Nestačí slíbit učitelům 75 tisíc. A ta částka také nesouhlasí

Stabilní a předvídatelné odměňování učitelů je jedním ze základních předpokladů kvalitního školství. Výše platů spolurozhoduje o tom, kdo do učitelské profese vstoupí, kdo v ní zůstane a kdo ji opustí.

Nezáleží přitom jen na dnešním platu, ale také na důvěře, že se jeho reálná úroveň během několika let znovu nepropadne. Atraktivnější platy dávají školám větší možnost vybírat mezi uchazeči a vytvářejí tlak na kvalitu výuky.

Otázka platů se nyní opět zvedá v souvislosti s čerstvě představeným návrhem státního rozpočtu na rok 2027. 

Fialova vláda ve svém programovém prohlášení v roce 2022 slíbila, že platy učitelů udrží na 130 procentech průměrné hrubé mzdy. O dva roky později se tato hranice dokonce dostala i do školského zákona. Nejedná se sice o garanci pro každého učitele, ale i tak šlo o posun – stát má za úkol přidělit na učitelské platy tolik peněz, aby v součtu bylo 130 procent pokryto.

V praxi k tomu bohužel zatím úplně nedošlo. Ač zákon nic takového neříká, příděl byl počítán vůči průměrné mzdě staré dva roky, s odůvodněním, že novější údaj není k dispozici. Jen díky této kličce byl zákonný požadavek dodržen.

V době inflace a rychlého růstu mezd tak učitelé za zbytkem ekonomiky stále zaostávali. V roce 2025 dosahoval jejich skutečný průměrný plat podle výpočtů institutu IDEA jen 108,4 procenta tehdejší průměrné mzdy. Lze tedy říci, že minulá vláda naplňovala jen svůj výklad rozpočtového mechanismu, nikoli veřejně srozumitelný slib 130 procent aktuální mzdy.

Zákon zůstal, politický závazek se po volbách změnil. Současná vláda opouští relativní cíl a v programovém prohlášení slibuje, že průměrný plat učitele dosáhne na konci volebního období 75 tisíc korun. Jde o transparentnější závazek, což je pozitivní - plnění se lépe vyhodnocuje a částka vypadá dost zajímavě na to, aby udělala dojem na potenciální uchazeče o učitelství.

Fixní částka 75 tisíc však s každým rokem ztrácí vypovídací hodnotu. Podle dubnové prognózy ministerstva financí, z níž vychází studie IDEA, bude 75 tisíc korun v roce 2029 odpovídat přibližně 122 procentům průměrné mzdy. Zachování původních 130 procent by při stejné prognóze vyžadovalo průměrný učitelský plat okolo 80 tisíc korun.

Je také potřeba vysvětlovat, co znamená slovo „průměrný“. Programové prohlášení metodiku výpočtu neupřesňuje. V běžných statistikách ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) jde o průměrnou hrubou měsíční částku vypočtenou z platů za celý rok, včetně příplatků a odměn a zahrnující i vedoucí pracovníky. Nejde tedy o tarif ani o částku, kterou by měl na výplatní pásce vidět typický řadový učitel.

Návrh státního rozpočtu na příští rok předložený ministerstvem financí učitelům nárůst na avizovaných 75 tisíc korun určitě nezaručuje. Rozhodně ne pro příští rok, ale ani do roku 2029.

Ve veřejných školách dnes máme přibližně 148 tisíc učitelských úvazků a průměrný učitelský plat v roce 2025 činil 53 346 korun hrubého. V roce 2026 šlo na navýšení platů učitelů 6,6 miliardy korun. Pokud má stejný počet učitelů v roce 2029 pobírat v průměru 75 tisíc korun, musel by stát do rozpočtu školství přidávat v každém z let 2027, 2028 a 2029 dalších téměř 11 miliard korun oproti předchozímu roku, a to pouze na platy.

Návrh rozpočtu na rok 2027 přitom zatím navyšuje celou kapitolu ministerstva školství jen o 3,9 miliardy. A střednědobý rozpočtový výhled počítá s tím, že rozpočet MŠMT neporoste, nýbrž klesne z 287,9 miliard korun v roce 2027 na 274,6 miliard v roce 2028 a 269,6 miliard v roce 2029. Dolů mají jít i výdaje na regionální školství a přímo řízené organizace: z 220,4 na 213,7 a následně 208,3 miliard korun.

