Mimoni u kormidla. Green Deal nejde proti fyzice, my jdeme proti realitě

Po celém světě probíhá transformace energetiky od fosilních k obnovitelným zdrojům, v české veřejné debatě se ale stále objevují argumenty, proč „to nejde“ nebo je to špatně.

Jedním z opakovaných hesel je údajný rozpor klimatických cílů EU s „fyzikou“, jejíž zákony nejde změnit. Transformace údajně jdoucí proti fyzice má způsobit „energetickou katastrofu“, ztrátu konkurenceschopnosti Evropy a další problémy, kvůli kterým by měla být tato politika přehodnocena.

Tím, jak je možné stále víc pozorovat dopady klimatické změny v běžném životě, se pak přesouvá těžiště dezinformací – z popírání existence změny k popírání smysluplnosti jejího zastavení či usměrnění. Jako bychom chtěli přešlapovat na místě a čekat, až se vývoj vrátí zpět. Technologický vývoj přitom sice může jít různými směry, ale nikdy nazpět.

Odmítání energetické transformace je jen obměnou postoje hrdých měšťanů z některých kdysi prosperujících měst, kteří je v 19. století úspěšně ubránili před výstavbou železnice, a tím zajistili jejich úpadek. S přibývajícími reálnými příklady nahrazení fosilních paliv obnovitelnými zdroji začínáme připomínat mimoně, který hází žabky do vody a brblá o tom, že letecká doprava lidí nebo nákladů je nesmysl - protože FYZIKA!

Vezměme tedy vážně vědu a základní fakta a ukažme si, jak v Česku energetiku v souladu s bájným „Green Dealem“ transformujeme, a co by nás mohlo čekat při rychlejším rozvoji obnovitelných zdrojů, nebo naopak při pokračování fosilní energetiky.

Požadovat zpomalení transformace je samo o sobě absurdní. Skoro všechny srovnatelné země proměnily v posledních letech svou energetiku výrazněji než Česko a mají i větší ambice.

V podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny jsme dlouhodobě na jednom z posledních míst v EU. Výstavba větrných elektráren je pod palbou dezinformací i od představitelů vládních stran, přestože jde o zdroj levné elektřiny s vyšší výrobou přes zimu (skvělý doplněk k fotovoltaice s maximem výroby v létě). V teplárenství považujeme za transformaci přechod z jednoho fosilního zdroje (uhlí) na jiný (zemní plyn), a ani ten není nijak rychlý. Zatímco ve Francii budují teplárenské soustavy, jež ze 60 % využívají odpadní teplo, u nás je jeho podíl v jednotkách procent. A mohli bychom pokračovat.

Evropa prý kvůli opouštění fosilních paliv a dražším energiím přichází o konkurenceschopnost. Pokud by to bylo tak jednoduché, proč neudávají světové trendy automobilky ze Saúdské Arábie, strojírny v Turkmenistánu nebo venezuelský chemický průmysl, kde jsou energie za hubičku? A proč není nejbohatší zemí na světě Rusko, které k nekonečným zásobám fosilních paliv může přidat i stejně nekonečné zdroje snad všech dalších surovin? Protože rozvoj a přidaná hodnota stojí na znalostech, schopnostech, kvalitě podnikatelského prostředí a veřejných institucí.

Cena energií je jen jedním z mnoha faktorů celkového úspěchu nebo neúspěchu. Nižší účty za topení neposunou Univerzitu Karlovu ani ČVUT ze třetí a čtvrté stovky univerzitních žebříčků do druhé a čtvrté desítky, kde jsou jejich protějšky ze Singapuru. Svět mimo Evropu a USA se rozvíjí, má vzdělanější obyvatele, lepší univerzity i sofistikovanější ekonomiky, než měl v minulosti. Globální Západ přišel o monopol na vývoj a výrobu klíčových technologií a je po stoletích dominance vystaven skutečné konkurenci.

Rozšiřovat výrobu z obnovitelných zdrojů, kterých má Česko málo, však údajně nejde, protože by to vyžadovalo velké náklady na zvýšení kapacit rozvodných sítí. Investice do rozvodné sítě skutečně budou potřeba – stejně jako byly potřeba lokálně v posledních desetiletích pro výstavbu bydlení zejména v zázemí Prahy a Brna, nebo při přestavbách opuštěných továren ve městech na nové čtvrti. Prostě to jde postavit i zaplatit.

