Článek
Na Pražském hradě se v pondělí při „neformálních konzultacích“ u prezidenta Petra Pavla vystřídali tři nejdůležitější ministři budoucí vlády. Karel Havlíček jako adept na vedení průmyslu a obchodu (a výhledově i místního rozvoje). Alena Schillerová, kterou chce Andrej Babiš zpět na Ministerstvu financí. A konečně Aleš Juchelka, který by se měl ujmout největší z rozpočtových kapitol – Ministerstva práce a sociálních věcí.
Vlastně by mělo jít o klíčový den v rámci jednání o budoucí vládě. Po harmonických pátečních schůzkách s aspiranty na post ministra školství a zdravotnictví se prezident nechal oslnit Havlíčkovou (dobrou) hospodářskou strategií, Schillerové (naivní) představou o záchraně veřejných financí bojem proti šedé ekonomice a Juchelkovým (rozhazovačným) pohledem na důchody. Vše proběhlo v klidu, věcnou výměnou názorů, bez konfliktu.
Ne že by prezidentův názor na daná témata měl být pro chod země určující nebo zásadně důležitý – na rozpočtovou, důchodovou či zdravotnickou politiku hlava státu nemá žádný formální vliv. Nicméně Pavel jednak výkonem svého mandátu dokáže akcentovat regionální problémy, které s danými oblastmi souvisí, a jednak je vždycky příjemnější a praktičtější, když mezi vládou a Hradem nebublají zbytečné konflikty.
Za normálních okolností bychom si tedy po schůzkách s nejmocnějšími členy budoucího kabinetu mohli oddychnout a vyhlížet brzké jmenování vlády.
Bohužel okolnosti vzniku nové vlády příliš normální nejsou. Zdroj největšího napětí se postupně přesouvá, nyní se nachází na Ministerstvu životního prostředí. Ne že by si jeho agenda nezasloužila klíčové postavení v politických debatách; v tomto případě ale příčina nesouvisí se závažností tématu, nýbrž čistě s personální nominací.
Motoristé sobě se rozhodli, že dostatečným ústupkem prezidentskému brblání na adresu Filipa Turka bude jeho přesun z Černínského paláce právě do Vršovic na resort životního prostředí. Hlava státu však brblat nepřestala. Před pondělními schůzkami zopakovala, že Turek by měl „minimálně naprosto důkladně a zodpovědně vysvětlit všechno to, co se kolem něho děje“. Jinak prý to „vyvolává dojem, že skutečně není vhodnou osobou na jakoukoli ministerskou funkci“.
Což je silné slovo, ale pořád je to jen vyjádření prezidentova názoru a uplatňování neformálního vlivu. Odpovědi na přímou otázku, zda by Turka odmítl jmenovat, pokud by jej Andrej Babiš na ministra navrhl, se Pavel vyhnul. Zdůraznil, že zatím jde o „neformální konzultace“. Sám ví, že pokud by jmenovaný premiér Turka nominoval, nemá prezident ústavní prostor jmenování odmítnout. Že Turek nejde občanům dobrým příkladem, jak si Pavel posteskl, jako zdůvodnění ústavní akrobacie opravdu neobstojí.
Druhým stínem na jinak harmonických schůzkách s budoucími ministry je hrozící Babišův střet zájmů, s jehož řešením – přesněji řečeno s pouhým nastíněním řešení – dělá budoucí premiér neodpustitelné a nevysvětlitelné tajnosti už několik týdnů.
Hradní konzultace s klíčovými ministry se tak dostaly na vedlejší kolej, přičemž hlavní drama se odehrává v oblastech, jimiž jsme si předání moci vůbec nemuseli komplikovat. To je špatně.
