Babiš nechce reformovat, ale jen vylepšovat Fialu, ukázal vládní program

Ve třetí dekádě 21. století roste česká ekonomika průměrným ročním tempem 1,3 procenta. Tím patříme do třetiny nejpomaleji rostoucích zemí Evropské unie, přitom EU má nejmenší růst ze všech regionálních organizací na celém světě. Pokud by chtěla zdejší vláda na nelichotivé pozici něco vylepšit, pak má svázané ruce.

I když totiž může díky vysokým daním utrácet částku odpovídající 40 procentům výkonu tuzemské ekonomiky, 95 procent jejích příjmů je předem rezervováno na tzv. mandatorní výdaje, tedy sociální dávky, dotace, úroky z půjček nebo mzdy zaměstnancům veřejného sektoru, které jsou předepsány zákonem. Pokud by tedy vláda chtěla modernizovat a podpořit perspektivní odvětví, aby zajistila lepší život budoucím generacím, musí si na jejich účet nejdřív půjčit.

Ze slepé uličky, ve které bloudí stále víc průmyslových zemí, existuje jediné východisko: reformy, které sníží daně, tím podpoří soukromé investice a zrychlí hospodářský růst, z jehož výnosů pak vláda umoří své dluhy.

Některé formulace z programového prohlášení svědčí o tom, že se Andrej Babiš a jeho kolegové tímto směrem hodlají vydat: „Zároveň je ambicí vlády, aby země byla moderní, konkurenceschopná, technologicky vyspělá a současně sociálně soudržná,“ stojí v preambuli třicetistránkového dokumentu.

Ovšem kapitoly, které se týkají veřejných financí, ekonomiky a sociální oblasti, a které by nejspíš měly reformy popisovat, žádný velký převrat neslibují. Konkrétní plány se vyčerpávají popisem, jak bude nová vláda opravovat reformní kroky předchozího kabinetu Petra Fialy – a přitom ani konsolidační balíček bývalého ministra Zbyňka Stanjury, ani tzv. reforma důchodů či sociálních dávek Mariana Jurečky nijak zásadními reformami nebyly.

Nová vláda předně zruší zvýšení podnikové daně z 19 na 21 procent. Tím připraví příští státní rozpočty o 20-30 miliard korun, ovšem z pohledu firem nejde o klíčovou změnu, protože na této dani loni odvedly 333 miliard.

Už méně ostrou tužku použije nová vláda u dalších daní, které Stanjura měnil. Po zvýšení pozemkové daně platí Češi navíc o 11 miliard ročně a Babiš slibuje jen to, že se její sazba už nebude zvyšovat podle inflace. Minimální vyměřovací základ pro sociální pojištění chtěl Stanjura zvýšit živnostníkům z úrovně 25 na 40 procent průměrné mzdy. Babiš nárůst zastaví na 35 procentech a tím pro OSVČ zachrání 2-3 miliardy. Zaměstnanci budou i nadále platit přes deset miliard nemocenské, přesně jak jim to předepsal bývalý ministr financí.

Za reformu lze těžko označit návrat daňových výjimek pro benefity zaměstnanců, školkovného pro středostavovské rodiny, opětovné zvýšení slev pro důchodce na vlak z 50 na 75 procent z ceny lístku, případně snížení sazby DPH pro nealkoholické nápoje v restauracích. Úplné zrušení DPH na léky ocení hlavně lékárníci. Těmito kosmetickými úpravami stát přijde maximálně o pět miliard.

Ještě menší ambici má Babišův kabinet při změnách Jurečkových zákonů. „Finančně udržitelný a spravedlivý důchodový systém“ zajistí tím, že „důchodový věk bude zastropován na 65 letech“. To však znamená, že se věk pro odchod do penze nebude zvyšovat po roce 2030, tedy až vláda ANO, SPD a Motoristů skončí. Pouze náklady ponese někdo jiný.

Na druhé straně, nový kabinet nemá námitky, aby se i nadále podle Jurečkových plánů snižoval vyměřovací základ pro výpočet nových penzí. Tímto opatřením sice nové penze poklesnou jen o pár procent, systém tím však po naběhnutí nového pravidla ročně ušetří 1,2 procenta HDP, což v dnešních cenách znamená přes 100 miliard.

Rušit se nebude ani tzv. superdávka, do níž Jurečka na podzim sloučil čtyři sociální dávky. Vládní program pouze slibuje, že součástí superdávky nebudou dětské přídavky, které se tak stanou pro matky snáze dostupné. Uvnitř superdávky však zůstane třeba příspěvek na bydlení a jak Jurečka zamýšlel, sníží se tak, aby na něm systém ušetřil 8 miliard.

