„Rusové toho nenechají.“ Nebezpečí je ve vzduchu, Česko chce štít proti dronům

Když se dnes mluví o obraně státu, už nejde jen o stíhačky, tanky nebo rakety dlouhého doletu. Významná slabina moderních armád se nachází nízko nad zemí – ve vzdušném prostoru do několika set metrů, kde se pohybují malé, levné a přitom extrémně nebezpečné drony. Právě tam má Česká republika podle expertů jednu z největších bezpečnostních mezer.

„Když se řeší obranné priority, musíte vycházet z hrozeb a jejich pravděpodobnosti. Kolize dronu s civilním letadlem splňuje oboje, hrozí ztráty lidských životů a škody velkého rozsahu a navíc je to hrozba dosti pravděpodobná,“ říká redakci Jakub Landovský, bývalý velvyslanec Česka při NATO. Podle něj dnes drony tuto definici naplňují víc než cokoli jiného.

Válka na Ukrajině odhalila strukturální problém celé Aliance. NATO je velmi silné ve vyšších letových hladinách – tam, kde létají letadla, řízené střely nebo některé typy raket. Jenže v malých výškách, v letových hladinách pod tři tisíce metrů, mohou malé cíle využít terénní maskování a protivzdušná obrana je nemusí spolehlivě detekovat.

„Dlouhodobě došlo k degeneraci kolektivní obrany, zejména protivzdušného prostoru. A zároveň se dramaticky zvýšila frekvence a závažnost průniků do vzdušného prostoru NATO, většinou ze strany Ruské federace, která není dostatečně odstrašena od narušování vzdušného prostoru státu NATO,“ upozorňuje Landovský.

Právě v této „šedé zóně“ se dnes odehrává moderní válka. Taktické a útočné drony létají pomalu, nízko a často kopírují terén. „Státy vždy zodpovídají za celý vzdušný prostor prakticky do výšky dvaceti kilometrů, ale nejnižší letové hladiny jsou často mimo detekční možnosti Integrované protivzdušné a protiraketové obrany NATINAMDS,“ shrnuje Landovský.

A právě tady naráží Česká republika na své limity. Podle odborníků nemá ucelený systém detekce a eliminace dronů v nízkých výškách. Chybí dostatečně hustá radarová síť, provázání elektronického boje a kinetických prostředků i praktická zkušenost s masovým nasazením.

„Ukázalo se, že nemáme ani prostředky, ani detekční systémy, ani praxi v eliminaci dronů srovnatelnou s Ukrajinou,“ poznamenává Landovský. Zatímco Ukrajinci dokážou v těchto hladinách zničit až 80 procent přilétajících dronů, Polsko – přestože investuje přes čtyři procenta HDP do obrany – se podle něj pohybuje kolem 20 procent.

„A co by udělala Česká republika, pokud by někdo zopakoval operaci Pavučina?“ ptá se Landovský s odkazem na červnovou akci roku 2025, kdy ukrajinské drony startující z kamionů zasáhly ruské strategické letecké základny hluboko v týlu.

Bývalá ministryně obrany Jana Černochová (ODS) ale upozorňuje, že obraz „naprosté nuly“ by byl nepřesný. „Na nule rozhodně nejsme,“ říká. Připomíná, že armáda už vysoutěžila dodavatele různých typů dronů a že vznikla meziresortní skupina při Úřadu vlády.

„Protože to není jen záležitost armády, ale i vnitra, dopravy a nakonec soukromých provozovatelů kritické infrastruktury,“ vysvětluje Černochová.

Vybudování protidronové obrany se každopádně stalo jednou z hlavních priorit nové vlády Andreje Babiše. Shodu na tom potvrdila i Bezpečnostní rada státu.

„Zkušenost Ukrajiny z protidronové agendy je pro Českou republiku mimořádně důležitá,“ uvedl ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) po návštěvě ukrajinského specializovaného pracoviště antidronových obranných systémů.

„To, co tam Ukrajinci dokázali, je z našeho pohledu nesrovnatelné. Nemůžeme jim konkurovat,“ dodal s tím, že Ukrajinci nabídli Česku expertizu, která prošla inovací díky tomu, že je testována přímo ve válce. „Jejich produkty jsou přímo nasazovány, na Kyjev míří desítky dronů každý den. A ruské drony se neustále zlepšují podle toho, jak si Rusové všímají, že se vyvíjí protidronová obrana Ukrajinců. V tomto jsou Ukrajinci možná nejdále na světě,“ zdůraznil šéf české diplomacie.

Zásadním poznatkem je podle něho i ekonomika obrany. „Není možné, aby po Evropě létaly drony za desítky tisíc dolarů a armáda po nich střílela raketami za milion,“ říká Macinka. Ukrajinský model stojí na kombinaci levných radarů, elektronického boje, rušení signálu a jednoduchých kinetických prostředků – včetně takzvaných antidronů.

