Článek
Slovo „poplatky“ zbytnělo v ústech vládních politiků do nevídaných rozměrů. Působí to, jako by rozhlasové a televizní poplatky byly naléhavou bezpečnostní hrozbou, se kterou se vláda musí vypořádat, tady a teď. Demontáži poplatků se věnuje náruživě a překotně.
Ačkoli není jasné, proč je to tak strašně důležité. Kromě toho, že to údajně „voliči chtějí“ a vláda „to má v programu“, z čehož se stává univerzální zdůvodnění čehokoli.
Zatím posledním milníkem bylo pondělí 25. května. Poté, co návrh zákona o veřejnoprávních médiích rozcupovalo připomínkové řízení, otevřely se koaličním politikům oči. A zákon, tak jak ho podepsal ministr kultury Oto Klempíř, odpískali. Klempířovy zákonodárné vize, například ohledně pořadí funkcí televizního vysílání, tímto končí.
Zákon samotný ale pod stůl nepadá, jak sdělil Andrej Babiš i tiskový mluvčí koaličních jednání Tomio Okamura: „Zůstává to hlavní, tedy zrušení koncesionářských poplatků, což bychom rádi realizovali od 1. ledna 2027. To, co bylo dále rozpracováno v tom zákoně, tak jsme se shodli, že to přece jen není to meritum věci. A že potom bychom zbytečně zabředávali někam, což vlastně ani voliči nepožadovali.“
Takže koaličně potvrzeno: Ministr Klempíř zabředl. Není těžké mezi řádky vyčíst, že je s konečnou platností do počtu. Demonstrace Milionu chvilek s novým heslem „Oto, zabal to!“ zamířila z nemalé části na terč, který už je sestřelen. Samotnou koalicí.
Do pondělí Klempíř možná smybolem vládního úsilí vůči televizi a rozhlasu skutečně byl - ale je zjevné, že na podstatné věci nemá žádný vliv. Kdyby po debaklu svého návrhu odstoupil a zákon o „meritu věci“, čili poplatcích, podepsal jiný ministr kultury, skoro bychom si ani nevšimli.
Červený hadr poplatků má vláda před očima dál. Pro veřejnoprávní média je to sice o něco lepší situace, než kdyby kabinet trval na překopání mediálního schématu, v intencích Klempířova zabřednutí. Že se pozornost soustředí „jen“ nebo „hlavně“ na poplatky, ale může televizi a rozhlasu uškodit zrovna tak. Prozatím poplatková kreativita nastoluje nejistotu, ba zmatek, a to už dnes.
V pondělí se kromě jednání koalice uskutečnil i očekávaný poslanecký návrh, aby za ČT a ČRo nemuseli platit senioři nad 75 let a studenti, zkráceně řečeno. Náruživost a roztěkanost tažení proti poplatkům hezky ilustruje fakt, že v pondělí 23. března Okamura oznámil, že zákon poslanci chtějí podat v úterý 24. března. Takže už po dalších dvou měsících je na světě jakoby nic.
Zkusme se v tom vyznat: Vláda chce poplatky zrušit a televizi a rozhlas platit ze státního rozpočtu. Avizované datum: 1. ledna 2027. Poslanci Patrik Nacher (ANO) a další chtějí poplatky omezit. Avizované datum: ještě letos. Zákon má platit od prvního dne následujícího měsíce, takže kdyby vyšel ve Sbírce 30. září, tak od 1. října 2026.
Podle České televize by osvobození lidí starších 75 let mohlo znamenat až miliardu na poplatcích ročně minus. Jen přibližně přesná čísla jsou ale nevypočitatelná, například proto, že plátci by se museli aktivně odhlásit z evidence a není jasné, kolik jich to udělá. Speciálně za situace, kdyby na obzoru byl i „Klempířův“ zákon, který poplatky ruší úplně.
Poplatek se neplatí za hlavu, ale za domácnost. Zpráva k „Nacherově“ návrhu uvádí „přibližně 150 000 až 170 000 párů, kde oba partneři jsou starší 75 let a výhradně tito tvoří společnou domácnost“. Zároveň přichází s „kvalifikovaným odhadem“, že výpadek příjmů nebude vyšší než nárůst příjmů po loňském zvýšení poplatků (televizní tehdy stoupl o 15, rozhlasový o 10 korun měsíčně).
Pro ČT a ČRo jde o hořkou útěchu. Vzhledem k tomu, že poplatky šly vloni nahoru - alespoň trochu - poprvé po neuvěřitelných sedmnácti, respektive dvaceti letech. Pokud jde o zdroje příjmů od občanstva, má televize počítat se stejnou sumou jako v dobách, kdy se nám o něčem jako je iVysílání mohlo teprve zdát? To je až nemravné.
Situace na vládní frontě zůstává nepřehledná. O čem a kdy by mohla Sněmovna hlasovat, zůstává v mlze. Ministr Motoristů sobě pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný správně vystihl, že se zřejmě oba zákony budou projednávat ve stejnou dobu a „předkladatelé se budou muset domluvit“, který z nich bude ten pravý. Ministr Morotistů sobě pro kulturu Oto Klempíř si mezitím s Alenou Schillerovou zkusí vyjasnit, kde se za slavně rušené poplatky vezmou nové peníze.
Jisté je jen to, že nejen Tomio Okamura opakuje, že poplatky se musí zrušit co nejdřív. Pravděpodobně se tím Česká televize a Český rozhlas oslabí. Tím spíš, když rušení bude probíhat tak chaoticky jako doteď. Vláda se ale tváří, že jde o neutrální účetnicko-sociální operaci, kterou provozuje proto, že poplatky lidi štvou a financování z rozpočtu je spravedlivé a má ho vícero zemí.
„My plníme program. Chceme aby veřejnoprávní média byla financovaná z rozpočtu, aby to neplatili lidi a firmy,“ prohlásil v pondělí Babiš. To je vysvětlení pro naivky. I státní rozpočet vzniká „z poplatků“. K tomu je potřeba připočíst, že osm nebo deset miliard ročního dluhu navíc by mělo i své úroky. Pokud vláda mezitím neobjeví doly na marmeládu.
Oslabení České televize a Českého rozhlasu by vládní koalice komentovala jako vedlejší účinky, se kterými nemá nic společného, vždyť prý nechce do obsahu zasahovat. Z pohledu vlády, která má vůči sobě kritická média ráda ještě o dost méně, než je běžné, jsou to ale účinky silně žádoucí.
