Článek
Češi mají v bankách uložené biliony korun a další stovky miliard si spoří na penzi. Jen menší část těchto úspor však míří přímo do akcií, firemních emisí nebo jiných nástrojů domácího kapitálového trhu.
Podle generálního ředitele Burzy cenných papírů Praha Petra Koblice není hlavní problém v tom, že by v Česku chyběl kapitál. Peněz je podle něj dost. Chybí spíš jednoduchý systém, který by je dokázal dlouhodobě nasměrovat do investic, a zároveň dostatečná nabídka firem a nástrojů, do nichž by šlo investovat.
Koblic to řekl v debatě Byznys Clubu Seznam Zpráv, která se věnovala penzijním fondům, úsporám domácností a budoucnosti českého kapitálového trhu. V debatě také zaznělo, že Češi drží v bankách zhruba 3,8 bilionu korun a ve třetím pilíři mají přes 600 miliard korun.
Velká část těchto peněz ale podle účastníků debaty dál zůstává v konzervativních produktech, zejména v dluhopisech a nástrojích peněžního trhu, případně na bankovních účtech.
Podle Koblice to ukazuje, že Česku nechybí samotný kapitál, ale spíš mechanismus, který by ho dokázal nasměrovat do dlouhodobých investic a firemního růstu. „Když v Bruselu slyším, že východoevropské země potřebují kapitál, říkám jim: prosím vás, my jsme deset let vývozci kapitálu. My bohužel financujeme růst firem tady a v Americe,“ řekl.
Švédsko jako návod
Jako příklad země, od níž by se podle něj mohlo Česko učit, zmínil Švédsko. Tam je totiž investování do kapitálového trhu pevněji zabudované do penzijního systému i běžného spoření domácností. Část povinných odvodů na penzi automaticky míří do fondů. Podle švédských pravidel jde o 2,5 procenta z příjmu, ze kterého se počítá penze.
Kdo si sám žádný fond nevybere, zůstane ve státem určeném výchozím řešení, které investuje podle věku. Mladším lidem dává větší akciovou složku a s blížícím se důchodem riziko postupně snižuje. Jinými slovy: i pasivní střadatel, který se o investice aktivně nestará, automaticky nekončí v nejopatrnějším produktu jen proto, že se sám nechce rozhodovat.
Podobný princip hájil investiční ředitel Petr Zajíc z Amundi, podle něhož u třicátníka nedává smysl držet penzijní úspory hlavně v dluhopisech. Navazoval na něj i Libor Vošický, předseda představenstva České spořitelny – penzijní společnosti, podle něhož má teprve s rostoucím věkem přijít fáze konzervativnějšího portfolia.
Švédsko zároveň podporuje i běžné investování domácností. Od roku 2012 tam funguje takzvaný investiční spořicí účet ISK, který zjednodušuje držení akcií a fondů. Investor neřeší každou jednotlivou daň z prodeje nebo dividendy, ale platí zjednodušenou paušální daň z hodnoty účtu. Nejde tedy jen o daňovou výhodu, ale i o jednoduchost: lidé mají jeden účet, přes který mohou dlouhodobě držet investice, aniž by je odrazovala složitá administrativa.
Podle OECD mělo na konci roku 2023 ve Švédsku ISK 3,8 milionu lidí, tedy mimořádně vysoký podíl v zemi s přibližně 10,6 milionu obyvatel. Financial Times ve své analýze švédského trhu upozornily, že kombinace investičních účtů, fondového vlastnictví a penzijních peněz pomohla vytvořit ve Švédsku silnou akciovou kulturu.
Nestačí jeden produkt
Švédský příklad přitom nestojí jen na jednom produktu. Důležitá je kombinace penzijního systému, domácích institucionálních investorů, investičních účtů, silné nabídky firem na burze a dlouhodobé důvěry domácností v kapitálový trh.
