Češi se bojí, že technologie odrazují děti od pohybu. Rizika jsou ale jinde

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Překvapivě většina Čechů považuje za největší riziko využívání technologií dětmi to, že podporují zahálčivý život a odrazují děti od pohybu. V digitálním světě přitom na děti číhají rizika, která mohou mít daleko větší dopady, zejména na psychiku dítěte,“ upozorňuje specialistka kybernetické bezpečnosti Vladimíra Žáčková ze společnosti ESET.

V novém průzkumu společnost zjišťovala postoj české veřejnosti k používání technologií dětmi. Jedním z nejčastějších témat v tomto kontextu je, kolik času dětem u mobilů, tabletů nebo počítačů dovolit.

Většina Čechů by dětem mezi 6 a 12 lety dovolila trávit na chytrých zařízeních hodinu nebo více. Podle průzkumu to je 72 procent. Nejvíc lidí (40 procent) se přiklání k hodině denně, 25 procent dotázaných pak ke dvěma. Pro úplný zákaz je v této věkové kategorii 7 procent lidí.

A co si o tom myslí psychologové? Přirozeně záleží na věku. Technologiím jsou čím dál častěji vystavovaní i kojenci. Odborníci přitom doporučují, aby děti do věku dvou let ideálně nepřicházely do styku s obrazovkami vůbec. Od dvou do čtyř let pak radí maximálně hodinu denně.

„Dětský mozek se v prvních letech života nejlépe rozvíjí v interakci s druhým člověkem. Hodinu před spaním už by se dítě na obrazovku nemělo dívat kvůli negativními vlivu modrého světla na spánek,“ vysvětlujte psycholožka Kamila Ryšánková.

U dětí do 6 let by měl být pořad co nejjednodušší a nejlépe z reálného světa. Vhodným obsahem jsou podle Ryšánkové zvířata ve volné přírodě, zemědělské stroje při práci, vlaky, ukázky, jak fungují věci, a podobně.

Délka takových videí by neměla přesáhnout 20 minut. Naopak nevhodné jsou ostré barvy, rychlé střihy nebo hlasitá hudba, která se mísí s mluveným slovem.

„Mozek malého dítěte ještě nezpracuje rychlé střihy a potřebuje záběry co nejpomalejší. Pro nejmenší děti je vhodné video zpomalit, nebo rovnou vybrat takový pořad, kde záběr trvá alespoň 4 vteřiny a déle,“ pokračuje Ryšánková.

Dětský mozek tak zaregistruje vše, co se děje na monitoru. Při sledování se podle psycholožky zapojují zrcadlové neurony a dítě zrcadlí, co se děje před ním, a velice intenzivně prožívá každou situaci. „Proto bych doporučila, aby rodič předem viděl celý příběh, aby dítě neprožívalo intenzivní stres při děsivých scénách nebo něčí záchraně,“ doplňuje Ryšánková.

Z průzkumu vyplývá, že Češi se nejčastěji bojí toho, že používání chytrých zařízení odrazuje děti od pohybu, vede k lenošivosti a že nenačerpají sociální dovednosti.

Realita je ale podle aktuálních výzkumů mezi dětmi do 14 let trochu jiná. Děti podle nich dávají přednost spíše aktivnímu trávení času venku s přáteli a sportem. Elektronická zařízení jsou až na třetím místě. Podle psycholožky Ryšánkové chybí spíše vedení dětí ke sportu a nedostatečně nastavená pravidla bezpečného používání technologií a limitování času.

„Jako výrazný problém elektronických zařízení ve své praxi pozoruji spíše úzkosti a problémy v sociálních dovednostech dětí, kdy se děti například příliš stydí seznamovat nebo nedokážou udržet konverzaci a naslouchat druhému,“ dodává.

Dospělí se podle dat častěji obávají predátorů než sextingu (rozesílání textových zpráv, fotografií nebo videí se sexuálním obsahem, pozn. red.) mezi dětmi. Děti ale daleko častěji sdílí intimní obsah mezi sebou. Podle dat z roku 2022 přibližně každý sedmý nezletilý (14 %) někdy někomu dobrovolně poslal svou vlastní citlivou fotografii či video. Z těchto materiálů byl každý pátý nějakou formou zneužit (18 %).

„Výzkumy zaměřené na sexting, které proběhly v minulých letech v České republice, potvrzují, že v posledních 10 letech prevalence sextingu u dospívajících roste,“ uvádí Kamil Kopecký, vedoucí projektu E-Bezpečí Univerzity Palackého v Olomouci.

Ještě v roce 2011 se to týkalo přibližně 9 procent českých dětí, v roce 2014 toto číslo vzrostlo na 12 procent, v roce 2017 15,5 procenta. Nyní se pohybujeme kolem 14–15 procent.

„Je tedy zřejmé, že jde o fenomén, kterému je třeba věnovat pozornost a zaměřit se na něj třeba v systému všeobecné primární prevence rizikového chování. Důležité je také upozornit rodiče na to, že je nutné o tomto tématu mluvit také v rámci prevence realizované přímo v rodině,“ doplňuje Kopecký.

Častým tématem v rodinách jsou také pravidla, jak mohou děti technologie používat. Více než polovina Čechů by se domlouvala s dětmi jen ústně. Třetina dospělých by nainstalovala dětem software rodičovské kontroly, který pomáhá předem daná pravidla a limity času dodržovat. Jen zanedbatelná procenta dospělých by nijak čas u chytrých zařízení neomezovala.

Zařízení by zcela zakázalo 6,5 procenta respondentů. „Zákazy nejsou cesta. Děti si k technologiím cestu najdou ve škole nebo u kamarádů. Spíše bych doporučila s dětmi mluvit o tom, proč nějaká pravidla doma máme,“ upozorňuje specialistka kybernetické bezpečnosti Žáčková.

„Důležitější, než kolik času školák u obrazovek tráví, je samozřejmě to, jakým způsobem obrazovky využívá a čemu se věnuje. Tento čas by neměl být na úkor pohybu, fyzické aktivity nebo kreativní činnosti,“ dodává.

Rodiče si často kladou otázku, jak dítě odtrhnout od počítače nebo telefonu. „V tomto ohledu bych doporučila mít doma pravidla užívání těchto zařízení, na kterých se dohodnou všichni členové rodiny, například mít domluvená místa, kde telefon nebo počítač nepoužíváme, typicky se takto domlouvají rodiny třeba na jídlo,“ radí psycholožka Ryšánková.

Dítě by podle ní mělo také rozumět tomu, z jakého důvodu taková pravidla rodina má, a mělo by být postupně seznamováno s bezpečným užíváním technologií. „Kromě toho je dobré pamatovat i na to, že děti se učí nápodobou, takže se učí z návyků rodičů. Zapomínat by se nemělo ani na společné rodinné aktivity mimo obrazovky,“ uzavírá.