Článek
Hodně lidí by si určitě přálo, aby se už rezignace Pavla Blažka vzala prostě na vědomí, zavřela se nad ním voda a šlo se dál. Ono pokud by se spolu s ním hned sbalil Zbyněk Stanjura, který prostřednictvím svého úřadu a osobního poradce celou transakci spolupřipravoval, a pokud by ideálně nově uvolněný post ministra spravedlnosti obsadil premiér někým zkušeným, ne Evou Decroix, která každý den přichází s novou verzí, na koho to hodit, mohlo být už docela po kauze. Takto není a jen tak nebude, kombinace pštrosí taktiky s vymlouváním se na druhé moc pohody nepřinese, takže se v tom budeme babrat pořád dál.
Takže i když se budeme snažit sebevíc, jména Pavla Blažka se jen tak nezbavíme. Což je ale zároveň dobře, protože je prostor ukazovat těm, co jsou ochotni poslouchat příběhy o mnohovrstevnatých osobách, jaká byla ta dobrá tvář odcházejícího ministra spravedlnosti.
Osobně jsem se s ním poprvé potkal 11. 11. 2011 na moderované besedě Aktuálně.cz na brněnské Fakultě sociálních studií. Na fakultě, kterou založil dnešní premiér Fiala, který v té době byl dva měsíce čerstvě prorektorem Masarykovy univerzity poté, co ji sedm let řídil jako rektor. Fiala v té době patrně ještě asi netušil, že se stane následující rok v květnu po šíleném Josefu Dobešovi z Věcí veřejných ministrem školství v Nečasově vládě, navíc dva měsíce před tím, než se stane ministrem spravedlnosti po krkolomném sesazení Jiřího Pospíšila tehdejší radní města Brna Pavel Blažek. A patrně ani jeden z nich netušil, že Blažek Fialu následně přivede nejen do ODS, ale udělá z něj rovnou předsedu strany, kterému chybí, jestli dobře počítám, dva měsíce k tomu, aby se stal nejdéle sloužícím předsedou, i více než samotný otec zakladatel.
11. 11. se debata konala nejen proto, že jedenáctka je pro Brno magická, jak při každé příležitosti neopomněl zmínit tehdejší primátor Roman Onderka, který si ujížděl na numerologii a o svých úradcích se bavil s tajemnou silou magického obsidiánu, ale hlavně proto, že 11. 11. má Onderka narozeniny, což vzhledem k roku 2011 nemohlo nám, nedávno vzniklému satiricko-občanskému uskupení Žít Brno, uniknout a na monumentální Onderkovu oslavu jsme se chystali dlouhé týdny.
Seděl jsem tehdy v atriu FSS právě společně s Onderkou, Blažkem a kamarádkou Adélou Elbel, tehdy performerkou dua Čoko Voko, a řešili jsme Brno, které tito dva politici v souručenství velké koalice k naší nelibosti řídili. Vnímal jsem Blažka podobně jako Onderku - jako brněnského burana, jehož rozhled je „od Adamova po Modřice“. Takže když začal na debatě rozvíjet své teorie, že mu městské plánování připomíná pracovní tábory a že kdo má vize, měl by se jít léčit, zařadil jsem si ho jako burana a technologa moci, který všechno svoje bytí v politice směřuje k shromáždění co největšího majetku, ať se to týkalo nemovitostí nebo pozemků v Jižním centru, kam Brno již 110 let odsouvá své nádraží.
No a pár měsíců nato se mi v Brně rozdrnčel telefon, neboť jsem byl asi jednou ze dvou osob v Brně, kterou znali pražští novináři a mohli jí zavolat, aby odpověděla na otázku: „Koho nám to sem proboha posíláte???“. To když Nečas oznámil, že Blažek bude po Pospíšilovi ministrem.
Pamatuju-li si to dobře, byl jsem zdrženlivý. Od jeho spolužáků a kamarádů jsem totiž již v té době slýchal, že on je skutečně vzdělaný a velmi dobře orientovaný v právu, jen jsem se tomu zdráhal uvěřit. To jeho tehdejší roční působení v křesle ministra spravedlnosti ale nijak špatné nebylo, naopak jsem byl pozitivně potěšen. Ani neměl potřebu kumulovat funkce a s radním města Brna sekl - Roman Onderka za ním tak tehdy musel jezdit pro rozumy do Prahy, jak tehdy někdo bryskně vyslepičil Blesku, který je cvakl, jak zasedli na jedno poobědové, ale dopadlo to „jako vždycky“.
