Hlavní obsah

Expert: Zabití Zavahrího je také demonstrace síly, hydře doroste nová hlava

Foto: Profimedia.cz

Jednotky Tálibánu hlídkují v afghánské metropoli Kábulu, kde americký dron zabil velitele Al-Káidy.

Reklama

2. 8. 18:30

Američanům se podařilo zabít vůdce Al-Káidy Ajmána Zavahrího, a to pomocí bezpilotního letounu. I při takovém zásahu je ale nejzásadnější práce na zemi, upozorňuje bývalý velitel útvaru speciálních operací Lumír Němec.

Článek

Jeden z hlavních strůjců útoku z 11. září 2001 Ajmán Zavahrí v neděli zemřel po útoku americké Ústřední zpravodajské služby (CIA).

Nástupce Usámy bin Ládina v čele Al-Káidy zabily v Afghánistánu dvě střely hellfire vypálené z bezpilotního letouna. Akci ovšem předcházela několikaměsíční zpravodajská práce.

Co všechno obnáší příprava takového útoku, popsal pro Seznam Zprávy bezpečnostní poradce a veterán mnoha zahraničních vojenských misí Lumír Němec.

„I když chcete navádět rakety hellfire, musíte přesně označit konkrétní objekt nebo auto, ve kterém se ten daný člověk pohybuje,“ popisuje bývalý velitel SOG, speciální protiteroristické jednotky vojenské policie, která operovala mimo jiné i v Afghánistánu.

Jak probíhá plánování takového útoku? Co víme, tak se útok plánoval několik měsíců.

Nejdůležitější je zpravodajská práce na místě. To znamená sbírání informací. Lidi na druhé straně totiž samozřejmě nejsou hloupí.

Vezměte si, že jsme schopni monitorovat, odposlouchávat, kamery máme na každém kroku, ale v okamžiku, kdy nepoužíváte elektronická zařízení, nekomunikujete e-mailem, nevoláte telefonem, tak nezbývá nic jiného než práce zpravodajců v terénu.

Tihle lidé často mění místa, pohybují se, jejich identifikace je velmi těžká. V zemích, jako je Afghánistán, stačí, aby si člověk dal přes obličej šemak (tradiční arabská pokrývka hlavy, pozn. aut.) a už nemáte šanci ho poznat.

Jak si tedy můžeme představit takový sběr informací? Je to třeba i o náhodě, že se od nějakého zdroje podaří vypátrat, kde se konkrétní člověk vyskytuje?

Sbíráte informace z místních zdrojů, získáváte kontakty, se kterými komunikujete a skládáte si jakési puzzle. Snažíte se monitorovat místa, kde se ten člověk může vyskytovat a děláte si obraz o jeho pohybu. Jak říkám, to je nejdůležitější.

Kdyby používal telefon s jedním fixním číslem, najdete ho velice jednoduše, ale tomu se samozřejmě teroristé vyhýbají.

Když se tedy podaří zjistit, kde se takový cíl pohybuje, jak se pracuje dále při plánování útoku?

Pokračuje se v monitorování jeho pohybu, ale už se vymýšlí způsob, jak by to šlo provést. Třeba pokud byste využili chytrou bombu, tak se zvažuje, jaké je riziko kolaterálních ztrát. Stejně tak, jaká je šance na úspěch, pokud byste vyslali na tento úkol speciální jednotku. Jestli budou v nebezpečí.

Všechna tato rizika se zvažují. Z mého pohledu jsou největším problémem kolaterální ztráty. Můžeme sice zjistit, že se pohybuje v konkrétním době, ale pokud tam pošleme raketu, tak zabijeme jeho, ale třeba také dalších třicet lidí, kteří se tam rovněž vyskytují.

Která další hlediska vstupují do rozhodování, zda zaútočit? Americký prezident Joe Biden třeba zvažoval, jestli zabití Zavahrího neohrozí jednání o propuštění amerického občana Marka Frerichse, kterého před více než dvěma lety v Afghánistánu unesli.

Jistěže se berou v úvahu i takové důsledky, ale o tom rozhodují ti nejvýše postavení. Já na to mohu koukat pouze z vojenského pohledu. Vždycky jsem byl pěšák, který plnil úkoly na konci potravinového řetězce.

Takže vy byste hodnotil hlavně možné civilní ztráty a bezpečí vaší jednotky?

Určitě se musí zohlednit také míra rizika pro vojáky. Nikdo by vás neměl poslat do akce, která má šanci na úspěch jedna ku deseti. Šance na přežití musí být výrazně vyšší. Murphyho zákony totiž v případě nasazení speciální jednotky samozřejmě fungují. Je nutné tedy zvážit všechny možnosti, protože co se má pokazit, to se také pokazí.

Hydře brzy doroste nová hlava

Na rozdíl od útoku na Zavahrího předchůdce – Usámu bin Ládina – tentokrát Američané neposlali do jeho úkrytu vojenský výsadek, ale zabili ho dvěma střelami hellfire vypálenými z bezpilotního letounu. Důraz byl ale kladen na to, aby přežila jeho rodina, což se prý podařilo. Jak těžké je v takovém případě předejít nechtěným obětem?

Hrozně důležitá je právě práce v terénu. I když chcete navádět rakety hellfire, musíte přesně označit konkrétní objekt nebo auto, ve kterém se ten daný člověk pohybuje. Kdo tedy říká, že díky chytrým zbraním nebudeme potřebovat vojáky na zemi, velmi se plete. Bez práce na zemi nemůže moderní technologie nikdy fungovat.

Jak jsou podle vás takové zásahy proti teroristům účinné? Ptám se proto, že momentálně dojde určitě k ochromení organizace, ale Zavahrího místo převezme zase někdo jiný.

Když useknete hydře hlavu, tak jí samozřejmě doroste za chvíli nová. Je to ale také demonstrace síly. Američané tím teroristům říkají: „Víme o vás a nikdy nevíte, kdy vás najdeme a dostaneme.“ Tohle hraje výraznou roli.

Je to tedy způsob odstrašování?

Dokud si budeme s teroristy hrát na jejich písečku a budeme vázat jejich síly tam, tak máme výrazně větší šanci, že bude v Evropě klid. Když je necháme bez pozornosti rozbujet, dříve nebo později přijdou sem.

I po stažení spojeneckých jednotek z Afghánistánu je tedy podle vás důležité v těchto místech operovat?

Určitě. Vezměte si třeba příklad Islámského státu. Ze Sýrie zmizel, ale dneska máme obrovské problémy v pásu střední Afriky, v zemích jako je Mali, Nigérie nebo Burkina Faso. A podle mého názoru je jen otázka času, kdy tam zakoření a začnou vymýšlet útoky na Evropu.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované