Článek
Angličtina dnes proniká do profesní i každodenní komunikace. Ohrožuje tím český jazyk? Podle lingvistů jde spíše jen o hodně viditelný jev, který ale nepředstavuje pro češtinu nijak zásadní problém. Tím je spíš přístup lidí, kteří ji nemají rádi. Připadá jim příliš těžká a komplikovaná, nebo ji dokonce považují v dnešním světě za zbytečnou.
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů zajímavé příspěvky z diskuze pod článkem, který připomíná osmdesáté narozeniny Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR.
„Naše nádherná mateřština se všemi jejími ‚záludnostmi‘ není v krizi. V krizi jsou lidé, kteří se ji nechtějí řádně naučit a neumí ji používat. Stačí číst místní články, ale taky diskuzi. Podobně je ‚poučné‘ poslouchat moderátory, komentátory, politiky, případně tzv. ‚serebrity‘, a to včetně sportovců… Například Karel Čapek by jistě hořce zaplakal,“ píše čtenář Arnold Brepta.
Přečtěte si původní článek:
Jiří Lupoměský: Bohužel, dnešní mladí se realizují i tím, že používají různé anglicismy, tedy i anglická slova, ale problém je v tom, že cca 95 % z nich nedovede ta slova správně vyslovit, natož aby znali skutečný význam těch výrazů. Viz politici či televizní/rozhlasoví řečníci… Pracoval jsem mnoho let v americké firmě, kde sice nebylo zakázáno mluvit jiným jazykem než angličtinou, ale „nebylo to očekáváno“, což je totéž. A proto vím, jak jsou Amíci citliví na správnou výslovnost, nemluvě o znalosti jazyka jako takového. Doporučuji dnešním víajpákům přečíst si celého Shakespeara v originále, ono je to přejde…
Marie Hrbková: Spisovným jazykem, bohužel, nemluví ani různí komentátoři a reportéři v televizi, což mně velmi vadí. Profesionálové by měli umět mluvit spisovně a nezavlékat do projevu středočeské nářečí. Představte si, jak by vypadalo, kdyby v brněnském studiu mluvili slováckým nebo hanáckým nářečím a v ostravském „kratce“.
Rudolf Nendza: Já vidím ohrožení kvality češtiny i ve stále častějším využívání AI pro tvorbu textů nebo jejich načtení. Kolikrát je to naprostá šílenost, AI si vymýšlí neexistující slova, text nedává smysl… A u poslechu to většinou tak tahá za uši, že to nemůžu poslouchat. Ale spousta lidí to poslouchá a zvykne si na tu hrůzu, že to nedejbože bude časem považovat za normu. Obvykle mi to nedá a píšu komentář o špatné kvalitě, ale ze 300 komentářů jsem jediný, a to je na zamyšlenou.
Lubomir Kvasnicka: Hlavně by to chtělo zjednodušit gramatiku v některých případech. Zejména shoda podmětu s přísudkem. A potom různá slova, která začínají s/z, to je často také oříšek, ale např. i mě/mně. K čárkám se raději nebudu vyjadřovat, to je běs. Ze současných pravidel mám někdy pocit, že zamrzla v minulosti a že si vlastně na něco hrajeme a už to nereflektuje realitu a patří to spíš do národního obrození. Podle mého názoru je to téma. Mohli by se toho chytit nějací politici a protlačit to. (redakčně kráceno)
- Alexandra Kulhavá (reaguje): Shoda podmětu s přísudkem je jedna z věcí, které nesprávně napsané dokáží úplně změnit smysl věty. To, že se něco učíme, pomáhá rozvíjet mozek. Také bychom mohli začít jen vydávat skřeky a posunkovat. To už máme ale naštěstí za sebou.