Toto posedávání po hospodách v družném hovoru s kýmkoliv se s Blažkem táhne už od mládí, jak popisují i četní svědci z různých částí veřejného života, jak nyní hezky popsal brněnský novinář Vráťa Dostál z Aktuálně, viz zážitky Daniela Hůleho z Člověka v tísni či vzpomínky brněnských postaviček Martina Reinera, Petra Minaříka či Břetislava Rychlíka. V tomto duchu se skoro určitě odehrálo i ono slavné schování se před bouřkou do hospody, kde zrovna seděl jeho známý a kamarád z mládí Martin Nejedlý. Blažek šel prostě kolem, pršelo a viděl plzeňské pivo a známého. Akorát to někomu, kdo jeho náturu nezná, vysvětlujte, že jo.
Mimochodem, když tehdy volali novináři z daleké Prahy, kolega jim řekl, že se mu v Brně neřekne jinak než Don Pablo. I když mu tak neříkal nikdo, jen my. Ale ono to sedlo tak přesně, vzhledem k tomu, že měl v Brně opravdu prsty všude, a jak na té bitcoinové kauze vidíme, stále jsou to titíž lidé, s kterými už před čtvrt stoletím rozjížděl byznysy, kšefty a politiku, že se to do hodiny ujalo a už mu to zůstalo.
Roky běžely, stal jsem se náměstkem primátora města Brna, spolu s Vokřálem jsme se už před volbami 2014 domluvili, že půjde-li to, vyšachujeme ODS a ČSSD z vedení města, což se také stalo. Stejně jako na Brně-střed, kde jsme pod mým vedením volby dokonce vyhráli a Blažkovu partu odtam na chvíli vyhnali. V dalších volbách už však voliči rozhodli jinak a jeho lidé už nyní druhé období opět řídí velkou i malou radnici.
Stále víc jsem ale vnímal Blažka jako někoho, kdo se dokáže bavit napříč, a velmi jsem chápal, že ho má Fiala po svém boku, protože byl přirozeným spojníkem na Hrad. Když Spolu vyhrálo volby a dosáhlo s koaličními partnery na pohodlnou většinu, byl to on, kdo domluvil civilizované předání moci. Dokonce na rozdíl od skoro nás všech ostatních nespekuloval veřejně o tehdejším Zemanově podlomeném zdraví a nedělal diagnostiku na dálku (já jsem to tehdy Džamile Stehlíkové taky věřil) a vláda vznikla hned, jak to skrz Zemanovu hospitalizaci šlo, včetně Zemanem nenáviděného Lipavského.
Jeho instalaci do čela rezortu jsem s nadšením ocenil. Absolutně bez ironie. Další jiná varianta byl Marek Benda a to bychom tyto čtyři roky strávily debatami, jestli volební právo žen nebyla chyba. Navíc, jak jsem měl možnost vnímat to volební období předešlé a poslouchat postřehy těch, co ho dlouho a dobře znali, Blažek byl přesvědčený demokrat a v mnoha tématech zcela otevřený. Jeho základní nastavení je konzervativní, ale takového toho klasického střihu. Ne bojovat za starý dobrý svět, ale spíše moderovat debatu, ukazovat, že ti, kdo nevidí svět jen v progresivních barvách, jsou taky lidi a často mají dobré postřehy a dá se s nimi nalézt řeč. Ono ostatně u toho práva, legislativy a justice moc revoluční postupy nefungují. Ten pilíř je založen na stabilitě a judikatorním vývoji a musí se k němu přistupovat citlivě.
Věděl jsem od dalších členů vlády, že Blažek je zásadním svorníkem. Protože díky jeho nehrané empatii a radosti poslouchat různé názory byl schopen posunovat diskuze dál.
