Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Po téměř dvou měsících ve funkci nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová připouští, že je to práce méně akční a více „papírovací“, než když řídila Vrchní státní zastupitelství v Praze a byla u vyšetřování velkých kauz.
Říká však, že na tuto změnu byla připravena: „Není to ta aktivní práce na přípravě a průběhu kauzy. Ale s tím jsem počítala.“
V rozhovoru pro Seznam Zprávy také vysvětluje svůj pohled na takzvanou bitcoinovou kauzu a nové paragrafy proti praní špinavých peněz. Hájí při tom postup státního zástupce, který se u Nejvyššího soudu zastal v roce 2023 Tomáše Jiřikovského, dnes známého dárce bitcoinů Ministerstvu spravedlnosti.
Podezřívá policie v aktuální bitcoinové kauze přímo bývalého ministra spravedlnosti Pavla Blažka a jeho náměstka Radomíra Daňhela z praní špinavých peněz nebo z korupce?
Musím konstatovat, co je zřejmé i z veřejného prostoru: dozor nad touto trestní věcí vede Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. Je to plně v jeho kompetenci. Takže Nejvyšší státní zastupitelství takovou informací nedisponuje.
Prověřujete roli - dnes už bývalého - žalobce Nejvyššího státního zastupitelství Jiřího Siegela? Když pan Jiřikovský usiloval o vrácení policií zabavených počítačů s bitcoiny, Siegel mu dal před Nejvyšším soudem zapravdu. Souhlasil, že předchozí soudy, které chtěly obsah počítačů smazat, rozhodly špatně.
Nechala jsem si předložit veškerou dokumentaci. Stejně tak jsem požádala o vyjádření nového ředitele odboru mimořádných opravných prostředků. A došli jsme ke stejnému závěru: státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství postupoval v souladu s ustálenou judikaturou a neporušil žádnou zákonnou povinnost. Nenavrhoval, aby soud zajištěnou elektroniku vrátil obviněnému. Požadoval, aby o zajištěných věcech bylo rozhodnuto znovu a precizněji. To znamená, aby se postupovalo v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu ve vztahu k ochraně vlastnického práva. Aby se soudy znovu detailněji zabývaly obsahem jednotlivých nosičů a vytřídily je na ty, které mohou obsahovat závadový obsah. A pak na ty, které nemohou být použity k možnému páchání trestného činu - a tyto vrátily panu Jiřikovskému. Takže nikdy ze strany státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nezazněla bez dalšího výzva k vrácení. A stejně rozhodl i Nejvyšší soud.
Jak se Jiřikovský shledal s bitcoiny
Břeclavský programátor Tomáš Jiřikovský, odsouzený za vytunelování nelegálního internetového tržiště a za prodej drog, usiloval po návratu z vězení o vrácení počítačů a další techniky zabavené policií. Vyšetřovatelé i soudy byli proti: upozorňovali, že velkou část Jiřikovského výtěžku ze zločinu se jim nepodařilo zajistit. A že se může skrývat právě v zaheslovaných počítačích. Nejvyšší soud ale v roce 2023 rozhodl, že nižší soudy musí jednoznačně určit, jestli se v počítačích skutečně nacházejí přístupy k „ulitým“ bitcoinům. A pokud se to s jistotou nepodaří, musejí se zabavené věci Jiřikovskému vrátit. Tenhle názor podpořil i Jiří Siegel, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Fakticky se tak ve sporu postavil na stranu Jiřikovského. Expertům se nakonec nepodařilo počítače otevřít a Jiřikovský tvrdil, že hesla už zapomněl. Začátkem roku tak Krajský soud v Brně počítače vrátil. Už předtím začal Jiřikovský vyjednávat s Ministerstvem spravedlnosti vedeném Pavlem Blažkem (ODS) o bitcoinovém daru.
Takže je to v takových případech standard: zjistit, co skutečně elektronika obsahuje, a teprve potom rozhodnout o zabavení?
Ano, nelze nikomu odejmout vlastnické právo věci, u níž není jisté, že může sloužit nebo sloužila k páchání trestného činu.
Pan Jiřikovský ale soudy ve finále převezl: když po něm chtěly, ať techniku zpřístupní, aby se zjistilo, jestli v ní nemá bitcoiny, tvrdil, že zapomněl hesla. A současně ve stejné době nabízel Ministerstvu spravedlnosti tyto bitcoiny darem.
Obecně mohu říct, že obviněný má v rámci trestního procesu právo hájit se všemi prostředky. Mlčet, lhát, nebo mluvit pravdu. Nemůže mu být na újmu zvolený styl obrany.
Je to jiná práce než na kauzách
Vy jste se o tom daru dozvěděla od ministra Blažka 1. dubna. Jak?
