslav Kubera.

Samozřejmě dnes víme, co jsme mohli udělat jinak, tak je to ale přece i v osobním životě každého z nás. Rok 2019 byl rokem velkých změn ve světě i doma. Extrémně rostl vliv sociálních sítí, a to do té míry, že žijeme dva životy. Jeden virtuální, ve kterém je obtížně se orientovat, a jeden reálný, který je často zcela jiný. A když říkám jiný, myslím tím lepší. Navštívil jsem více než 20 senátních obvodů a opět jsem si potvrdil, že osobní setkání s lidmi žádná sociální síť nenahradí. Nemám nic proti digitalizaci, která nám prý zajistí, že si všechno potřebné i nepotřebné zajistíme z domova, jen připomínám, že digitalizovaná hloupost zůstává hloupostí.

Útoky na svobodu pokračovaly i v uplynulém roce. A jako vždy byly zdůvodňovány těmi nejlepšími úmysly. Příkladů je mnoho. Politická korektnost, dovedená ad absurdum, takže na svobodu slova můžeme už jen vzpomínat. Nemůžeme říkat, co si myslíme. Bojíme se, že se brzy budeme bát si to jen myslet.

Nové zelené tsunami, jež se rychlostí zvuku blíží k našim hranicím a které je založeno na vyvolávání strachu o osud planety, doplněné heslem „poručíme větru, dešti“ a úžasný zelený byznys je na světě. Jako kdyby nestačila nejprve posedlost biopalivy a elektrovoltaikou, na kterou budeme doplácet dlouhá léta. Dnes jsme v zajetí posedlosti eletromobilitou, o které už všichni vědí, že je to slepá cesta, jen se to bojí říci. Zaplatíme za to všichni. Než budou popírači globálního oteplování způsobeného člověkem definitivně umlčeni, musím znovu nabádat, abychom vzali rozum do hrsti a přestali jsme bláznit. Planeta se opravdu za 14 dní ani za 14 let, ani za 14 století nezhroutí. A spíše než utrácet peníze za marnou snahu oteplování zastavit, pokud k němu skutečně dochází, měli bychom se na oteplování připravovat. Přinese to nové výzvy pro inženýry, nové technologie a nová pracovní místa. Na druhé straně musím říci, že se k naší planetě nechováme dobře. Klimatické konference nás ovšem nezachrání. Budeme muset začít každý sám u sebe.

Dalším typickým jevem minulého roku bylo hledání vnitřního a vnějšího nepřítele. Řídilo se heslem: „To, že jsem paranoidní, neznamená, že po mně nejdou.“ Doma bylo nejčastější slovo „Babiš a Čapí hnízdo“ a směrem do zahraničí „Čína a Rusko“. Přičemž Čína a Rusko se staly více vnitropolitickým než zahraničněpolitickým tématem, jako bychom neměli svých starostí dost. Že si na ně musíme dát pozor, to je nabíledni, ale není důvod být kvůli tomu hysteričtí.

Nemohu se nedotknout úlohy českého Senátu. Přestože je ostřelován z mnoha stran, a to i některými nejvyššími ústavními činiteli, jeho místo v našem ústavním systému je nezastupitelné. Senát byl dokonce zcela nedávno označen za nástroj ďábla. Musím konstatovat, že k vám opravdu nepromlouvám z pekla, ale ze své pracovny na Valdštejnském náměstí. To, že vzhledem k současnému složení Poslanecké sněmovny Senát bývá poměrně často přehlasovatelný, na tom nic nemění. Zejména u ústavních zákonů nelze Senát přehlasovat, a je tak pojistkou pro zachování demokracie v naší zemi. Což si mnozí kritici ani neuvědomují.

Znovu chci připomenout, že prožíváme nejlepší období svých moderních dějin. Líp je vám díky vám. Nejsme bezprostředně nikým ohrožováni, zažíváme nevídané období blahobytu a prosperity. Ano, trápí nás tisíce důležitých problémů, ale to není důvod lámat nad dnešní dobou hůl. Snažme se i v letošním roce řídit jednoduchým heslem: „Žít a nechat žít.“

Politikům přeji, aby více naslouchali lidem než sami sobě. Vám přeji vše dobré v roce 2020.

Předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček.

Radek Vondráček: Rozhoduje se u voleb, ne na ulici

Vážení a milí spoluobčané, novoročních projevů je letos více, dovolte mi tedy, abych vás oslovil jako zástupce Poslanecké sněmovny a jejích 200 poslanců, kteří reprezentují názory všech občanů naší země. Ačkoliv se to při pozorování zvenčí často nezdá, v dolní komoře Parlamentu dochází ke zdravému demokratickému střetu a diskuzi, v níž každý má právo být slyšen. Jako její předseda nebudu ani dlouze hodnotit uplynulý rok, ani překládat své vize pro rok příští, ale pokusím se nastínit, co nás všechny čeká, a vyjádřit, co je pro nás všechny důležité.

