Článek
Přesně před třemi lety jsme ve dvoutýdenní pauze mezi prvním a druhým kolem volby mohli zatím jen odhadovat, kdo nakonec hlasování vyhraje. Už jsme ale věděli, že i tentokrát se hlavou státu stane muž. S necelými 14 procenty hlasů do finále nepostoupila Danuše Nerudová. Původně nepříliš známá profesorka, titulovaná nejčastěji jako bývalá rektorka Mendelovy univerzity, byla jedinou ženou z osmi kandidátů.
Co je ale dějinně významnější – byla zároveň dosud jedinou ženskou kandidátkou na nejvyšší ústavní funkci v historii země s reálnou šancí na úspěch. V minulosti se o stejný úřad v přímé volbě hlásily ženy tři, všechny shodně v roce 2013. Šlo o Zuzanu Roithovou, Táňu Fischerovou a Janu Bobošíkovou. Ani jedna ze jmenovaných však kampaň ani zdánlivě nepřizpůsobila úmyslu skutečně zvítězit a žádná nezískala víc než pět procent hlasů.
Nerudová tak prakticky vstoupila do – z ženské roviny – neprobádaného terénu. Neprobádaného pro marketingové stratégy, pro nás novináře, pro soupeře, pro voliče. Troufám si tvrdit, že na její osobě se leckteří napříč odvětvími v praxi „naučili“, jak k ženské kandidátce vlastně přistupovat.
Poté, co její volební potenciál v průzkumech na podzim před lednovou volbou dosahoval největších potenciálů, přestalo se slovní spojení „česká prezidentka“ jevit jako úplná utopie. Možná jednou provždy? To zůstane jejím nesporným odkazem, nehledě na nynější angažmá v evropské politice a vazbu na konkrétní politickou stranu.
Nezvítězila vlivem mnoha různých faktorů, zatímco Pavlova popularita rostla, ona se v kampani dopustila mnoha chyb: Sázka na nejmladší voliče se nakonec neukázala jako všespásná, mnozí kritici jí vyčítali „neautentičnost“, přetvářku. Spálila se. Podle měření jí vaz definitivně zlomila špatně připravená, respektive spíše zcela nepřipravená krizová komunikace kauzy s doktorskými tituly na MENDELU.
To ale nic nemění na skutečnosti, že Nerudová, ať byla motivována čímkoliv a kýmkoliv, před lety učinila odvážný a do té doby nevídaný krok, kdy žena s plným nasazením nastoupila do kampaně se zcela zřetelně artikulovaným cílem se prezidentkou opravdu stát. Když se jakákoliv žena za dva, pět, deset nebo dvacet let rozhodne k témuž, byla to Danuše Nerudová, kdo jí jednou provždy vstup do veřejného prostoru neoddiskutovatelně usnadnil.
