Vládě ubývají voliči. Mají čtyři možnosti, kam přejít

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Mezi vládními voliči roste nespokojenost, opakovaně ukazují průzkumy veřejného mínění. Sociology i stranické sekretariáty teď ale trápí hlavně otázka, kam zklamaní fanoušci pětikoalice zamíří nebo už dokonce zamířili.

Odpověď z předvolebních průzkumů je překvapivě jednoduchá: zatím nikam. Ovšem spíše z důvodů, že nemají alternativu. Přechod k dnešní parlamentní opozici je přes veškeré rozčarování nemyslitelný.

„Pro vládní voliče není řešením volit SPD nebo ANO. Andreje Babiše opravdu nemají rádi, což se ukázalo už v prezidentských volbách, kdy ho pouze jednotky procent voličů vládního tábora chtěly za prezidenta,“ vysvětluje Michal Kormaňák z agentury Ipsos.

Jak ukazují čísla, část voličů vládních stran - i když zatím nijak dramaticky velká - už od své původní volby upouští. Preference se dva roky od voleb propadly o tři až sedm procentních bodů. Další voliči se sice zatím své volby drží, ale vyjadřují s vládou výraznou nespokojenost.

Výzkumné agentury v posledních měsících zachytily u voličů vládních stran sílící trend - buď nechtějí jít volit vůbec, nebo nevědí, koho vybrat.

„Častěji se objevují v tomto táboře názory, že nevědí, koho mají příště volit. Z našich dat vidíme, že nedochází k velkým přesunům mezi oběma bloky. Vládní voliči spíše hledají alternativy u jednotlivých stran v pětikoalici, a pokud jim jedna nevyhovuje, poohlédnou se po druhé,“ popisuje situaci Kormaňák.

Z podrobnějších čísel, které Seznam Zprávám k nahlédnutí poskytla agentura STEM, například vyplývá, že v tuto chvíli neví, koho volit, 17 procent někdejších voličů koalice Spolu a 19 procent bývalých voličů PirStan.

Agentura Median má lehce odlišná čísla - u koalice Spolu je podle ní nerozhodná šestina až pětina, u PirStan desetina. Vzkaz voličů je ale jasný: Jsme zklamaní, poohlížíme se jinde a naše hlasy leží na zemi.

„Jde pravděpodobně o lidi, kteří k volbám půjdou, ale nemají jasného favorita. Proto lze rozvíjet hypotézu, že by uvítali novou politickou stranu,“ říká Ivan Cuker z agentury Median.

Současná situace ve společnosti v lecčems připomíná éru ekonomické krize v letech 2008 až 2013, za vlády premiérů ODS Mirka Topolánka a Petra Nečase. Tehdejší rozčarování voličů vytvořilo ideální podhoubí pro vznik řady nových politických stran.

Postupně se zrodily se TOP 09, Věci veřejné, hnutí ANO, o pár let později pak přišli Piráti. A všechny strany, alespoň v počátku, lákaly frustrované středopravicové vládní voliče.

Vyvstává tak přirozeně otázka, jestli je i dnes místo pro nový politický subjekt a zda po něm vůbec existuje poptávka? Chce se rozčarovaným voličům pořád hledat nového spasitele a opakovaně prožívat zklamání? Nebo se už smířili s tím, že politici nejsou andělé? Ani sociologové a politologové se v odpovědi neshodnou.

„Víme, že voliči oceňují spíše sjednocování stran než další fragmentaci, proto osobně příliš místa pro další stranu nevidím,“ míní Michal Kormaňák z agentury Ipsos. „Mnohem více by strany měly pracovat na posílení kompetence, případně personálním oživení. Takovým příkladem je Danuše Nerudová kandidující za Starosty do evropských voleb.“

Mimo parlament už dlouho existují menší pravicové strany, jako třeba Svobodní nebo Trikolora, ale jejich lídři opakovaně v různých volbách zjišťují, že lidé je jako relevantní alternativu neberou.