Za zásadní pokládám, že záleží na každém z nás, že každý může svým dílem ovlivnit budoucnost, kterou my všichni a jeden každý z nás máme ve svých rukou. Dámy a pánové, vstupujeme do prvního roku třetí dekády třetího milénia. A naše země završila třetí dekádu své obnovené svobodné existence. Lidé na celém světě musí v novém roce řešit řadu globálních problémů ohrožujících naši prosperitu i naše přežití. Jako Česká republika jsme v poločase budování svobodné, demokratické společnosti, které potrvá 60 let. Tak to alespoň v roce 1990 předpověděl slavný sociolog Ralf Dahrendorf a jeho slova se zatím plní. Měli bychom na této cestě pokročit dál.

Uplynulý rok 2019 byl díky vám všem, kteří jste pracovitými a solidárními lidmi, v mnohém úspěšný. A takový a ještě lepší může být i rok 2020, když dokážeme my Češi, Moravané, Slezané a další čelit té možná největší výzvě, která před námi stojí, a to vydržet v této úžasné zemi sami se sebou. Záleží jen na nás, co se stane, máme to v rukou.

Každý rok je něčím významný. Co důležitého přinese rok 2020 doma i v zahraničí? Jaké příležitosti a hrozby nás čekají? Jak se k nim máme postavit? Na tyto otázky se pokusím v následujících minutách nabídnout odpověď.

Na mezinárodní scéně nás čekají další jednání o klimatických změnách a o řešení migrace. Ze svých cest mohu potvrdit, že změna klimatu je pro mnohé země Evropské unie téma číslo 1. Češi si to zatím moc nemyslí, i u nás však roste pocit zodpovědnosti. Plníme závazky při snižování emisí oxidu uhličitého, ale na prvním místě musí pro nás být naši občané. Nesmíme dopustit zničení průmyslu, které by je připravilo o práci, ani nedostatek elektřiny, bez níž by nemohli topit a svítit. K přechodu na čistou ekonomiku budeme potřebovat i přes úspory ohromné množství elektřiny, jež nahradí fosilní paliva. Obnovitelnými zdroji dokážeme pokrýt malou část, potřebujeme nové jaderné bloky, abychom mohli uzavřít uhelné elektrárny. Tím zásadně snížíme emise.

Chci ale zároveň říci, že odmítám redukovat lidský život na pouhou uhlíkovou stopu. Názory, že kvůli ní je každé dítě zátěží pro planetu, mě jako otce děsí. To je stejný extremismus jako tvrdit, že k žádné klimatické změně nedochází. Odmítněme oba extrémy a vsaďme na selský rozum, moderní technologie, udržitelný rozvoj a respekt k přírodě i člověku.

Nelegální migrace zůstane i v roce 2020 jednou z hlavních trvalých hrozeb. Je v našem zájmu spolupracovat na evropském řešení, protože jen společně máme šanci se s tímto globálním problémem poprat. Zároveň musíme trvat na tom, že migraci je třeba řešit mimo hranice Evropy, ty hranice bránit a bojovat s pašeráky lidí. Ti, kteří nemají nárok na azyl, a těch je až 90 procent, by se do Evropské unie neměli vůbec dostat. Když selže naše obrana, povede to k tlaku na znovuzavedení povinných kvót. A ty odmítáme. Dámy a pánové, jako nevelký národ můžeme ovlivnit mezinárodní dění, když převezmeme svůj díl odpovědnosti. Budoucnost Evropy a světa leží také v našich rukou.

Nyní se dostávám k hlavním domácím událostem příštího roku. Čekají nás krajské volby, někde senátní a především nás čeká dialog s občanskou společností. Regionální volby se označují za volby druhého řádu. A účast v nich bývá nižší než v těch sněmovních. Ale volby jsou vždy důležité. Kraje jsou jak výrazem samosprávy a nezávislosti na centrální vládě, tak stupněm, který řeší problémy, jež nemohou vyřešit jednotlivé obce. Regiony mají důležité kompetence v dopravě, zdravotnictví, školství, kultuře, bezprostředně tak ovlivňují životy lidí. Má určitě smysl jít volit. Prosím, přijďte ke krajským volbám, hlasováním spolurozhodujete o budoucnosti.