Nejvyšší státní zastupitelství obdrželo informaci o přijetí daru od pana Jiřikovského formou dopisu. Dostala jsem jej do ruky 3. dubna.
Co jste si pomyslela o tom, že člověk odsouzený na devět let se uvolil věnovat státu miliardu?
To bych se pouštěla do skutkového hodnocení věci. A to nemohu, neboť není vyloučeno, že Nejvyšší státní zastupitelství nebude ve věci v budoucnu konat dohled.
Je kauza kolem ministra Blažka impulzem, abychom změnili způsob postihování špinavých peněz? Dnes musí policie dokázat, z jakého konkrétního trestného činu majetek pochází. A teprve pak o něj člověk může přijít. Právě Blažkovo ministerstvo loni sepsalo návrh, aby podezřelí lidé museli sami dokazovat, kde majetek vzali. A že to nebylo ze zločinu.
Novela je reakcí na jednotnou evropskou legislativu. Ale tak jednoduché, jak to popisujete, to není. Bude obráceno důkazní břemeno - to znamená, že orgány činné v trestním řízení by nemusely důsledně prokazovat, kde a jak byly hodnoty nabyty. Bylo by však také na straně obviněného, aby se snažil doložit, jakými legálními způsoby majetek získal. Trochu bych to připodobnila k daňovému řízení, kde osoba před finančním úřadem prokazuje oprávněnost či neoprávněnost výdajů. Zatímco my musíme v trestním řízení bez součinnosti podezřelého dokazovat každou skutečnost. Tedy osoba může mlčet a je na nás prokázat, že její příjmy nejsou legální.
Lenka Bradáčová uznává, že práce nejvyšší státní zástupkyně je jiná, než na jakou byla zvyklá, když vedla vyšetřování velkých případů.
Ve funkci jste téměř dva měsíce. Už po vašem jmenování zněly hlasy, že to pro vás bude jiný styl práce. Byla jste zvyklá řídit vyšetřování velkých kauz, zatímco práce nejvyšší státní zástupkyně má spíš koordinovat, vydávat stanoviska, reprezentovat… Zkrátka méně akce a víc papírování. Je to tak?
Není týden, v němž bych měla dva dny stejné. I kvůli cestování na různá místa a různorodé činnosti. Ale ano, je to jiný styl práce než dosud. Není to ta aktivní práce na přípravě a průběhu kauzy. Ale s tím jsem počítala. Dává mi to však možnost využít zkušenosti k systémovým změnám.
Nepůjde vykoupit se z vězení
Je správná aktuální novela trestního zákoníku, podle níž se bude možné - v uvozovkách - vykoupit i z těch nejzávažnějších trestných činů? Tedy že soudy budou moci pachatele potrestat tučnými pokutami namísto vězení?
Já obecně novelu považuji za krok správnými směrem. Vedle jiného řeší trestání bagatelní majetkové kriminality, která představuje 19 procent z celkového nápadu objasněné kriminality. Což není málo. Majetková trestná činnost tvoří víc než 50 procent, z čehož právě 19 procent tvoří prosté krádeže. Dnes se často při opakovaných krádežích ukládají nesmyslně kumulované podmíněné tresty.
A pak sedí lidé ve vězeních za několik drobných krádeží velmi dlouhou dobu.
Ano. Novela odstraňuje spodní hranici trestu právě u bagatelní krádeže. Tím uvolňuje ruce soudcům, aby v případě recidivistů uložili krátkodobý trest odnětí svobody. A neukládali postupně několik dlouhých podmíněných trestů, které se později promění na nepodmíněný trest. Dnes se stává, že člověk za několik bagatelních krádeží sedí ve vězení tři nebo čtyři roky. To považuji za nespravedlivé a za přepjatou represi.
„Dnes se stává, že člověk za několik bagatelních krádeží sedí ve vězení tři nebo čtyři roky. To považuji za nespravedlivé a za přepjatou represi.“
Co se týká univerzálního peněžitého trestu: jsou určité typy trestných činů, ať už ty typově nejzávažnější, činy proti životu a zdraví, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, u nichž se v průběhu legislativního procesu ukázalo, že většina zákonodárců nemá za správné, aby bylo možné jejich pachatele postihnout pouze peněžitým trestem. Takže soudy budou moci pachatele tohoto typu trestných činů potrestat nejen peněžitým trestem, budou k němu muset přidat ještě nějaký další. Prostor pro soudcovskou úvahu se v tomto směru proti dnešku značně rozšiřuje. Pro nás budou při takovém postupu důležité další okolnosti. Například zda obviněný nahradil škodu, učinil dohodu s obětí, podařilo se mu odčerpat výnos z trestného činu, byl v minulosti bezúhonný.
