Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Politická telenovela o státním rozpočtu 2026 pokročila do dalšího, překvapivého dějství. Vládní návrh, na jehož vydání vítězové voleb tolik tlačili, se nejspíš bude vracet k předělání.
Aspoň taková je vůle volebních vítězů, jak ji v pondělí dopoledne vyjevili na jednání rozpočtového výboru. Čeká nás další kolo dohadů, možná i dílčí komplikace v provozu státu na začátku roku v důsledku rozpočtového provizoria.
To vše ale teď jde stranou. Hraje se vyšší politická hra, ve které mají námitky ANO, SPD a Motoristů zabít dvě mouchy jednou ranou. Autory rozpočtu veřejně vykoupat v jejich chybách a současně tlačit Hrad ke svižnějšímu předání moci. Proti případným stížnostem na nedořešený střet zájmů je tu najednou nová silná karta – „zákon roku“.
Zvolený postup jinak nedává moc velký smysl. V rozpočtovém výboru, kde jsou síly rozložené ve stejném poměru jako v celé Sněmovně, nová koalice vládní předlohu odmítla a totéž doporučila udělat ve středu při hlasování všech poslanců a poslankyň.
Důvodem vrácení má být to, že v rozpočtu takzvaně „chybí“ 96 miliard na pokrytí nejrůznějších položek od dopravních staveb po sociální dávky. Na což končící vláda namítá, že jde z větší části o výmysl a z menší části o objektivní povinnost dodržet zákonem dané dluhové stropy.
Oba tábory se shodnou, že by bylo dobré někde sehnat navíc 37 miliard, aby šlo zahájit všechny nově připravené dopravní stavby. Háček je v tom, že staveb je už tak rekordní množství a přidat další jde jen proškrtáním jiných položek (což je v tomto objemu problém), nebo na dluh (větší dluh, než je povoleno ve starším, ale stále platném zákoně o rozpočtové odpovědnosti).
Končící vláda odevzdala rozpočet s tím, že dopravní manko 37 miliard uznává, ale že je na rozhodnutí vítězů voleb, zdali stavby odloží, nebo kvůli nim obětují jiné výdaje. Případně zda dluhové stropy v zákoně zvednou, což je ale pro každého kvůli image uměřeného hospodáře až poslední varianta.
O zbytek z údajných 96 miliard se vedou politické dohady. Končící vláda se brání, že nově nastupující formace pod vedením Andreje Babiše díru zveličuje, aby si vytvořila prostor pro snazší a líbivější vládnutí na dluh, kdy účet shodí na své předchůdce. Zveličování – konkrétně neoprávněnost stížností na nedostatečné mandatorní výdaje v sociální oblasti – potvrdila minulý týden Národní rozpočtová rada.
Vracet rozpočet zpět vládě k ničemu nepovede, protože jde o střet dvou světů. Končící vláda neuznává námitky ani navržená doporučení. Třeba to, že část problému lze bezbolestně vyřešit zvýšeným odhadem daňových příjmů, protože ekonomika má přece růst o něco lépe, než se donedávna zdálo. Aparát Ministerstva financí na to namítá, že i po započtení poslední makroekonomické predikce z listopadu je odhad rozpočtových příjmů v příštím roce stále podobný.
A tak stále dokola… Politická realita je taková, že jedni by svůj plán hospodaření sestavili podle vlastních představ a preferencí, zatímco druzí trochu jinak. Navzájem za sebe zaskočit nemohou, protože – jak trefně na výboru poznamenal třeba poslanec ODS Jiří Havránek – končící vláda zkrátka nemá důvěru nové Sněmovny.
K hotovému rozpočtu podle obrazu nové vlády existuje rychlejší cesta, kterou donedávna veřejně preferoval i Babiš a ještě v neděli třeba i místopředseda SPD Radim Fiala. A sice vzít tak vehementně poptávaný rozpočet končící vlády jako podvozek, přijmout v zájmu hladkého procesu jeho základní parametry a do Vánoc ho ve Sněmovně konstruktivně upravit. Případně v průběhu roku udělat novelu.
Touto cestou by se dalo vyhnout i rozpočtovému provizoriu, které nyní vypadá nevyhnutelně. Nejde o žádnou katastrofu, ale o praxí prověřený nouzový scénář, kdy politické tahanice o rozpočet překročí vymezený čas, pokročí do následujícího roku a v lednu je potřeba nějak začít. Vyhnout se mu by ale bylo jistě lepší.
Pravidla provizoria jsou taková, že každá kapitola smí za měsíc utratit jen dvanáctinu svého přídělu z předchozího roku. Zákonem stanovené výdaje, jako jsou důchody, v lednu normálně vzrostou. Ale třeba platy státních zaměstnanců jsou teď v úředně orazítkovaných tabulkách navýšené jen u učitelů a vojáků. Ostatní nic navíc nedostanou. Také by se neměly zahajovat nové investice, protože co kdyby hypoteticky ve finálním rozpočtu neprošly?
To vše jsme si mohli ušetřit, pokud by nová sněmovní většina ve středu rozpočet vzala na milost a využila zbytek roku k tomu, aby si ho přepsala podle svého programu. A ne aby úkolovala končící vládu, které „nevěří“.
Otočka ale dává smysl politicky. Fialova vláda si nadělala reputační problémy sama, když v rozpočtu ponechala děravá místa. Sice jich není tolik, jak tvrdí opozice, to už jsou ale technické nuance, které se ve zrychlené době těžko vysvětlují. Zvlášť když Fiala a spol. odmítali dát rozpočet do poslední chvíle z ruky, což v boji o veřejné mínění jen podpořilo dojem, že v něm nejspíš bude něco špatně.
Ještě větší smysl dává interpretace s tlakem na prezidenta, pokud by se téma rozpočtu a jmenování vlády smíchalo dohromady. Slovy pirátské poslankyně Venduly Svobodové: „Fakticky vzkazují, že bez nové vlády nebude nový rozpočet a země skončí v paralýze.“
I když provizorium není nic pozitivního, Hrad by se neměl touto hrozbou nechat vydírat. V jeho strategii nejde o blokování vítěze voleb, ale o legitimní poptávku – ať Babiš před jmenováním popíše, co měl mít ohledně řešení střetu zájmů už dávno připravené, a jako bonus ať do vlády pokud možno nebere nepřijatelné jedince.
Naštěstí dal Petr Pavel už několikrát poměrně jasně najevo, že si nemůže dovolit v případě střetu zájmů přistoupit na takové řešení, které ve skutečnosti žádným řešením nebude. Že by teď slevil výměnou za rozpočet, si lze naštěstí těžko představit.
