Prezident nevyhledává svár, říká k cestě na Ukrajinu Žantovský

Prezident Petr Pavel plánoval svou návštěvu Ukrajiny dlouhodobě a zaměřil se záměrně hlavně na západ země, který je Česku nejblíž. „Pan prezident obyčejně nejezdí z nějakého momentálního impulzu, cesty si plánuje,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Michael Žantovský, který je jedním ze zahraničněpolitických poradců hlavy státu. Hlavním cílem bylo podle něho potvrdit český postoj k válce a pokračování projektů, jako je muniční iniciativa. A to v nové české vládní konstelaci.

Žantovský také upozornil, že návštěvy prezidenta a ministra zahraničí Petra Macinky nepřinášejí rušivé momenty a podporují bezpečnostní spolupráci. „Ukrajinci mají dneska rozhodně nejrozvinutější a nejsofistikovanější dronový průmysl. V tom se určitě máme od Ukrajinců co učit,“ dodal.

Diskuze o pokračování muniční iniciativy podle něj není jen symbolická, ale testuje schopnost Česka nést zodpovědnost ve světě. Podle Žantovského Česko může zůstat stranou, ale za cenu ztráty respektu a vlivu: „Každý takový krok, každá taková absence, se promítá na respektu vůči tomu státu, na soudržnosti bezpečnostního systému, jehož jsme součástí.“

K situaci na frontě dodal, že zvýšené útoky ruských dronů a raket nejsou známkou blížícího se míru: „Stále ještě mír nevidím v dohledu.“

Jaký je hlavní cíl prezidentovy cesty na Ukrajinu?

Pan prezident obyčejně nejezdí z nějakého momentálního impulzu, cesty si plánuje. Rozhodně tedy byla v plánu další návštěva Ukrajiny a rozhodně od začátku se uvažovalo o západní Ukrajině, která je nám nejblíž. Tedy o návštěvě ve Lvově a odtud se pan prezident přesunul do Kyjeva, kde vykonává práci, kterou český prezident podle Ústavy má vykonávat. To znamená zastupuje stát navenek. Dává najevo, že naše podpora Ukrajiny je trvalá, stabilní, je to něco, na co se mohou naši ukrajinští partneři spolehnout.

Ve světle nové české vlády je cesta signálem Ukrajincům, že hlava státu český postoj „ohlídá“?

Pan prezident určitě neměl v úmyslu dávat najevo nějaké rozdíly v české zahraniční politice. Spíš společné principy. A v tomto ohledu návštěva ministra zahraničí Petra Macinky minulý týden nepřinesla žádný rušivý moment.

Jak ukrajinskou cestu šéfa české diplomacie hodnotíte?

Samu o sobě pozitivně, protože potvrdila naši podporu Ukrajině. Potvrdila, že považujeme ruskou válku proti Ukrajině za agresi, a potvrdila pokračování českých iniciativ včetně muniční iniciativy, i když v trochu odlišné podobě.

Rušivý moment byl pochopitelně pán (poslanec Filip Turek – poznámka redakce), co doprovázel ministra Macinku a považoval za nutné se vyjadřovat k tomu, jak jsou ruské drony málo nebezpečné a jak za celou válku může rozšiřování Severoatlantické aliance. Tím jen dokázal, proč nikdy neměl být, není a nebude ministrem zahraničí.

Prezident Petr Pavel i ministr Petr Macinka se na Ukrajině velmi zajímali o protidronovou obranu. Je ukrajinská inspirace pro Česko cestou?

Ukrajinci mají dneska rozhodně nejrozvinutější a nejsofistikovanější dronový průmysl. Je to něco, co při momentálním prudkém rozvoji obranného průmyslu je velmi zajímavé i u nás. Není žádným tajemstvím, že se také podílíme na produkci dronů. Abychom se ale dostali na další úroveň, tak jde o zdokonalení především řídicích systémů a v tom se určitě máme od Ukrajinců co učit.

Očekáváte, že tématem prezidenta na Ukrajině bude i muniční iniciativa? Její pokračování dostalo od současného kabinetu zelenou, byť bez českých peněz. Podle ministra Macinky to pro Ukrajince není problém, jde jim hlavně o pokračování iniciativy.

Myslím si, že muniční iniciativa je spíš téma vnitropolitické u nás v Česku. Je to diskuze o tom, jak seriózně bereme vlastní postavení v Evropě a ve světě, jak jsme schopni zodpovědnosti dostát. Dlouhodobě se švejkovským přístupem, že je máme rádi, ale nedáme na to ani korunu, nevystačíme. To není jen věc muniční iniciativy.

Co dalšího by tedy mohla hlava státu na Ukrajině v této vnitropolitické souvislosti „hasit“?

Znovu opakuji, že pan prezident nevyhledává svár. Snaží se o zachování pozitivní zahraniční a obranně-bezpečnostní politiky České republiky. Momenty, kdy budeme muset dát jasně najevo, jak to vidíme nebo jak k tomu přistupujeme jako stát, ty přijdou. Pokud bude dosaženo nějaké dohody, pokud ta dohoda bude zahrnovat přítomnost stabilizačních nebo monitorovacích sil na Ukrajině, tak rozhodně znovu přijde na přetřes otázka, jestli můžeme v takovém případě zůstat stranou. Nebo jestli se zachováme tak, jako je připravena řada jiných evropských zemí. Tedy nejde tolik o symbolické momenty, jak kdo co silně řekne, ale jde o to, co jsme skutečně ochotni udělat.

Budeme případně moci zůstat stranou, nebo je to jen současná politická rétorika?

Samozřejmě, že budeme moct zůstat stranou, jsme do té míry suverénní stát, že to je možné. Ale otázka je cena, kterou za to zaplatíme. Každý takový krok, každá taková absence, se promítá na respektu vůči tomu státu, na tom, jak jiné země jsou ochotny ho podporovat, na soudržnosti bezpečnostního systému, jehož jsme součástí. To jsou hodnoty, jež jsou z mého hlediska daleko větší než sto milionů nebo miliardy, které na něco takového vynaložíme.

České návštěvy, prezidentská i ministerská, přicházejí v době, kdy eskalují ruské útoky na Ukrajinu, drony a rakety dopadají na Kyjev a ničivá ruská zbraň Orešnik dokonce i na Lvov. Může to být „záchvěv“ před koncem, jak doufá ministr Macinka?

Stupňování leteckých útoků už trvá nějakou dobu. Zejména v tomto ročním období je na druhé straně provázeno útlumem pozemních operací. Není to tak, že by to byla frontální ruská ofenziva. Orešnik byla výjimečná událost, otázka je, kolik jich Rusové mají a kolik jsou jich schopni odpálit. Asi to ale bylo spíš symbolické gesto, aby ukázalo Ukrajincům a Západu, že v případě nutnosti mohou ještě přitlačit. Já osobně ani jedno z toho nevidím jako známku posledního záchvěvu násilí před mírem. Stále ještě mír nevidím v dohledu.

Americký prezident je optimističtější.

Donald Trump je zřejmě beznadějný optimista, který si pokaždé myslí, že Putin už přistoupí k míru seriózně. Pokaždé ale je zklamán a pak dá najevo svoji frustraci nebo svoje zklamání a příští týden to zkouší znovu. Einstein říkal, že šílenství je opakovat pořád jednu věc a očekávat pokaždé jiný výsledek. Myslím si, že dokud Putin nedojde k názoru, že válku nemůže vyhrát, tak se to dopředu nehne.