Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
První, velmi nedůstojné dějství rozpočtového dramatu končí. Vláda se přes všechno popírání a úvahy o nesmyslných podmínkách nakonec rozhodla poslat do Sněmovny návrh státního rozpočtu.
Také druhé dějství bude jistě zajímavé. Pokud se chceme vyhnout rozpočtovému provizoriu, pak by nová sněmovní většina měla (rychle) v prvním čtení schválit základní parametry rozpočtu (měnit je nesmí) sepsaného odcházející vládou. Ve čtení druhém se pak může pokusit pomocí přesunů peněz mezi kapitolami otisknout do rozpočtu některé ze svých priorit, případně „opravit“ některé z chyb, na něž v poslední době velmi hlasitě upozorňuje.
A až rozpočet projde třetím čtením, mohou noví ministři – budou-li již v úřadu – klidně začít hned pracovat na novelizaci plánu státních financí tak, aby více odpovídal jejich představám. Potud je to celkem jasné.
Jenže je tu – samozřejmě – háček. Nebo spíš hák. Za desítky miliard.
Ano, vládní návrh rozpočtu, který Petr Fiala a Zbyněk Stanjura po trapném divadle předložili nové Sněmovně, má mnoho chyb. Upozornila na ně Národní rozpočtová rada - za obranné výdaje se v nepřijatelné míře schovávají výdaje na dopravní infrastrukturu, vláda si vysnila 14miliardový příjem ze zákona, jehož fiskální přínos se očekával kolem nuly, a nesedí čísla mezi státním rozpočtem a rozpočtem SFDI.
To všechno víme zhruba od září. Nová vládní koalice na to velmi halasně upozorňovala a končící vládu právem kritizovala. Jenže se to celé trochu zvrhlo. Jak se dnes dělá politika přes sociální sítě a je nutné zvyšovat dávky dopaminu a lajků, bylo třeba stupňovat tlak. A tak jsme se postupně od nastupující většiny dozvěděli, že v rozpočtu „chybí“ ještě 32 miliard v kapitole Ministerstva práce, čtyři miliardy na Ministerstvu školství a další vysoké stamiliony v kapitolách zdravotnictví, vnitra či spravedlnosti.
To všechno hlásí střídavě Karel Havlíček, Andrej Babiš a Aleš Juchelka do médií, dští síru na odcházející vládu a libují si, že stateční úředníci už se nebojí svých končících nadřízených a svěřují temná rozpočtová tajemství nastupující garnituře. Sakumprásk už to dělá nikoli 50 problematických miliard za dopravu a vybájené příjmy, ale rovnou sto miliard. A je možné, že ještě nekončíme.
A tady je načase opravdu hodně zpozornět.
Mezi základní poslání státního úředníka od určité výše postavení patří obhajoba rozpočtu vlastního úřadu a interpretace každé rozpočtové úspory jako existenčního ohrožení jeho agendy a fungování. V některých případech může být tento přístup zcela oprávněný, jindy může být čistě zištný nebo odrážet neochotu ke změnám či zvýšení efektivity. Správně rozlišit mezi těmito nářky a tlačit na efektivitu výkonu je zase jedním ze základů práce politika v jeho střetávání se s úředníky.
A je těžké se dnes zbavit dojmu, že úředníci napříč státem zavětřili s nadcházející změnou garnitury příležitost. Situace se má tak, že kterýkoli úředník může přijít za kterýmkoli zástupcem nové sněmovní většiny a svěřit se, na co v jeho úřadu „chybějí“ peníze. Namísto kritického posouzení požadavku se takový úředník rázem stává bezmála whistleblowerem odhalujícím prohřešek. Představitel vznikající koalice ochotně vmete tento prohřešek končící vládě do tváře – a úředníkovi samozřejmě slíbí nápravu. Andrej Babiš má nabito do dalšího videa na sociální sítě, kde bude tepat vládu za „lhaní“ a „podvody“ a úředník má v kapse příslib rozpočtového přilepšení. Win-win.
Ale opatrně. Položky za desítky miliard, jimiž se politici ANO ohánějí, mohou, ale také nemusejí znamenat zásadní rozpočtový problém. Jestliže v kapitole Ministerstva zdravotnictví skutečně chybějí stovky milionů na kofinancování evropských projektů, může to být pro investiční aktivitu v této oblasti průšvih. Ale víc než 30 miliard v mandatorních výdajích na Ministerstvu práce a sociálních věcí, to už zní jako hodně divoký příběh.
Připomeňme, že republika má svou nezávislou fiskální autoritu, kterou je Národní rozpočtová rada. Ta vládní návrh rozpočtu bedlivě zkoumala během celého rozpočtového procesu a našla již mnohokrát citované prohřešky proti dobrému rozpočtování.
O desítkách „chybějících“ miliard v sociální kapitole se ovšem NRR ani slovem nezmínila. Pokud by se ukázalo, že rozpočtoví hlídači přehlédli víc než 30 miliard nekrytých mandatorních výdajů (včetně důchodů), mohli by to rovnou zabalit.
Jenže ono jde o 32 miliard poskládaných z různých koutů bezmála bilionové kapitoly. Například na důchody má „chybět“ šest miliard. Příští rok by měl stát na důchodech vyplatit skoro 720 miliard, přičemž na sociálním pojistném vybere zhruba 830 miliard. Šest miliard představuje v takovém objemu odchylku na úrovni necelého procenta. Mluvit v tomto kontextu o tom, že „vláda nepřipravila peníze na důchody“, jak činí představitelé ANO, je opravdu hodně přehnané. Na dávky sociální podpory a pěstounské péče mají chybět tři miliardy při plánovaném 64miliardovém objemu výplat. To už je, pravda, něco přes čtyři procenta, ale pořád je to spíš odchylka v odhadu než rozpočtový zločin. A tak dále.
V olbřímí sociální kapitole rozpočtu se podobným způsobem dá poskládat 32 miliard korun (tři procenta celkových výdajů) celkem snadno. V jiných kapitolách se stateční úředníci musejí přece jen pohybovat o pár řádů níž.
Pokud si hnutí ANO nedá na náhlou vlnu úřednického rozpočtového whistleblowingu pozor, může se mu rozpočet snadno vymknout z rukou. Je třeba zásadně rozlišit, co je skutečný rozpočtový a ekonomický hřích – a že jich bude – a co jsou jen vánoční přání úředníků.