V příštím roce také určitě budou pokračovat protesty proti vládě. Jak jsem řekl v úvodu, jsme stále ještě neusazenou demokracií, stále jsme si ještě nezvykli, že protesty patří ke svobodné společnosti, máme sklon buď tyto demonstrace zatracovat, nebo naopak přeceňovat jejich význam. Právo shromažďovací je jednou ze základních svobod, které jsme získali v roce 1989.

To samé ovšem platí o svobodných volbách. Jen v nich se skutečně rozhoduje. Ne na ulici, ne udáváním do Bruselu, ne nepodloženými ústavními žalobami. Už Jan Hus říkal, že pravdy každému přejte. Menšina má právo veřejně vyjádřit svůj názor, většina má právo vládnout, obojí patří k demokracii. A ještě něco je pro demokracii důležité: úcta k pravdě a respekt k druhým. Dávejme si proto pozor na lži a nálepky. Lež není názor a názor není fakt. Nálepkováním zbavujeme naše bližní osobnosti a lidskosti. Přejme každému pravdu i jeho individualitu. Nevyřazujme nikoho z diskuze, nezatracujme nikoho jako nepřítele, jehož je třeba zničit.

Dámy a pánové, dovolte mi na závěr vyslovit 3+1 přání do nového roku. Jednak jako zástupce Poslanecké sněmovny a jednak sám za sebe. Přál bych si, abychom v roce 2020 přes rozdílné názory uměli nakonec vždy najít, co je náš národní zájem, a společně ho hájit. Hádejme se doma, v hospodě nebo v kavárně, ale v Evropě a ve světě buďme Čechy, buďme sebevědomým a svobodným národem, který táhne za jeden provaz. Zkrátka buďme svobodní v malých a silní ve velkých věcech.

Přál bych si, abychom si v novém roce uměli naslouchat a tolerovat se. Nenechme politiku ničit náš osobní život a vztahy. Vlády přijdou a odejdou, ale s přáteli, kolegy, dědečkem, babičkou, maminkou, tatínkem, dcerou, synem musíme žít dál. Nenechme internet a jeho sprostotu vyhřeznout na ulici a mezi nás. Nenechme se otrávit trolly všech barev a světonázoru, kteří šíří nenávist, pomluvy a lži.

Docela často v médiích slyšíte, že žijeme v úžasné zemi. Já sám jsem o tom přesvědčen. V neklidném světě jsme ostrovem bezpečí, važme si toho a nekažme si to. Nakonec, ale ne v poslední řadě bych si přál do nového roku úctu, ale hlavně porozumění právu. Vůbec ne proto, že jsem právník, moudřejší lidé přede mnou řekli, že skutečná demokracie není vládou většiny nad menšinou, ale vládou pravidel, jež uznávají všichni. Právní stát, řád a spravedlnost, to nejsou jen vznešené pojmy, ale záruky našich občanských práv a svobod. Nemusí se nám líbit každé rozhodnutí justice, ale je třeba ho respektovat, protože kde nevládne právo, tam vládne bezpráví.

Vážené dámy a pánové, spoluobčané, milí sousedé. Nyní mi dovolte říct mé osobní přání. Jestli si vzpomenete, v loňském roce jsem vám všem přál, aby se rok 2019 stal rokem národní hrdosti. A myslím, že to, čeho jsme dosáhli, nás opravňuje k tomu být na sebe hrdí.

Nyní bych si přál, aby se rok 2020 stal rokem boje proti lidské hlouposti a nenávisti. Jak nejlépe bojovat s hloupostí a nenávistí? Přece typickým českým způsobem – humorem. Ten je naším největším národním bohatstvím, určitě větším než třeba lithium. Mohli bychom ho přímo vyvážet. Nějak mám pocit, že se humor a nadhled z veřejného prostoru vytrácejí a s nimi, že se vytrácí laskavost a slušnost. Přitom český smysl pro humor nás často podržel v těžkých dobách a spojoval lidi různého názoru. Jak už jsem říkal, ušli jsme polovinu cesty k silné a stabilní demokracii.

Ať do té druhé kráčíme s dobrou vůlí, jasnou myslí, a pokud možno, optimismem. Toto vše přeji České republice do nového roku 2020 a jednomu každému z vás přeji do nového roku zdraví, štěstí a úspěch. Co je zlé, ať se napraví. A co je dobré, ať se v příštím roce ještě zlepší. Každý z nás může svým dílem přispět. Jak správně řekl britský politik a filozof Edmund Burke: „Nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo, co udělat může, nemá smysl.“ Vše je i v roce 2020 v našich rukou. Já vám děkuji za pozornost a krásný nový rok.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené