Pavel proti Babišovi a Macinkovi. Jak může dopadnout prezidentův spor s vládou

Prezident Petr Pavel v pondělí večer podal kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu. Reagoval tak na rozhodnutí vlády, která o několik hodin dříve oznámila, že součástí delegace na summit Severoatlantické aliance 7.-8. července bude premiér Andrej Babiš (ANO), ministr obrany Jaromír Zůna (za SPD) a ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé).

Jméno hlavy státu na oficiálním seznamu chybí. Ústavní soud tak má přesně 14 dní na to, aby rozhodl, zda má prezident právo se oficiální delegace účastnit a jestli mu tak vláda fakticky nebrání v jeho ústavních pravomocích.

Stihne Ústavní soud žalobu projednat ještě před summitem v Turecku?

Nemalá část ústavních právníků se shoduje, že zde taková možnost je. Jsou ale tři klíčové podmínky, které mají na rychlost, s níž soud návrh projedná, zásadní vliv.

Podmínka č. 1: Kdo bude soudcem zpravodajem. Jeho role je podle ústavního právníka Jana Kysely klíčová. Právě on má totiž na starost komunikaci s jednotlivými stranami, kterých se kompetenční spor týká, tedy vládu a nejspíš také ministerstvo zahraničních věcí, míní odborník z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Jakmile získá zpravodaj jejich vyjádření, může se problémem začít zabývat 15členné plénum ústavních soudců.

Podmínka č. 2: Ústavní soud musí vyhovět prezidentovu požadavku a projednat jím podaný návrh přednostně. „To znamená, že na úplný vrchol hromady spisů, které na Ústavním soudu jsou, dáte tenhle návrh a s ním prioritně zacházíte,“ objasnil bývalý poradce prezidenta Pavla Jan Kysela. Pokud by tak neučinil, mohlo by projednání trvat měsíce.

Podmínka č. 3: Jak rychle bude reagovat vláda. Ve středu se na plenární schůzi budou soudci nejspíše zabývat také tím, jaký termín stanoví dotčeným orgánům na reakci. „Předpokládám, že si zítra budou soudci povídat o tom, jakou korektní minimální lhůtu jim chce poskytnout,“ komentoval Kysela. „Poté záleží, jestli se bude vláda pokoušet obstruovat, nebo se nevyjádří, popřípadě bude čekat do poslední minuty,“ doplnil.

Podle expertky na ústavní právo z Univerzity Karlovy Andrey Procházkové, která v pondělí vystoupila v pořadu Seznam Zpráv Ptám se já, dostávají účastníci řízení u Ústavního soudu typicky lhůtu 10 až 15 dnů. Teoreticky ale může instituce stanovit projednání žaloby už na příští týden a tím prostor pro vyjádření dotčených orgánů zkrátit. Takový postup by ale považovala odbornice za výjimečný.

Je tedy vůbec reálné, aby to soud stihl?

Podle redakcí oslovených expertů ano. Procházková se domnívá, že zákon o Ústavním soudu toto zrychlené projednání fakticky umožňuje. Opět to ale stojí a padá s tím, jestli soudci vyhoví požadavku prezidenta o přednostní projednání.

„Myslím si, že spíš vyhoví, protože vlastně není důvod, aby nevyhověli. Ve společnosti se o tom mluví měsíce. Divil bych se, kdyby se o tom měsíce nemluvilo a nepřemýšlelo na Ústavním soudu. Nějakou představu o té právní konstrukci mít musí,“ komentoval Kysela. Ostatně sám Ústavní soud v ranním vyjádření tvrdil, že si je naléhavosti celé záležitosti vědom.

Podle Kysely to tedy jde stihnout, ale pouze za předpokladu, „že to bude dobře šlapat“.

Jaký bude teď z hlediska soudního řízení další postup?

Hrad svou žalobu odeslal v pondělí večer, tedy necelé dva dny předtím, než zasedne 15členné plénum Ústavního soudu. Ten sice přímo neřekl, jestli se bude rozhodnutím ve středu ráno zabývat, Kysela se ale domnívá, že je to očekávatelné.

Po středečním jednání soudců by měl být znám zpravodaj, který osloví zúčastněné strany o reakci a zároveň jim spolu s ostatními soudci stanoví časovou lhůtu, do které by měly reagovat. Rovněž se veřejnost dozví, jestli plénum vyhoví požadavku prezidenta Pavla na přednostní projednání.

Na které argumenty ve sporu bude spoléhat prezident?

Kancelář prezidenta se dlouhodobě odkazuje na článek 63 Ústavy, podle kterého hlava státu zastupuje Česko navenek. Pod tím se podle současného výkladu myslí státní návštěvy, přijímání jiných delegací, vícestranná jednání, tedy Valné shromáždění OSN a NATO, upřesnila Andrea Procházková.

Petr Pavel se také ve svém vyjádření odvolává na ústavní zvyklosti. Doposud totiž v Česku platilo, že delegaci na summit Severoatlantické aliance vede prezident, pokud je k tomu zdravotně způsobilý.

A s čím naopak přichází vláda?

Kabinet Andreje Babiše naopak sází na opačnou pozici, tedy že prezident má na setkání tohoto typu jezdit pouze tehdy, když o to vláda stojí. „Důvody jsou naprosto praktické. Tento summit se bude lišit od těch předchozích,“ odůvodňoval rozhodnutí předseda vlády Babiš na pondělní tiskové konferenci. Podle něj totiž bude pro Česko zásadní.

Zároveň však premiér odmítl, že by prezidentovi blokoval cesty do zahraničí, respektive mu bránil v plnění jeho ústavních pravomocí.

„Pan prezident podle dostupných informací během svého mandátu absolvoval 61 cest a jen během naší vlády navštívil dvanáct zemí. Před dvěma týdny jsme ho schválili do čela delegace na Valné shromáždění OSN, “ prezentoval svou pozici Babiš.

Právě navržení prezidenta jako vedoucího delegace na Valné shromáždění OSN se přitom může proti vládě obrátit, míní Procházková. „Ve chvíli, kdy někomu schválíte akci, která je až po prázdninách, ale nejste ochotní a schopní mu schválit akci, která je za pár týdnů, tak to může být použito i opačně, tedy že de facto bráníte, obstruujete tomu prezidentovi, aby se někam vydal,“ řekla expertka na ústavní právo.

Co když Ústavní soud doopravdy stihne rozhodnout ještě před summitem?

V demokraciích se předpokládá, že by měly obě strany, ať už bude rozhodnutí jakékoliv, verdikt respektovat. K takovému kroku se Petr Pavel zavázal ve svém ranním prohlášení. U Andreje Babiše je však reakce nejistá, protože například při letošním hlasování o vydání k trestnímu stíhání stanovisko vrchního soudu opakovaně zpochybňoval a označoval ho za politické.

Kysela doufá, že nález Ústavního soudu budou obě strany respektovat. A pokud ne, tak „to je situace, která v demokratickém právním státě nemá nastat. Protože v demokratickém právním státě předpokládáte, že veřejná moc dodržuje právo, zejména to, které je vyloženo a stvrzeno rozhodnutím nejvyšší soudní instance,“ dodal ústavní právník.

Zároveň ale podotkl, že Ústavní soud nemá nástroje či možnost uložit sankce, kterými by dodržování svého verdiktu vymáhal. „Těžko zavřete všechny členy vlády, protože nerespektovali nález ústavního soudu,“ sdělil Kysela. V takové situaci by tak podle něj bylo výhradně na voličích, jestli takové politiky v čele státu chtějí.

A co když to soud nestihne a rozhodne až po summitu?

Pak by nastavil precedent pro budoucí kompetenční spory, které by mezi vládou a prezidentem v rámci zahraniční politiky nastaly.

Byl tu už někdy v historii české samostatnosti podobný případ?

„Tady je asi důležité říct, že kompetenční spory v České republice nejsou vůbec běžné. Ústavní soud de facto na úrovni premiéra a prezidenta rozhodoval pouze jeden takový spor a to byl spor Miloše Zemana, tehdy jako premiéra, s prezidentem Václavem Havlem. Šlo o jmenování viceguvernéra a guvernéra České národní banky. Ale jinak tady kompetenční spory na takto vysoké politické úrovni nebyly,“ líčila expertka Andrea Procházková. Stát tak podle ní vstupuje do neprozkoumaných vod.

Kysela však vidí mezi současným sporem a kompetenční žalobou před více než čtvrt stoletím rozdíl. „Odlišuje se v tom smyslu, že ta záminka je vlastně úplně banální. Tam se mi zdálo, že šlo skutečně o významný ústavní spor. Tady ta záminka, spočívající v odporu ministerstva zahraničí vůči prezidentu republiky, je vlastně malicherná. Přesto se z toho stalo ohromné téma,“ myslí si Kysela.

Měli by se mezi sebou vůbec politici soudit?

Premiér Andrej Babiš a ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) jsou zastánci názoru, že nikoliv. Spory mezi představiteli státu by podle nich měly zůstat na politické úrovni a nepřeklápět se ve spory soudní.

Kysela nesouhlasí. „Když nepovedete spory tohohle typu, tak ten nečinný, ten pasivní, vždycky vyhraje. Takže nechceme-li se smířit s tím, že ta nečinnost vede k vítězství, tak mi připadá správné ty spory vést. Samozřejmě ne jako na běžícím páse,“ podotkl ústavní právník.

Právě několikaměsíční spor z přelomu roku o nejmenování vládního zmocněnce Filipa Turka ministrem byl podle Kysely jedním z momentů, kdy by kompetenční žaloba sporný prezidentský postup vyjasnila. „Je pošetilé této možnosti nevyužít, protože potom to zatěžuje politický proces tím, že je to nedořečeno, nevyřešeno,“ řekl Kysela.

Kauza nejmenování Filipa Turka tak podle právníka rozdělila společnost na více částí. Jednu, která je o protiústavním postupu prezidenta přesvědčena, a druhou, která ho obhajuje.

„No a teď to tady takhle bude viset x let,“ uzavřel Kysela.