„Ale ano, chybí nám tu subjekt, který by výrazně artikuloval politické zájmy české podnikatelské sféry, jakási proevropská konzervativní pravice, která by dokázala využít oslabenou pozici ODS. Projekt, zaštítěný silnou osobností, nejlépe nepolitikem, by mohl oživit zájem určité části zklamaných voličů vládní koalice,“ domnívá se analytik Jan Herzmann.

Často se spekuluje, jestli něco takového nechystá Miroslav Kalousek, jenž neskrývá zklamání, že TOP 09, kterou zakládal, se vydala jinou cestou. Jenže sám si asi nejlépe uvědomuje, že opakovaný pokus už patrně nevyjde a že pro mladší generaci je prostě politikem ze staré éry.

Politolog Ladislav Mrklas z Cevro Institutu díru na politickém trhu vidí jinde. Zjednodušeně ji popisuje jako voliče Danuše Nerudové z prezidentské volby v lednu 2023. Profesorka skončila na třetím místě se ziskem téměř 780 tisíc hlasů, což bylo 14 procent.

„To jsou lidé ze středních měst, tradiční regiony, ani Sudety, ani krajská města. Častěji jsou to ženy. Lidé, kteří nemají rádi polarizaci politiky, ta jim leze na nervy. Nechtějí pravicová ani levicová řešení, chtějí správná řešení, slušnost, zdravý rozum. To vše vyžaduje jednoduchou komunikaci, protože tito lidé dennodenně politikou nežijí, nesledují ji detailně, protože na to nemají na to čas,“ domnívá se Mrklas.

Této charakteristice z dnešních stran nejvíc odpovídá vládní hnutí STAN, které ovšem po aférách a nezdarech zaznamenalo pokles preferencí. Pomoci Starosty zase nakopnout může opakovaně zmiňovaná Nerudová. Ta sice po lednových prezidentských volbách sama uvažovala, že založí vlastní politickou formaci, nakonec ale dala přednost nabídce STAN, aby kandidovala do eurovoleb.

Další možností je nepřijít volit vůbec. Lidí s takovým postojem přibývá už teď. „Ochota zúčastnit se sněmovních voleb výrazně klesla. 55,5 % dotázaných by k volbám přišlo určitě, 10,5 % volební účast zvažuje. Souhrnně klesla ochota zúčastnit se voleb o pět procentních bodů,“ uvádí zpráva agentury Median.

Velká část nových nevoličů se rekrutuje právě z bývalých voličů pětikoalice.

„Z respondentů, kteří uvedli, koho v předchozích volbách volili, by nyní nejčastěji nepřišli k volbám voliči koalice Spolu. Celkově až desetina voličů Spolu v září 2023 uvádí, že by k volbám nešla,“ říká Cuker z agentury Median.

„Ukazuje se tedy, že dřívější voliči obou koalic volí podobné strategie: Většina, kolem dvou třetin, zůstává nadále věrná některé z koaličních stran. Další nejčastější cestou je ústup mezi nerozhodnuté či nevoliče, necelá pětina,“ vysvětluje Martin Buchtík ze STEM.

Snižující se volební účast navíc obecně nahrává spíš stranám se silným volebním jádrem. Mezi ně tradičně patří hnutí ANO, k těm s nejslabším jádrem naopak Starostové, TOP 09 nebo lidovci.

Méně samozřejmou variantou je přejít do opozičního tábora, případně k nějaké menší, mimoparlamentní straně. S údaji, že část voličů pětikoalice už k hnutí ANO a SPD začala přecházet, přišel zářijový model agentury Kantar pro ČT.

