Článek
Když se stal Andrej Babiš poprvé premiérem, přebíral Českou republiku v dobré kondici. Ekonomický růst dosahoval pěti procent HDP a byl pátý nejvyšší v Evropské unii. Inflace se držela u dvou procent, tedy na evropském průměru. Státní dluh byl čtvrtý nejnižší v EU, a nutno přiznat, že k tomu přispěl také Babiš jako ministr financí v Sobotkově vládě.
Pak ovšem nastala zkouška spojená s pandemií covidu, ve které úplně dobře neobstál a v každém případě neobstál z pohledu makroekonomiky. Když šéf ANO v posledním čtvrtletí roku 2021 končil jako premiér, zaznamenala Česká republika ve srovnání s posledním předcovidovým rokem nejmenší růst (přesněji největší pokles) HDP v Evropě, pouze s výjimkou Španělska.
Premiér Babiš zastavil ekonomiku při nárazu pandemie zhruba stejně jako vlády ostatních evropských zemí, na rozdíl od nich ji však nedokázal efektivně rozjet. Z jednorázového šoku se stala krize. Nepomohlo ani to, že do ekonomiky sypal 400 miliard korun ročně prostřednictvím dotací, zvyšováním dávek a snižováním daní. Důsledkem byl podle očekávání vysoký růst deficitu i státního dluhu, fatální však bylo něco jiného.
Po odeznění covidu zasáhlo celou Evropu zdražování, nejprve ve stavebnictví a potom v energetice. Důvod byl jasný: pokud se v ekonomice rozpustí peníze bez toho, že se zvýší výkon, důsledkem může být jen inflace, která se nejdříve projeví u nedostatkového zboží, tedy u bytů a dodávek plynu.
Není pochyb, že právě Češi to za premiéra Babiše s rozpouštěním hodně přehnali. Nebylo náhodou, že ceny tuzemských nemovitostí začaly hned začátkem roku 2021 růst největším tempem v Evropě. Na zdražování energií pak spotřebitelská inflace zareagovala v létě 2021 tak citlivě, že na jaře příštího roku byla v Evropě největší s výjimkou Maďarska a Estonska.
Babiš odešel ze Strakovy akademie před koncem roku 2021, tedy ve chvíli, kdy byla zdejší ekonomika v povážlivé situaci a to ještě nemusel čelit dalšímu šoku v podobě vpádu Rusů na Ukrajinu.
Více k tématu se dočtete zde:
Uplynuly čtyři roky a majitel Agrofertu znovu míří do funkce premiéra. Opět je zdejší hospodářství v ucházejícím stavu. Ekonomický růst byl ve druhém čtvrtletí v rámci Evropy osmý největší, spotřebitelská inflace se v září takřka dotkla dvouprocentní hranice a patří v Evropě k nejnižším. O důvěryhodnosti národní měny svědčí, že se kurz koruny po dlouhé době podíval pod 25 korun za euro.
Je sice pravda, že ceny bytů už zase rostou dvouciferným tempem a státní dluh zůstal i nadále v evropském srovnání na stejné pozici, jako když Babiš končil (tedy sedmý nejnižší v Evropě), ale z pohledu politika, který právě vyhrál volby, je to v každém případě luxusní situace. Co kdysi pokazil, napravil někdo jiný, a on to může znovu zkusit.
Nepochopitelná je však okolnost, že Babiše znovu zvolili lidé, kteří za jeho předchozí ekonomické fiasko zaplatili. Konkrétně tím, že příjmy jim prudce snížila inflace, a zároveň hospodářská stagnace podnikům zabránila tyto platy zvýšit. Než se podařilo ekonomiku oživit, ztratily mzdy na hodnotě 15 procent. Při hodnocení ekonomického výkonu Česka zřejmě došlo k fázovému posunu. Vinu za ekonomický pád, ke kterému přispěla za Andreje Babiše vládní politika, připsala značná část voličů kabinetu Petra Fialy, který se více či méně úspěšně snažil odstranit největší škody.
České volby jsou exemplárním případem, že rozhodující část voličů nemá potřebné ekonomické znalosti. I s tím je nutné žít. Skutečně nepříjemná je jiná okolnost: nezbývá než věřit, že hyperaktivní politik nezačne ve staronové roli premiéra dělat stejné chyby jako minule.