Takže pachatelé stráví méně času ve vězení, ale o to víc zaplatí.
Ano, ale nemělo by to být automatické. Novela obsahuje řadu podmínek, které musí být splněny pro to, aby soud mohl snížit trest odnětí svobody pod spodní hranici. Nemělo by to být tak, že by se mohl obžalovaný bez dalšího vykoupit. Jinak by totiž mohlo začít platit, že by se začala trestná činnost, především hospodářská a rozsáhlá majetková, vyplácet: pachatelé by v rámci peněžitého trestu odevzdali jen malé procento toho, co nelegálně nabyli.
Když se podíváte deset let nazpět, evidovali jsme jednu vraždu spáchanou dítětem. Dnes jich máme deset za rok. Je to zdánlivě malé číslo, ale uvědomme si, že vražd je u nás ročně kolem 130 až 150. Tenhle trend nás nemůže nechávat v klidu.
U Vrchního soudu v Praze se podrobně projednávala kauza Čapího hnízda. Andrej Babiš byl prvoinstančním soudem zproštěn obžaloby. Odvolací Vrchní soud teď případ vrátil prvoinstančnímu. Podle zákona totiž nesmí odvolací soudy prvoinstanční výrok změnit, ale buď jen potvrdit, nebo poslat případ znovu níž k novému rozhodnutí. Soudy si často stěžují, že je to únavný a zdlouhavý ping-pong. Měl by se změnit zákon, aby odvolací soudy směly v takových případech rozhodnout o vině?
O této změně se vedla široká debata v rámci přípravy rekodifikace trestního řádu. Našlo se řešení: pokud by směly odvolací soudy rozhodnout o vině, mohl by si obžalovaný podat - co do právních a skutkových tvrzení, což dnes není možné - dovolání k Nejvyššímu soudu. Tato změna je napsaná, ale zatím nedošlo k přijetí.
Deset vražd spáchaných dětmi
Po nástupu do funkce jste řekla, že se zaměříte na kriminalitu dětí. Ale podle statistik nijak zásadně neroste. Proč tedy otvíráte tohle téma?
Musíte se podívat na obsah těchto čísel. Kriminalita dětí si co do počtu drží dlouhodobější trend. Ovšem nikoli co do obsahu. Roste počet násilných trestných činů. Zvyšuje se agresivita, to znamená forma páchání trestných činů. A rovněž těžké, fatální následky. V podobě těžkých ublížení na zdraví nebo vražd.
Náměstek policejního prezidenta Jiří Kubík nám v zimě v rozhovoru říkal, že za měsíc vyjížděla policie k více než deseti případům, kdy takhle dítě někoho ohrožovalo. Včetně toho školáka, který si přinesl do školy pistoli.
Když se podíváte deset let nazpět, evidovali jsme jednu vraždu spáchanou dítětem. Dnes jich máme deset za rok. Je to zdánlivě malé číslo, ale uvědomme si, že vražd je u nás ročně kolem 130 až 150. Tenhle trend nás nemůže nechávat v klidu. Jak říká pan náměstek policejního prezidenta: policie vyjíždí opakovaně do škol, které se tak mohou stát nebezpečnými místy, a to jistě nikdo nechce.
A jaké je řešení?
Je meziooborové, netýká se jen trestního práva. Měli bychom zanalyzovat obsah dat o těchto trestných činech a poskytnout je dalším odborníkům: Ministerstvu školství, Ministerstvu práce a sociálních věcí, Ministerstvu zdravotnictví. Například dnes evidujeme pouze 18 soudních znalců z oboru dětské psychiatrie. Státní zastupitelství to označují za naprosto kritickou situaci. Vypracování posudků trvá až půl roku, a to je velký problém. A tento nedostatek rovněž ukazuje na širší problém. Rodina dítěte trpícího duševní poruchou nebo psychickým výkyvem čeká na odbornou pomoc až několik měsíců, než je dítě přijato do zdravotnické péče. Naše data by mohla být podnětem pro činnost jiných institucí. Debatovala jsem opakovaně o problému s paní zmocněnkyní pro lidská práva Klárou Laurenčíkovou a ta je velmi aktivní a má i návrhy řešení. Je pro mě také nepochopitelné, že nedisponujeme daty - a nemá je ani policie -, která by nám řekla, zda opatření ukládaná soudy pachatelům mladším 15 let jsou efektivní. Neumíme spárovat jejich kriminální kariéru coby dítěte mladšího 15 let s případnou recidivou v roli mladistvých. Takže nevíme, zda jsou opatření ukládaná soudy efektivní.
To znamená, jestli dítě, které projde nějakým ústavem, například v 16 letech začne krást?
Nejen ústavem. Týká se to celé škály uložených opatření od výchovného omezení a povinností až po ochrannou výchovu.