Podle Pavla Ranochy z Kantaru se trend odchodu od vládního do opozičního tábora projevuje delší dobu a poslední dobou ještě posílil. „Nejsilněji je tento přesun vidět u ODS – z těch voličů, kteří od ODS přecházejí jinam, už je více než polovina těch, kteří odešli mimo vládní tábor,“ říká Ranocha. Bývalí podporovatelé ODS podle dat přecházejí nejčastěji k ANO, ale i k SPD nebo Přísaze Roberta Šlachty.

Ranocha ovšem zároveň říká, že počty takových respondentů v jejich průzkumu se pohybují v rámci nižších desítek - proto je agentura v interpretacích opatrná.

Že by vládní voliči mohli klidně utéct k Babišovi, si myslí také politický analytik Lukáš Jelínek. „Petr Fiala je premiér do pěkného počasí, přirozenost voličů je ale taková, že v situacích, jako je ta naše, dávají přednost autoritativnějším typům. Na Slovensku se také Fico nevrátil proto, že by lidem tolik osobně chyběl, ale poněvadž převážil pocit, že se nikdo dostatečně nebije za jejich zájmy. U nás to lze dobře sledovat na příkladu učitelů,“ říká Jelínek.

Jenže dalším agenturám podobná čísla nevycházejí. A dle poznatků Seznam Zpráv se podobný trend neukazuje ani v interních průzkumech, které si nechávají dělat samy strany - ať už jde o ty vládní, tak o samotné ANO. Podle informací Seznam Zpráv se u ostatních agentur vládní voliči utíkající k opozičním stranám počítají spíš na jednotky.

„Z našich dat větší přesuny mezi oběma tábory nevidíme. Voliči vládních stran sice jsou částečně z vlády zklamaní, ale ne tolik, aby ve větší míře dali hlas SPD, ANO či nějaké mimoparlamentní straně,“ popisuje Michal Kormaňák z agentury Ipsos. Podobné výsledky hlásí i STEM a Median.

„K ANO přechází opravdu malá část. Pokud k takovým přesunům došlo, tak bych řekl, že už třeba před rokem. Nám taková čísla prostě nevychází,“ konstatuje Buchtík.

Jak si rozpor v datech vysvětlit, není jasné. Obecně se agentury mohou lišit kvůli odlišnému sběru dat, formulování otázek i následné interpretaci dat. Kantar na podzim změnil metodiku, kdy začal část sběru provádět online. Podle Ranochy ale novou metodiku agentura ladila celé jaro tak, aby finální výsledky byly porovnatelné s předchozími sběry.

„K výsledkům dalších agentur se nevyjadřujeme, jelikož neznáme přesně metodiku konstrukce volebních modelů, která se bude od té naší v některých bodech lišit,“ podotýká Ranocha.

Jako logičtější řešení se nabízí vybrat si jinou z partají vládní koalice - tedy přejít od Spolu ke Starostům a Pirátům nebo naopak. I to už se v tuto chvíli děje, i když nejde o závratná čísla.

Z čísel STEM vyplývá, že od Spolu k Pirátům či STAN by přešlo zhruba šest procent bývalých voličů, v druhém směru je to o něco méně. Podobný trend potvrzuje i Ivan Cuker z Medianu: „Mezi voliči koalice Spolu je více těch, kteří nyní zvažují Piráty nebo STAN, než je tomu v opačném směru.“

Sociologové odhadují, že voliči mohou v této věci taktizovat až později. Lidově řečeno: Až těsně před volbami si vyberou, která z vládních stran je „štve“ nejméně.

Obecně k sobě mají voliči vládních stran blízko a nemusí mít takový problém změnit barvy. „U vládních stran tolik nefunguje fanouškovský efekt, kdy se identifikujete se stranou,“ míní Buchtík ze STEM.

Blízkost voličů vládních stran je dlouhodobě vidět například na datech agentury STEM, která překryvy sleduje. Výjimkou je v rámci pěti stran KDU-ČSL „Lidovečtí voliči jsou trochu jiní naturelem, jejich volební chování se liší,“ dodává Buchtík.