„Byl jsem opravdu velmi ohromen tím, co je možné a jakým způsobem se to vyvíjí,“ uvedl šéf diplomacie po návštěvě antidronového ukrajinského střediska. „Předpokládám, že kontakty byly provedeny a budu rád, když tuto expertizu Ukrajinců převezmeme do České republiky, protože to je něco, v čem nám Ukrajina může opravdu velmi pomoci. Stav naší protidronové obrany je nesrovnatelný,“ uzavřel Macinka.

Jeho koaliční kolega, náměstek ministra obrany Radovan Vích (SPD) souhlasí, že výměna zkušeností s Ukrajinou z bojové činnosti je na pořadu dne. „Musíme z toho určitě čerpat. Ale zase přebrat jen to, co je důležité pro obranu území našeho státu,“ řekl redakci. Poznamenal nicméně, že by se Česko nemělo zaměřit jen na tuto oblast, problémů je podle něho celá řada. „Největší problém, který dneska je, je nedoplněnost armády a problém s odchodovostí vojáků. Musíme v prvé řadě vyřešit personální oblast v armádě,“ zdůraznil.

Dronová hrozba už ale dávno není jen teoretická ani v samotné Evropské unii. V posledních letech došlo k celé řadě incidentů napříč Evropou. Neznámé drony opakovaně narušily provoz velkých letišť – včetně londýnského Gatwicku, bruselského letiště nebo německých civilních a vojenských letišť. Jinde musely být kvůli dronům dočasně uzavřeny letištní plochy, přerušeny lety nebo evakuovány části terminálů.

V několika zemích se objevily také případy dronů nad vojenskými základnami, sklady munice nebo energetickou infrastrukturou. Německé úřady opakovaně řešily neidentifikované bezpilotní prostředky v okolí strategických objektů, podobné incidenty hlásilo Polsko i severské státy.

„Rusové toho nenechají. Jsou doložené případy, kdy drony v Evropě zastavily provoz na letišti,“ upozorňuje Landovský. Podle něj je jen otázkou času, kdy se protidronová obrana stane běžnou součástí i civilního prostoru. „V roce 2027 třeba poletíte na dovolenou a u letištní plochy uvidíte kanón, radar a rušící systém,“ poznamenává s dávkou opatrné nadsázky.

Evropská unie se pokusila o společný přístup. Pobaltské státy navrhly vybudování takzvané „dronové zdi“ na východní hranici EU. Návrh byl ale na začátku roku podle Landovského v nynější podobě odmítnut.

„Upřímně řečeno, spadla mi brada,“ říká Landovský. Výsledkem je, že většina států postupuje samostatně. Německo rozvíjí vlastní mikrovzdušnou obranu, Polsko masivně investuje do kombinace radarů, elektronického boje a stíhaček F-35, které slouží i jako senzory. Izrael je technologickým vzorem, zejména v oblasti laserových systémů.

„Protidronová obrana zaostává v celé Evropě, nejen u nás,“ shrnuje bývalý ministr obrany a zahraničí Alexandr Vondra (ODS). Kromě ukrajinské inspirace přidává ještě příklad Izraele, který má s drony také velké zkušenosti. „Asi nejperspektivnější je obranný systém na bázi laserů, který vyvíjí Izrael. Až bude k dispozici v širším měřítku, měl by být spolehlivý a relativně levný. Ale je to zatím na počátku,“ podotýká Vondra pro Seznam Zprávy.

Jedním z důležitých argumentů ve prospěch rychlého rozvoje protidronové obrany je financování. Kolik Česko nakonec na tuto část obrany vydá, zatím politici neřekli, náklady na tyto systémy lze nicméně započítat do obranných výdajů, k nimž se Česká republika zavázala v rámci NATO. Tedy do kombinace 3,5 procenta HDP na tvrdé obranné schopnosti a dalších 1,5 procenta HDP na související výdaje.

„Do těchto nákladů lze zahrnout i ochranu letišť nebo kritické infrastruktury,“ říká Landovský, přičemž se na tom shodují i další odborníci. Je pak na státu, kolik prostředků zařadí do jednotlivých položek. Z pohledu NATO i spojenců, včetně Spojených států, je taková investice plně obhajitelná.

Dronová hrozba se každopádně netýká jen armády. Ohrožuje letiště, elektrárny, dopravu, nemocnice i datová centra. Vyžaduje změny legislativy, jasné pravomoci a zapojení civilních institucí i soukromého sektoru.

Vybudovat ji nebude rychlé ani levné. „Je to běh na několik let,“ říká bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR Jiří Šedivý. Ale jedno je po zkušenosti z Ukrajiny zřejmé: kdo nezvládne obranu nízko nad zemí, zůstává zranitelný – bez ohledu na to, kolik má stíhaček nebo tanků.

V neposlední řadě je zapotřebí na drony „vycvičit“ i samotné vojáky a mít dostatek takových, kteří budou umět s neustálými novinkami pracovat. „Armáda se o to snaží. Situace pochopitelně není řešitelná ze dne na den, ale naše armáda má poměrně dobrý náběh. Samozřejmě že tito lidé musí být vycvičeni, dobře připraveni, zdokonalováni. Stále se to vyvíjí,“ uzavírá Šedivý.