Tento výhled tedy odporuje slovům ministra Plagy, že se k platu 75 tisíc dostaneme postupně. Odporuje i směru, kterým se máme pohybovat. Místo pohybu vzhůru podle oficiálních dokumentů padáme.

Ve školách nepracují jen učitelé, i když jich je většina. Zaměstnance škol lze rozdělit na pedagogické a nepedagogické pracovníky. Mezi pedagogické pracovníky patří vedle učitelů například asistenti pedagoga, vychovatelé, psychologové, speciální pedagogové nebo pedagogové volného času.

Na žádnou z těchto profesí se měřitelný závazek 75 tisíc korun ani zákonná hranice 130 procent nevztahují. Vládní program obsahuje pouze obecný příslib zvýšit platy pedagogických pracovníků „na úroveň odpovídající jejich významu“.

Právě školních psychologů je přitom kritický nedostatek. V šetření MŠMT označila téměř polovina základních škol jejich získání za problém, který neočekává vyřešit ani během jednoho roku. Školy odhadovaly, že potřebují více než 1 500 úvazků. Vláda si problém uvědomuje, v rozpočtu na příští rok slibuje 285 školních psychologů navíc. Bez dostatečných a předvídatelných platů se ale tyto pozice nikdy nepodaří naplnit.

Druhou skupinou jsou nepedagogičtí pracovníci: kuchařky, uklízečky, školníci nebo hospodářky škol. Od začátku tohoto roku přešla odpovědnost za jejich financování ze státu na zřizovatele škol: obce a kraje. Zřizovatelům byl kvůli tomu zvýšen podíl na sdílených daních, peníze ale nejsou účelově vázané a jejich rozdělení mezi školy je na rozhodnutí obce či kraje.

Pokud nepedagogové zůstávají zaměstnanci veřejné školy, jsou nadále odměňováni platem podle pravidel stanovených vládou. Vláda tedy může zvýšit tarify, aniž by současně zvýšila rozpočet ministerstva školství a nesla zodpovědnost za hledání peněz. Náklady však nezmizí: bez další úpravy příjmů je musejí zaplatit obce a kraje ze svých rozpočtů. Vláda si je toho vědoma, když v dubnu tohoto roku zvýšila platy nepedagogů plošně o devět procent.

Převod financování má jednu nespornou výhodu. Prostředky určené na pedagogickou práci už nelze použít k dorovnávání velmi nízkých platů nepedagogů, což bylo do tohoto roku běžnou praxí. Peníze rozpočtované na učitele tak skutečně doputují k učitelům. Budou však chybět v onom druhém balíku: na platy nepedagogů. Tuto díru musí zalepit zase zřizovatel školy, tedy obec nebo kraj.

Chce-li vláda přesvědčit učitele i zájemce o tuto profesi, že svůj slib ohledně dorovnání platů na mezinárodní standard myslí vážně, musí to začít prokazovat už v rozpočtu pro nadcházející kalendářní rok. Slib 75 tisíc nemůže být věrohodný, když mu neodpovídá hned první rozpočtový plán ani střednědobý výhled na roky 2028 a 2029.

Nejen kvůli dostatečnému zájmu o učitelskou profesi, ale i kvůli zvyšování samotné kvality vzdělávání přitom není moc alternativ. Potřebujeme dodržovat zákonný závazek držet platy učitelů na 130 procentech průměrné mzdy. Bylo by žádoucí vztáhnout jej také alespoň na část dalších pedagogických pozic (minimálně na psychology) a důsledně hlídat, jak obce a kraje skutečně odměňují nepedagogické zaměstnance, protože i ti se samozřejmě na kvalitě vzdělávání podepisují.

Číslo 75 tisíc v programu vlády zpočátku vypadalo slibně, je ale smutné, že už takto na počátku ztrácí váhu. Nehledě na skutečnost, že i zákonný závazek zůstává nenaplněn. Pro kvalitu školství to nejsou dobré zprávy.