Český dlouhodobý investiční produkt, známý pod zkratkou DIP, má lidem také usnadnit investování na stáří. Jde o daňově podporovaný „obal“ na dlouhodobé investování, přes který si lidé mohou spořit mimo klasické penzijní fondy, například do burzovně obchodovaných fondů (ETF), podílových fondů, akcií nebo dluhopisů. Podle Koblice je to krok správným směrem, ale zdaleka ne tak přímočarý jako švédské řešení.
V debatě uvedl, že by se mu nejvíc líbilo, kdyby Česko podobný osvědčený model jednoduše „opsalo“, místo aby vytvářelo vlastní složitější konstrukci. „Nejlepší by bylo vzít švédský model, přeložit ho do češtiny a prohnat to Parlamentem,“ má jasno.
Smyslem podle něj nemá být lidem nařizovat, kam mají své peníze posílat. Stát má spíš vytvořit jednoduché prostředí, v němž dlouhodobé investování dává smysl automaticky.
Burze chybí nabídka
Ani lepší nastavení penzijních peněz by ale samo o sobě nestačilo. Koblic opakovaně upozornil, že český kapitálový trh má problém hlavně na straně nabídky. „Tady není problém v tom, že by bylo málo kapitálu. Ta čísla jsou obrovská,“ řekl. Problém je podle něj v tom, že na trhu chybí dost příležitostí. „Máme málo kotovaných akcií,“ uvedl.
Kritizoval také finanční instituce, které podle něj dostatečně nepřivádějí firmy na burzu. „Nevidím ty naše instituce, že by obíhaly republiku a nabízely: Udělejte IPO, je tady spousta kapitálu,“ řekl.
Podle Koblice proto není překvapivé, že penzijní fondy a další investoři část peněz umisťují do zahraničí. Domácí trh je malý a firem, které by nabízely akcie nebo velké korporátní dluhopisy, není dost. „Ten kapitál tady je, ale investuje do zahraničí. Druhá věc je ochota českých firem vstupovat na kapitálový trh a dělit se o svůj růst s ostatními akcionáři,“ popsal Koblic.
Pokud by vznikly nové nástroje obchodované na burze, mohly by podle účastníků debaty penzijní fondy část peněz do české ekonomiky posílat snáz. V debatě padla například možnost ETF navázaného na české akcie, tedy burzovně obchodovaného fondu, který by investorům jednoduše zpřístupnil domácí trh.
Koblic ale upozornil, že ani ETF není všelék. Takový fond podle něj jen replikuje to, co už na burze je. „Pokud na trhu chybí dost firem a emisí, samotné ETF problém nevyřeší. Ty instrumenty nemůže udělat burza. Připravit je podle něj musejí banky, správci aktiv a další hráči trhu,“ dodal.
ČEZ jako varování
Varováním je podle něj i vývoj kolem ČEZ, dlouhodobě jednoho z největších a nejsledovanějších titulů pražské burzy. Pokud by restrukturalizace ČEZ vedla k úbytku likvidity a k menší atraktivitě hlavního burzovního titulu, šlo by to podle Koblice opačným směrem, než jakým by se měl český kapitálový trh ubírat.
„Máme nejlikvidnější, největší firmu na trhu a ten plán je ji rozmontovat, větší část delistovat a dát tam něco podstatně méně likvidního,“ řekl Koblic k debatě o ČEZ. Místo rozšiřování nabídky by se podle něj trh zmenšoval.
Česko tak podle šéfa burzy nestojí před otázkou, zda má lidem přikázat investovat doma. Taková cesta by navíc v Evropské unii narážela na volný pohyb kapitálu. Skutečná výzva je jiná: nastavit dlouhodobé spoření jednodušeji, méně konzervativně a zároveň vytvořit dost firemních emisí, fondů a burzovních nástrojů, které budou pro penzijní peníze použitelné.
Švédsko ukazuje, že když stát lidem nabídne jednoduchou cestu k dlouhodobému investování a zároveň existuje dostatečně hluboký kapitálový trh, mohou se z úspor domácností stát peníze, které pracují nejen pro budoucí důchodce, ale i pro ekonomiku.