To hlavní ale bylo, jak uchopil samotný výkon ministra spravedlnosti. Ať kolem toho nechodím jak kolem horké kaše - jsem bytostně přesvědčen, že srovnatelně dobrý a tak výrazně reformní ministr spravedlnosti - nejvíce pro oblast trestní justice - tu ještě nikdy nebyl a obávám se, že dlouho nebude. Spolu s Ivanem Langerem, který v době Topolánkovy vlády kultivoval policii, jde o dvě nejvýraznější politické persony v oblasti orgánů činných v trestním řízení a soudnictví.
Plně chápu, že jeho veřejný obraz v tom bude trvale determinován ingerencí do trestních kauz týkajících se jeho brněnských kolegů, ale to je tak složitá, detailní a zvenčí asi úplně neproniknutelná kauza, že to nyní nemá smysl rozebírat. Uvedu jen, že s velmi detailním vhledem do konkrétních případů stojím tak za 85 procenty toho, co jako ministr dělal, a upřímně bych si přál, aby ministr spravedlnosti stál vždy na straně práva na spravedlivý proces a nenechal zdivočelé státní zástupce postupovat principem presumpce viny. I když u toho nevypadá dobře. Pokud přistoupíme na to, že obvinění a obžalovaní nemají svá práva a může se proti nim postupovat jakkoliv, zničíme právní stát. Blažek ho hájil, byť občas s přešlapy.
To hlavní ale byl samotný trestní zákoník, který pár hodin před jeho rezignací prošel Sněmovnou a míří do Senátu. Řešil jsem v rámci něho spolu s bývalým národním protidrogovým koordinátorem Jindřichem Vobořilem konopné delikty a společně jsme ministra na dvou jednáních zasvětili do toho, jak masivně je zde porušováno právo na spravedlivý proces v případech držení a distribuce konopí a jak policie a soudy vyrábí exemplární rozsudky z ničeho. Osm let za konopí na mastičky pro svou potřebu? Žádný problém. Včetně Ústavního soudu to všichni podrželi. Přitom ten člověk si to prokazatelně vyráběl jenom pro sebe.
Na detailní popis není zatím prostor, stačí jen vědět, že postup, který jsme s ministrem domluvili, prošel. Naposledy jsem si to s ministrem potvrdil 24. 2. tohoto roku, na poklepání základního kamene Janáčkova kulturního centra. Prvního koncertního sálu po více než 100 letech, který jsem vydupal jako náměstek pro kulturu ze země. Bylo to náročné, nebylo to přímočaré, ale to, co bylo potřeba v trestním zákoníku změnit, se podařilo. Pracovalo na tom spoustu lidí, ale u takto klíčové legislativy se má věc tak, že bez aktivní pomoci ministra to prostě nemůže projít. Prostě to nejde. Pokud se to dotáhne do konce, navždy to ponese podpis Pavla Blažka.
V tomto svém vidění jeho úlohy v reformě trestního práva nejsem sám. Naprosto totéž vám řekne i poslankyně Bára Urbanová (STAN), která by bez jeho aktivní podpory - ne proti němu, ne jaksi v jeho nezájmu, ale kdyby býval nešel a prakticky jednomu každému poslanci ODS po druhém to osobně nevysvětlil, změny v oblasti sexuálních trestních činů, posílení pozice obětí těchto činů nebo dětský certifikát - tyto změny nikdy nedotáhla. Další poslankyně Martina Ochodnická (TOP 09) to vidí stejně tak. Veřejné uznání mu na plénu i v médiích vyjádřila za práci na této reformě i profesorka Helena Válková z hnutí ANO a dokonce i zástupci SPD. Bylo to dva dny po vypuknutí bitcoinové kauzy a asi dvě hodiny před tím, než rezignoval.
Jestli si myslím, že toto vše může pro budoucnost překrýt výbuch, který se stal tím přijetím bitcoinů pocházejících z nejtemnějších zákoutí darknetu? Ne. Je jasné, že jméno Pavla Blažka budeme mít navždy spjato zejména - ať už to ve výsledku dopadne jakkoliv - s vměšováním se do živých kauz svých kolegů, s popíjením s Nejedlým a s jeho brněnskou minulostí.
Ale ty zákony, které udělal, tu zůstanou. A jsou samy o sobě mimořádným dílem. A je potřeba vyprávět i takového příběhy.
