Článek
Rozkol mezi vicepremiérem Petrem Macinkou z Motoristů sobě a prezidentem Petrem Pavlem o jmenování Filipa Turka členem vlády vygradoval minulý týden. Ani jedna strana zdá se nehodlá ze svých stanovisek ustoupit. K účinnému řešení konfliktu by mohla přispět takzvaná kompetenční žaloba k Ústavnímu soudu.
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů zajímavé příspěvky z diskuze pod komentářem na toto téma. Někteří čtenáři se obávají, že Ústavní soud není nestranný, protože jeho členy jmenuje prezident. Jiní připomínají, že zpochybňování soudní moci k ničemu dobrému nevede.
„Macinka může válčit u Ústavního soudu. Ten jediný může spor jasně rozetnout a ukončit. Babiše má prý na své straně, tak ať ho přesvědčí, aby podal kompetenční žalobu na prezidenta,“ píše například Tomáš Zámečník.
Přečtěte si původní článek:
David Dobeš: Média strašně dezinterpretují Macinkovy výroky o nezávislosti Ústavního soudu. To zpochybnění nezávislosti není dáno tím, že ústavní soudci jsou loajální vůči Pavlovi, protože je jmenoval, ale proto, že Pavel jmenoval soudce hodnotově naprosto blízké názorům jeho okolí. Jedná se v zásadě o negativní a pozitivní vymezení svobody.
První usiluje o svobodu, která je omezena pouze a výlučně právním řádem, a to ještě občan musí svádět se státem permanentní boj o to, aby mu stát nezasahoval do života. Podle druhé naopak má být svoboda jednotlivce kromě práva omezena morálními nebo etickými principy, tedy svoboda je sice důležitá, ale tam, kde se dostane do konfliktu s morálkou či etikou, musí (nebo by měla) ustoupit. V současném rozložení Ústavního soudu bohužel převažuje pozitivní vymezení svobody, tedy výrazné vychýlení směrem k levicovému liberalismu nebo demokratickému socialismu. (redakčně kráceno)
- Petr Wala (reaguje): Zaprvé, Ústavní soud byl najmenován a schválen zcela dle platného práva. Jeho členy navrhl prezident přímo zvolený lidem. A každého jednotlivého ústavního soudce mu musel schválit Senát. Je tak výlučně problémem Macinky, že nemá senátory, kteří by hradní nominanty odmítali. Zadruhé, popisujete soc-liberalismus jako snahu vykolíkovat svobodu dle vlastních hodnot. Jenže pravico-konzervativní pojetí svobody je v tomto ohledu ještě horší. Utržené ze řetězu je pouze v hospodářské oblasti, ale jinak je konzervativní pravice přísně omezující. Proti potratům, proti marihuaně, proti výzkumu kmenových buněk a proti svobodě slova. (redakčně kráceno)
Ivana Kvasnicova: Zákony musejí platit pro všechny stejně. Každý občan je povinen dodržovat zákony, zákony navrhuje a schvaluje vláda, zákony vydané ve sbírce od doby účinnosti jsou povinni občané dodržovat. Není tedy možné, aby o zákonech, které jsou občané povinni dodržovat, rozhodoval až soud, už z toho důvodu, že soud rozhoduje (posuzuje), zda občan jednal v souladu se zákonem, či zda se dopustil trestného činu.
Milan Dudycha: Kdyby byl výklad Ústavy tak jednoduchý, jak tvrdí Macinka, tak by byl zbytečný závěrečný krok prezidenta. A mohla by být Ústava zkrácená. Prezident by jmenoval premiéra, a tím by to skončilo. Ale takhle to není a je to dobře. (redakčně kráceno)
Václav Šubrt: K tomu je ale potřeba dodat jednu důležitou věc: ten, kdo má problém s ústavní zvyklostí týkající se jmenování ministrů a dosud platným výkladem Ústavy, není Macinka, ale Pavel. Pavel se mu zpěčuje, takže to má být on, kdo podá podnět k Ústavnímu soudu, aby podal závazný výklad. Udělat to může.
Radmila Pichlíková: Pokud Petr Pavel podporuje kompetenční žalobu, tak tento soud vyhraje. Soudci ÚS jsou jím jmenovaní, tudíž všechno, jen ne nezávislí. Podávat kompetenční žalobu by byla hloupost. Petr Pavel delegoval všechny informace určené hlavě státu na Koláře, který nemá bezpečnostní prověrku. To je ohrožení bezpečnosti státu, podle Ústavy by to mohla být u prezidenta velezrada. (redakčně kráceno)
- Petr Zdeněk Dundek (reaguje): Takže tvrdíte, že když předchozích 15 ústavních soudců jmenoval Zeman, tak taky nebyli nezávislí? Takže třeba zrušení některých částí volebního zákona v lednu 2021 je třeba brát tak, že o tom rozhodli Zemanovi soudci? Tím, co jste napsala, ty lidi urážíte. Jsou to uznávaní odborníci ve svých oborech, kteří mají za sebou skvělou kariéru. Prezidentovi nic splácet nemusí. Jsou jmenováni na 10 let. I kdyby byl Pavel zvolen znovu, tak ty soudce by znovu jmenoval stejně až jeho nástupce. Já osobně jsem přesvědčen o tom, že Ústavní soud a ústavní soudci byli a jsou nezávislí bez ohledu na to, zda je jmenoval Havel, Klaus, Zeman nebo Pavel.