Zásahy do opatrných reforem Fialovy vlády jsou dost opatrné, aby pomohly při splnění dalšího vládního slibu. Vyšší dávky a nižší daně přijdou státní rozpočet na nižší desítky miliard, proto nejde předem vyloučit, že k dorovnání výpadku budou stačit výnosy z boje s šedou ekonomikou, zvláště nové zavedení EET v roce 2027. „Pokud se tím podaří vybrat dodatečných 50 miliard ročně, tak to bude považováno za úspěch,“ odhadl například analytik investiční společnosti XTB Pavel Peterka v týdeníku Echo. Výnosy první verze EET spolu se zavedením kontrolních hlášení přinesly rozpočtu v roce 2017 dohromady 30 miliard navíc.

Revizí politiky minulé vlády se Babišův ekonomický a sociální program úplně nevyčerpává, ve svých dalších částech však už je zpravidla méně konkrétní. Obsahuje optimistické věty typu „vláda bude prosazovat hospodářský růst založený na inovacích a investicích“, na deseti místech se najdou sliby o „snížení byrokratické zátěže“. Čtenář vládního materiálu se však už nedozví, jak na to ministři půjdou.

S výjimkou populární AI se nemluví o tom, na jaké průmyslové odvětví se vládní podpora zaměří, ani který konkrétní úřad, případně jaká úřední agenda se bude rušit. Konkrétní jsou paradoxně plány, které byrokracii posílí. Vedle vzkříšení elektronického systému EET a vzniku úřadu potravinového ombudsmana zažije Česko návrat do 18. století zavedením mistrovských zkoušek pro řemeslníky.

Naději na zlepšení poměrů nejvíc posiluje fakt, že mezi pět „hlavních strategických směrů“, kde chce zasáhnout, zařadila nová vláda vedle obrany, důchodů a zdravotnictví také dva ryze ekonomické odstavce o energii a bydlení. Ovšem ani v tomto případě nejde o předem promyšlené reformy.

Lídři kabinetu v čele s premiérem Babišem a vicepremiérem Karlem Havlíčkem chtějí své manažerské schopnosti prokázat ve dvou státem regulovaných odvětvích, když předchozí správci si nevěděli rady. Ceny elektřiny i plynu vyrostly za posledních pět let podle Eurostatu na víc než dvojnásobek, a čestné místo v dějinách si zaslouží každý, kdo je vrátí na úroveň roku 2020. Pro ceny bytů platí něco podobného, zdvojnásobily se v období 2017-2025 a slávu získá ten, kdo cenový růst aspoň zastaví.

Program nabízí i konkrétní recepty, které však nejsou úplně originální. V energetice zůstávají stejně jako za minulé vlády hlavním motivem investice do atomové elektrárny v Dukovanech a výstavba nových plynových zdrojů. Vedle toho se vláda ovšem pustí do skutečného dobrodružství: „Uděláme kroky k získání stoprocentní kontroly nad výrobou ve skupině ČEZ,“ stojí v programu bez bližších detailů. Jisté je, že by tím státní rozpočet přišel o každoročních 20 miliard z dividend, které by se musely použít na výplatu minoritních akcionářů.

Není jasné, jak se může převis poptávky na trhu s bydlením vyřešit nápadem zavést „státní zvýhodněné půjčky“ pro mladé rodiny a „klíčové profese“. Jak upozornil sociolog Martin Lux, tím se bude poptávka dál posilovat a v důsledku cenový růst ještě zrychlí. Podle Luxe nedává velký smysl ani představa, že se bude stavět víc než 30-40 tisíc nových bytů ročně, jak se staví dosud – například tím, že by stát dalších 10 tisíc nových bytů zaplatil ze svého. Nejde jen o to, že i v tomto případě by bylo nutné uvolnit desítky miliard z veřejných rozpočtů ročně. Nápor zakázek by přesáhl kapacitu tuzemského stavebnictví a také zdražil ceny stavebních materiálů podobně jako v roce 2021 – a tím by vyšrouboval logicky opět i ceny bytů.

Babišova vláda to v každém případě s bydlením myslí vážně, o čemž svědčí fakt, že ještě v prosinci projednala rozsáhlou novelu stavebního zákona, která měla podle ještě neschváleného programu zrychlit výstavbu bytů. I v tomto případě ovšem zůstávají experti ve střehu.

Například Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků upozornila, že ve stavebnictví platí pravidlo „dvakrát měř a jednou řež“. Proces schvalování stavebních projektů se například po vyhotovení nového stavebního zákona v roce 2021 (a jeho dvanácti novel v dalších letech) nezrychlil, ale naopak zpomalil. Neexistuje žádný důvod si myslet, že narychlo sepsaná třináctá novela něco zlepší.

„Podle všeho ani tato novela komplexně neřeší všechny předchozí neodborné legislativní zásahy do stavebního práva, které zkomplikovaly povolování a realizaci staveb,“ varuje jménem komory Jiří Hlinka. Na vládním pokusu ocenil nejvíc to, že už se zrušil plán na jeho zrychlené projednání ve Sněmovně a že vládní úředníci požádali o pomoc experty, aby případné chyby odstranili.