Zároveň můžeme pochválit vládu za změnu tarifů v elektroenergetice, která bude motivovat velké odběratele, aby požadavky na dodávky energie přiblížili skutečným spotřebám. Elektroenergetika už nebude fungovat jako restaurace, kde si lze trvale rezervovat stůl pro šest lidí, ale deset let chodit ve třech.

Bude se vyplácet objednat si jen tolik míst, kolik skutečně využiji. Energetický regulační úřad odhaduje, že bez nutnosti cokoliv stavět se v síti uvolní asi 15 % kapacity (3300 MW), což odpovídá celému Temelínu a polovině Dukovan dohromady. Dost tedy půjde udělat jen lepším řízením existující infrastruktury.

Obnovitelné zdroje energie by ke všemu prý měly být zbytečné, protože k nim potřebujeme záložní zdroje na období, když nesvítí slunce nebo nefouká vítr. To je správný postřeh, ke kterému je však nezbytné dodat, že záložní kapacity vždy potřebovaly a budou potřebovat také klasické - fosilní a jaderné - zdroje.

Zatímco fotovoltaika nevyrábí v noci, jaderné elektrárny mají plánované i několikaměsíční odstávky, a u uhelných elektráren je to podobné - o občasných mimořádných vypnutích ani nemluvě. Obyvatelé řady českých sídlišť to v létě zažijí z první ruky, až jim několik dní nebo celý týden nepoteče teplá voda. To se v  domech se solárním ohřevem vody nebo FVE a tepelným čerpadlem pravidelně nestává.

Rezervy v energetice v minulosti měly podobu kotlů v uhelných elektrárnách nebo reaktorů „navíc“ či přečerpávacích elektráren, v nové energetice jsou rezervou bateriová úložiště, zařízení na výrobu vodíku nebo metanu z přebytků obnovitelné energie apod. A ještě více než dvě desetiletí mohou být zálohou i existující fosilní zdroje.

Tím se dostáváme k energetické bezpečnosti. Před pár měsíci jsme v médiích sledovali dopady ruských útoků na staré uhelné teplárny v ukrajinských městech v nejchladnějších týdnech celého roku. Celá města zamrzala a improvizovala, aby si udržela základní dodávky vody či provoz nemocnic.

Je jasné, že v takové situaci budou odolnější zateplené budovy s možností vlastního získávání energie, připojené k elektrické síti s velkým množstvím zdrojů, které lze jen těžko najednou zničit. Tedy přesně taková infrastruktura, jejíž výstavbu umožňují a vyžadují regulace Green Dealu.

Tlak na vyšší účinnost spalovacích motorů zase vedl v EU k tomu, že spotřeba nových vozů je ve stejné třídě nižší, než byla o pár generací zpět. Zateplování bytových i rodinných domů snižuje spotřebu plynu. Pokud by americko-íránská válka přišla za deset let, byly by její dopady na Evropu mnohem nižší. V severských zemích v té době budou osobní auta se spalovacím motorem už jen kuriozitou.

Nemáme tedy na výběr mezi drahou energetickou transformací a levným pokračováním závislosti na fosilních zdrojích. Máme na výběr mezi drahým pokračováním závislosti a drahým vybráním zatáčky před nevratnými změnami klimatu celé planety.

Země EU v roce 2025 za fosilní paliva platily téměř 30 miliard eur měsíčně. V roce 2026 směřujeme k vyšším číslům a můžeme jen doufat, že nás geopolitická situace nevrátí na úroveň krize v roce 2022, kdy dovoz fosilních paliv stál 60 miliard za měsíc. Rozvoj obnovitelných zdrojů, úspory nebo odpadní teplo tento deficit snižují – a tím dávají energetické transformaci zřejmý ekonomický smysl i bez dotací.

Energie z větru a slunce je levnější než ta získaná spálením uhlí vytěženého z hloubky nebo ropy dovezené z dálky. Její cena se sice zvýší, když do ní rozpočítáme náklady na adaptaci rozvodné sítě, ale k ceně za fosilní energie musíme zase přidat dopady znečištění ovzduší nebo podílu na globálním oteplování. Kvůli němu v Česku zažíváme a platíme opakovaná sucha, stále častější extrémní horka, povodně nebo tornáda.