Martin Šimůnek: Fascinují mě „diskutující“, zpochybňující nezávislost Ústavního soudu na základě toho, že většinu soudců jmenoval současný prezident. Tentýž soud pustil do voleb Xslepenec pod značkou SPD, což je evidentně nepřiznaná koalice, takže by měla mít zisk minimálně 11 % hlasů. Přesto soud rozhodl o tom, že vzhledem k tomu, že skryté koalice existovaly i dříve, nebude podmínky měnit. To pak následovala oslava nezávislosti ÚS v SPD (která by v opačném případě v parlamentu nebyla).
Sám prezident opakovaně vyzýval k podání kompetenční žaloby, aby se situace vyjasnila, takže míček je na straně premiéra. Jakýkoliv výrok soudu by nebyl ničí prohra, ale přinesl by vyjasnění kompetencí! Ta druhá rovina je, že v normální demokratické zemi by žádný premiér nenavrhl do své vlády člověka typu Turka a nikdo normální by mu ho tímto způsobem nevnucoval.
Antonín Hudec: Tenhle kompetenční spor už měl být řešen někdy před dvaceti lety, kdy si prezident poprvé začal přisvojovat pravomoci, které mu nepřísluší. Tehdejší slabá vláda prezidentovi ustoupila a zavinila svůj pád. Co se týče jmenování ministra obecně, tak ústavní praxe (a judikatura) říká jasně: Prezident není oprávněn odmítnout ministra z politických nebo osobních důvodů. A jediná reálná obrana je právě kompetenční žaloba, kdy Ústavní soud toto buď potvrdí, nebo vyvrátí, a to i do budoucna. Nejde o nějaký trest, ale o jasné vymezení pravomocí prezidenta.
Pokud se tak nestane, nastává tady tohle - podrývání vlády a důvěry v ní, jak dovnitř státu, tak na mezinárodním poli. A slabá vláda, která nebrání své pravomoci, dřív nebo později přestane být vládou – i když formálně ještě existuje. (redakčně kráceno)
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.
Bohmer Jiri: Taky bych si přál kompetenční žalobu. Protože jmenování ministra nebylo a není o hodnotách, ale o zodpovědnosti premiéra k ministrovi. Pavel mohl mít klid, protože Babiš by si Turka pohlídal. A žaloba by navždy vyřešila, co se jmenováním vlastně myslí. Protože příště může být prezidentem kdosi jiný a kandidát na ministra nemusí hodnotově projít. (redakčně kráceno)
Alena Jochmanová: To je ale úplně špatně - zákony (v rámci možností) musí být psány tak, aby jim lidé bez problému rozuměli, pokud je mají dodržovat. A u zákona důležitostí v úrovni Ústavy to platí dvojnásob. Je doslova skandální, pokud byl zákonodárci natolik „odfláknut“, aby ho musel vykládat nějaký ÚS - a ještě skandálnější je, pokud ho účelově tento opakovaně vykládá proti jeho liteře. Jinými slovy - Ústavu by měli dát zákonodárci natolik do pořádku, aby byla naprosto jednoznačná i bez výkladu ústavních soudců a právníků.
Anton Kachyňa: Ten strach Macinky ze změny ústavního pořádku je absurdní. Ústavní soud buď může říct, že prezident musí jmenovat bez výhrad, nebo že prezident může ve výjimečných případech navrženého nominanta odmítnout. Varianta, že si prezident může dělat cokoliv, není vůbec na stole, to v podstatě nikdo netvrdí.
I kdyby teď Ústavní soud rozhodl tak, že ve výjimečných případech prezident může nejmenovat, tak to stejně neřeší potenciální budoucí spor, jestli ty výjimečné důvody zrovna u dané osoby nastaly. A nakonec i u toho Turka. Pokud Ústavní soud řekne, že ho prezident jmenovat nemusí, pokud k tomu má vážné důvody, tak Macinkovi nic nebrání, aby nadále pokračoval v „politickém vyjednávání“, protože nemusí neznamená nemůže. Pořád může prezidenta přesvědčovat, že u Turka ty důvody tak vážné nejsou.
Jiří Hofman: Ústava hovoří naprosto jasně. Formulace „prezident jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh ministry“ neznamená nic jiného, než že předsedu vlády vybere podle svého uvážení, zatímco ministry vybrat podle svého uvážení nemůže a může je vybrat jen ze seznamu, který mu dá premiér. Nevybere-li si prezident z premiérova seznamu některého ministra, měl by premiér seznam změnit. Nezmění-li seznam, je na prezidentovi, zda ministra jmenuje, nebo ne. Takže Macinka má smůlu a moc dobře to ví. A ví to i premiér, takže žádná kompetenční žaloba nebude.
Vlastimil Zajíc: Nejmenování ministra prezidentem jenom proto, že k němu má výhrady, je porušení ústavních povinností. Je taxativně vyjmenováno, kdy jsou důvody k tomuto rozhodnutí možné. Dávám do úvahy otázku, jaký je rozdíl mezi jedním nebo dvěma nebo třemi nejmenovanými ministry. Žádný. To by mohl teoreticky zablokovat celou vládu. Nemá na to právo, a ti, kdo hovoří o duchu ústavy, jsou vedle jak ta jedle. Ústava hovoří jasně v paragrafovém znění a účelové překrucování pojmů hovoří o pohrdání těmito zákony. Ústava není živý tvor, tak nemůže mít duši. To je jenom výplod potížistů.
