Hlavní obsah

Komentář: Cenový strop je pomoc, nikoli řešení. Draze si kupujeme čas

Martin Čaban
Komentátor
Foto: Vláda ČR

Představení cenového stropu na elektřinu se zúčastnili lídři všech koaličních stran. Každý se chtěl pochlubit.

Reklama

aktualizováno •

Zastropování cen elektřiny je v danou chvíli pro Česko určitě jedním z možných kroků, který může trochu zchladit společenské emoce.

Článek

Když chtěla vláda Petra Fialy naposledy „upustit páru“ ze společenského kotle, přišla s naprosto nesmyslným pětitisícovým příspěvkem na dítě pro 80 procent domácností. Cenový strop na elektřinu, který má opět zklidnit vypjaté společenské emoce (a také otevřenou rebelii hejtmanů), je jako krok smysluplnější.

Na rozdíl od „helikoptérové“ pětitisícovky nabízí zastropování ceny reálnou úlevu od strašidelných faktur. A také, možná především, cennou jistotu, že ačkoli elektřina bude drahá, nevystřelí částky na fakturách do úplně absurdních výšin.

Čím nižší, tím dražší

Ale samozřejmě je to také řádově dražší. Mimořádným příspěvkem na dítě si kabinet chtěl koupit trochu klidu za osm miliard. Cenový strop bude nutné vybetonovat dvanáctimístnou sumou, šéfem státní kasy Zbyňkem Stanjurou (ODS) odhadovaných 130 miliard se jeví spíš jako optimistický odhad.

Přestože je pochopitelné, proč vláda se stropem přichází, nejde přehlédnout několik rizik, která s sebou tento krok přinese.

Předně je zajímavé, že vláda se nesnaží zabudovat do svého stropu žádnou přímou motivaci k energetickým úsporám. Ty jsou přitom naprostým základem – jak pro udržení individuálních účtů ve snesitelných mezích, tak ze širokého pohledu při snižování závislosti české ekonomiky na fosilních palivech, s těmi ruskými v čele.

Rakušané nabízejí cenový strop jen na 80 procent loňského objemu spotřeby elektřiny, spotřebu nad touto hranicí si zákazník musí koupit za tržní cenu bez dotace. Český strop žádné takové omezení nemá.

Je pravda, že rakouský strop (zhruba 2,50 koruny na kilowatthodinu) je významně nižší než ten český. Možná tedy Fialův kabinet spoléhá na to, že motivací k šetření energií bude samotná cena elektřiny, která, i když narazí na strop, bude pořád přibližně dvakrát vyšší než loni.

Před vládou nyní leží několik zásadních úkolů. Nejblíže je nutnost prosadit příslušnou novelu energetického zákona v Parlamentu. To by s ohledem na sněmovní aritmetiku neměl být problém, i když při současném nastavení opozice to může zase trvat pár desítek hodin.

Důležitější bude zasadit cenový strop do struktury dosavadních opatření tak, aby to dohromady dávalo nějaký ucelený smysl. Otázkou například je, zda po zavedení cenového stropu má nějaký význam takzvaný úsporný tarif. Jeho zavedení mělo vyjít na 66 miliard korun, přičemž z pohledu aktuálních cen nabízel mnoha domácnostem v podstatě jen pár drobných. V listopadových a prosincových zálohách by se měla projevit kombinace stropu a tarifu, osud tarifu pro příští rok se prý „zvažuje“.

Jak bude vypadat vaše faktura?

Dalším zásadním úkolem bude sladit české kroky s evropským řešením. Zatím se zdá, že Evropská komise přijde například s vlastním návrhem cenového stropu pro výrobu elektřiny. Zároveň by Brusel rád danil nadměrné zisky neplynových elektráren, což se zase vylučuje s národními pokusy o vlastní „windfall tax“. Česko přitom téměř souběžně představuje národní cenový strop pro koncové zákazníky, který hodlá zaplatit z národní „válečné daně“. Tady to prostě v tuhle chvíli úplně nehraje a povinností Česka jako předsednické země je nepřipustit zmatky a z dirigentské pozice tyhle disharmonie sladit v nějaký poslouchatelný akord.

Zásadní bude samozřejmě vyřešit, kde na to všechno ve snědeném krámě státního rozpočtu vzít. Národní windfall tax, na niž spoléhá ministr Stanjura, postupně padá ze stolu kvůli evropskému zdanění. Z něj ale také mohou přijít zajímavé peníze. Jen je nutné z předsednické pozice rozumně vyjednat jejich rozdělení.

A konečně podstatným domácím úkolem je vymýšlet už v tuto chvíli nějakou exit strategii. Cenový strop totiž znamená faktickou likvidaci či umrtvení energetického trhu. Takový brutální zásah do fungování ekonomiky musí být nutně dočasný a musí být jasné, kdy skončí. Státní regulace cen je silně návyková záležitost a promyšlená cesta ven by měla být pevnou součástí každého takového plánu.

Zastropování cen elektřiny je v danou chvíli pro Česko určitě jedním z možných kroků, který může trochu zchladit společenské emoce. Ale nejde o „řešení krize“. Je to velmi riskantní, dočasný krok, jímž si vláda draze koupí nějaký čas na hlubší energetický přerod české ekonomiky.

Opravili jsme chybnou interpretaci cenového stropu pro elektřinu navrženého Evropskou komisí. Za chybu se omlouváme.

Reklama

Doporučované