Článek
Nizozemci a Dánové jsou známí jako tvrdí vyjednavači, kteří vedou neformální skupinu takzvaných frugálů. Tedy bohatých států EU, které odvádějí do evropského rozpočtu víc, než z něj dostávají, každé euro ale při tom dvakrát obrátí v kapse, než ho uvolní.
Debaty o penězích proto bývají s hospodárnými Nizozemci a Dány velmi ostré. Stejně jako šéf ANO Andrej Babiš rád opakuje, kolik miliard vyjednal pro Česko coby premiér, oni před svými voliči vyzdvihují, kolik se jim podařilo uchránit před odvodem a udržet doma.
Představa, že by si Nizozemci a Dánové pořídili něco předraženého, navíc nespadajícího do kategorie nezbytných statků, je proto naprosto mylná. Přesto právě tuhle tezi intenzivně rozšiřují mezi Čechy strany pravděpodobné příští vlády a to na příkladu muniční iniciativy.
Ta se zrodila v českých hlavách, druhým „rodičem“ jsou tu ale právě Nizozemci a Dánové. Od počátku pomáhali postavit systém obstarávání dělostřelecké munice pro Ukrajinu na nohy a od počátku se na iniciativě finančně podíleli.
Systém funguje tak, že potenciální nákupčí nábojů, tedy třeba nizozemská nebo dánská vláda, dostane informaci od české strany, že je k dispozici tolik a tolik munice té které provenience a za takovou a takovou cenu. Jestli ji za ni daná vláda nakoupí, je na ní. Česká strana tu figuruje jako koordinátor; dárci, jednotlivé státy, sami rozhodují o transakci.
Hnutí ANO prostřednictvím svých čelních zástupců dlouhodobě prohlašuje, že muniční iniciativa je špinavý byznys. Andrej Babiš nazval munici „předraženou“ a „plesnivou“ a ještě během volební noci označil zisky českých zbrojařů na Ukrajině za nepřijatelné.
První místopředseda ANO Karel Havlíček nyní přišel s tím, že muniční iniciativa byl „megakšeft“, jak ho citovaly Hospodářské noviny, a v interview pro Seznam Zprávy se rozhovořil o tom, že jedním z prvních kroků formujícího se nového kabinetu bude její důkladný audit na ministerstvu obrany.
„Ta idea není principiálně špatná. Problém je v provedení: odkud se to kupuje, kdo stojí za těmi, kteří to prodávají, jaká je na tom přirážka, v jaké nekvalitě se to kupuje a v jaké kvalitě se to následně prodává,“ vyjmenoval Havlíček.
I tady ale platí výše řečené: Kupující vláda má nad celým procesem kontrolu. Přesně ví, odkud a jak starou či jak novou munici pořizuje a s jakou marží pro zbrojaře nebo pro zprostředkovatele. A dělá si také svůj vlastní audit.
Ne na každou nabídku Dánové či Nizozemci kývli. Obě země ale spolu s Německem - a také s Norskem a Kanadou - patří mezi největší přispěvatele do muniční iniciativy a počítají s ní i v roce 2026. Pokud by doznaly, že jde o neúměrně drahý byznys s nepřijatelnými maržemi zbrojařů, nešly by do něj.
Karel Havlíček to ví a buď to zapomněl, nebo mu jeho stranický šéf vysvětlil, že to vlastně zapomněl. Druhý muž hnutí ANO dostal briefing o muniční iniciativě od velvyslanců dotčených zemí v Česku v měsících předcházejících volbám, ve chvíli, kdy se nad iniciativou začala stahovat politická mračna.
Frugálové jsme ve skutečnosti my
Celková čísla muniční iniciativy jsou dechberoucí. A zdrcující zároveň.
Na jejím počátku mohli Ukrajinci opětovat palbu na každou desátou či patnáctou střelu. Teď je poměr na bojišti vyrovnanější, Ukrajinci nemusejí zvažovat každý odpal. Pokud by nebylo iniciativy, frontová linie by dnes podle samotných obránců ležela výrazně víc na západě země a další města a obce by padla pod ruskou kontrolu.
Celkově se za dva roky díky iniciativě podařilo na Ukrajinu dodat 3,7 milionu nábojů za odhadovaných 100 - 110 miliard korun. Plných 98 % této částky dodali zahraniční přispěvatelé, zmínění Dánové, Nizozemci, Němci a další.
Český státní rozpočet na iniciativu přispěl podle vládních zdrojů zbývajícími 2 %, vydal přes dvě miliardy korun. Daňový a odvodový příjem do státní kasy naopak činil přes tři miliardy. Celkově dle slov končícího poradce pro národní bezpečnost Tomáše Pojara pro Seznam Zprávy muniční iniciativa a další zakázky „dostaly do české ekonomiky 300 miliard korun“.
Máme tedy co dělat s projektem, který v kritické chvíli zásadně pomohl zemi, jež se už čtvrtým rokem brání brutální ruské agresi a drží expanzivní Rusko dostatečně daleko od českých hranic. Iniciativa pomohla, bez nadsázky, zachránit životy konkrétních dětí, žen a mužů na Ukrajině.
Máme dále co dělat s misí, která Česku přinesla vděk Ukrajinců, součinnost a loajalitu klíčových spojenců a mezinárodní uznání. To všechno jsou v nadnárodní politice velmi cenné statky.
A konečně, máme co dělat s akcí, která je kladnou položkou státního rozpočtu. Přeloženo, Česko na ní vydělává, a to výrazně.
Tak výrazně, že pokud bychom měli muniční iniciativu za něco kritizovat, pak za to, že na ni dosluhující vláda Petra Fialy (ODS) nedala víc peněz. Že svoje velká slova o nekonečné pomoci Ukrajině nedoprovodila odpovídajícími kroky, v tomto případě většími výdaji.
Zbývá si položit jen jednu otázku: Proč Andrej Babiš, muž, který tak miluje čísla a chystá se mohutně rozdávat z eráru, muniční iniciativu tolik kritizuje?
Nechce přiznat stávajícímu prezidentovi a Fialově vládě za nic kredit? Vadí mu „prodlužování války“, přičemž nákup ruského plynu mající stejný efekt nevadí? Nebo Babiš jen žárlí na desítky miliard zisku, které utržil dodavatel většiny munice na Ukrajinu, zbrojařská skupina CSG nově nejbohatšího Čecha Michala Strnada?