Vit Nadvornik: Čeština je krásný jazyk. Bohatý, pestrý, ohebný a kdo ho ovládá, tak si s ním může hezky „hrát“. Příkladem jsou naši přední umělci, například Zdeněk Svěrák, Jiří Suchý, Karel Plíhal, Jan Burian a mnoho dalších. Ale například na sociálních sítích dostává pořádně na frak. Je smutné, jak dokážeme našemu rodnému jazyku ubližovat…
Vladimír Bělský: Jazyk se vždy vyvíjel s novými generacemi a s rozvojem techniky, to je naprosto v pořádku. Co se ovšem nezmění, je samotný základ jazyka - tedy mluvnický a pravopisný systém, na němž je jazyk jako takový postaven.
Milan Marko: Začít se musí nikoliv v rodině, ale u veřejných vzorů. To jsou v prvé řadě média. Jazyková úroveň velké části novinářů je otřesná, v gramatice by propadali už v 5. třídě a mnohdy to vypadá, že si své výtvory po sobě ani nepřečtou. Na druhém místě jde o mluvu politiků, herců, zpěváků a dalších osob, které občané vidí či slyší denně a rádi se její upadající úrovni přizpůsobují. A na třetím místě je zmíněný Ústav pro prznění jazyka českého, který stálým rozvolňováním pravidel, rozšiřováním dublet a postupným povolováním toho, za co se před několika desetiletími dávaly pětky z diktátů, vlastně ukazuje, že na dodržování tradičních pravidel vlastně ani tak moc nezáleží.
Marek Věchýtek: Učení se jazyku, třeba jen češtiny, zlepšuje inteligenci. Nejen tím, že zlepšuje paměť, ale také učí zákonitosti a pravidla. Tedy něco, co je nezbytné nejen v přírodních vědách a matematice, ale i v praktickém životě. Kde máme tuny zákonů, jejichž neznalost neomlouvá.
Marta Chudack: Nevím, jak se dnes učí český jazyk. Ale škola by měla každého naučit hovořit správně spisovně. I psát. Mělo by se dost číst, bývala povinná četba, určitě to mělo něco do sebe. Psaly se slohové práce. Nic opsaného. Různé nápady, jak změnit a zjednodušit český jazyk, by vedly k jeho poškození, to je nesprávné. Takže jazyk si udržme, važme si, že máme krásnou, bohatou řeč.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.
František Pfeifer: Čeština časem zanikne a dobře jí tak! Rozdíl mezi spisovnou a běžnou, hovorovou češtinou se neustále zvětšuje, často až do trapnosti. Ústav pro jazyk český je zkostnatělý, ostatně jako jeho název, a není schopen cokoliv řešit. Jen sám sebe přesvědčuje o tom, jak je ta stará spisovná čeština, kterou už neumí skoro nikdo mluvit, krásná.
Lucie Mazuchová: Největším problémem češtiny je, že se jí lidé nevěnují a neprocvičují ji jako dříve. A stačí začít u těch nejmenších. Kolik procent dětí má před spaním čtenou pohádku? Kolik procent rodinných příslušníků si povídá s dětmi nebo klidně i mezi sebou? Kolik procent lidí přečte alespoň jednu stránku knihy denně? Nebo kolik dětí, co se učí číst, čte doma nahlas?
Roman Kudlička: Každý jazyk se vyvíjí. Nedokážu si moc dobře představit, že bychom tu mluvili staročeštinou a jak bychom po našem pojmenovávali nové věci.
Alena Čechová: Za mě je věčná škoda, že se neučíme vyjadřovat srozumitelně a stručně. Mnohem víc mi vadí krasoduši, již se nutně svou slovní ekvilibristikou potřebují předvést, aniž by cokoli řekli, případně by se obsah jejich sdělení dal shrnout do pár vět. Považuju to za osobní útok, který mi bere čas a nutí mě se soustředit na jejich tlachání. Stejně tak ty tapety tady, zkuste si z nich vyškrtnout každé třetí slovo, srozumitelnost neutrpí a dyslektikům se uleví.
Tomáš Vaněk: Souhlasím s mladými. Angličtina je praktičtější. Mám malé děti a učím je od tří let anglická slovíčka atd. Rozhodně se to do života hodí víc.
