Trump rozevírá mezeru ve světových pravidlech. Může se mu to vymstít

Americký prezident Donald Trump prohlásil, že jeho pravomoci jako vrchního velitele ozbrojených sil omezuje pouze jeho vlastní morálka a úsudek. Prakticky tak smetl ze stolu mezinárodní právo a další institucionální brzdy, které by měly omezovat možnosti Spojených států použít vojenskou sílu k úderům, invazím nebo nátlaku na jiné země.

V rozsáhlém rozhovoru pro deník The New York Times odpovídal i na otázku, zda Spojené státy potřebují dodržovat mezinárodní právo: „Nepotřebuji mezinárodní právo. Nechystám se ubližovat lidem.“

Experti oslovení Seznam Zprávami upozorňují, že Trumpův postoj je hluboce problematický. Popírá totiž existenci právních a institucionálních omezení moci a soustřeďuje rozhodování o použití vojenské síly výhradně do rukou jednoho člověka - bez ohledu na mezinárodní pravidla nebo normy, které mají podobné jednání regulovat.

Trumpova rétorika navíc přichází v kontextu reálných kroků Spojených států, které představují výzvu pro dosavadní mezinárodní řád. Začátkem ledna podnikly bleskovou operaci ve Venezuele, při které zatkly tamního autoritářského prezidenta Nicoláse Madura.

„Amerika porušila Chartu OSN. Spáchala zločin agrese, který tribunál v Norimberku označil za nejzávažnější ze všech,“ zhodnotil venezuelskou akci pro Seznam Zprávy australsko-britský právník a bývalý prezident vojenského tribunálu OSN Geoffrey Robertson.

Profesor Michael Glennon, odborník na mezinárodní právo z massachusettské Tuftsovy univerzity, upozorňuje, že Charta OSN umožňuje použití síly vůči státu jen ve dvou případech: v reakci na ozbrojený útok, nebo na základě souhlasu Rady bezpečnosti OSN.

„V praxi však supervelmoci tato pravidla často ignorují, pokud to považují za výhodné. Neuvědomují si však možné důsledky,“ podotkl pro Seznam Zprávy.

Současně Trumpova administrativa otevřeně zvažuje i mocenské uplatnění vůči dalším zemím či územím, zejména vůči Grónsku, autonomní součásti Dánska a zároveň součásti NATO.

Trump ve stejném rozhovoru zopakoval, že USA by měly „vlastnit“ Grónsko, přestože by jeho násilným získáním narušil suverenitu svého spojence, porušil mezinárodní řád a obyvatelé největšího ostrova o připojení ke Spojeným státům nemají zájem.

Mezera mezi formálními pravidly a skutečnou praxí států podle odborníků sice existuje již mnoho let a OSN i proto potřebuje reformovat. Teď je ale podle nich nesoulad zřejmější než kdy dříve – a to kvůli zjevně nelegálním akcím Ruska na Ukrajině a Spojených států ve Venezuele.

Podle Glennona tento přístup ukazuje, jak se v praxi velmoci mohou cítit nad rámcem mezinárodního práva a jaké riziko to přináší pro menší státy a globální stabilitu.

„Když ignorují mezinárodní pravidla a právní omezení, menší státy se ocitají v tzv. ‚stínech‘ a jejich suverenita je jen relativní. Ukazuje to, že některé státy jsou prostě suverénnější než jiné. Spojenci často musí přihlížet porušování pravidel, aby neohrozili své bezpečnostní zájmy, a rivalové jsou motivováni jednat stejně, což zvyšuje riziko konfliktů,“ říká.

A dodává, že krátkodobé výhody získané jednostranným použitím síly jsou vykoupeny dlouhodobými ztrátami: oslabenou důvěrou spojenců, posílením protivníků a podkopáním systému mezinárodních institucí. „Svět se stále více řídí pravidly moci spíše než pravidly práva,“ domnívá se Glennon.

Že je mezinárodní řád po americké akci ve Venezuele v přímém ohrožení, se domnívají četné mezinárodní instituce, zahraniční vlády, experti i zákonodárci.

Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva varoval, že použití síly vůči suverénnímu státu zvyšuje riziko destabilizace, protože vysílá signál, že mocní mohou jednat jednostranně a bez odpovědnosti.

Proti zásahu protestovala řada států, zejména američtí protivníci a země Latinské Ameriky, ale zdrženlivě reagovala i Evropa. Britský ministr obrany John Healey varoval, že tyto události mohou vést k rozpadu systému založeného na pravidlech.

Odborníci upozorňují i na další nepřímé důsledky, které se týkají nejen bezpečnosti menších států, ale i dlouhodobé schopnosti USA prosazovat své zájmy.

„Jednostranné akce posilují protivníky a zvyšují riziko konfliktů i oslabení mezinárodních institucí. Dlouhodobě tak USA riskují ztrátu politické a morální autority, protože svět začne jejich argumenty o ochraně demokracie vnímat jen jako nástroj prosazování vlastních zájmů,“ dodal Glennon.

Všímá si, že Spojené státy se ani po útoku na Venezuelu nesnažily své kroky ospravedlnit jako humanitární intervenci. Trumpova administrativa mluvila hlavně o snaze zabránit obchodu s drogami a zmínila i zájem o venezuelskou ropu.

Podle Ryana Goodmana, profesora práva na New York University, který se dlouhodobě vyjadřuje k americké zahraniční politice a mezinárodnímu právu ve Venezuele a souvisejících otázkách, spočívá jeden z největších paradoxů amerického jednání v tom, že země, která se prezentuje jako „země svobody“ a obhájce demokracie, současně provádí kroky, jež porušují základní principy mezinárodního práva, jež sama tvrdí, že hájí.

Glennon se domnívá, že v praxi to bude znamenat oslabení diplomatického vlivu USA, ztrátu důvěry, narušení spolupráce v rámci aliancí a zvýšenou motivaci amerických rivalů k důraznějším krokům. „Otázka legality je jednoduše ignorována, téměř jako teologický problém,“ vysvětlil.

Na riziko, že americký precedent využijí k ospravedlnění podobných zásahů i jiné státy, upozorňuje také Robertson. Čínský prezident Si Ťin-pching podle něj jen čeká na záminku, aby mohl napadnout Tchaj-wan, a teď by k ní mohl využít Trumpův zásah ve Venezuele.

„Pokud může Trump napadnout Venezuelu, proč by někdo jiný nemohl napadnout Tchaj-wan? Navíc Čína může odkazovat na historické nároky – ačkoliv podle mě nejsou oprávněné, právně se o nich dá diskutovat,“ vysvětlil právník.

Právní následky jsou však pro Spojené státy v této situaci pravděpodobně minimální, jak podotýká Glennon. USA nepřijaly jurisdikci relevantních mezinárodních soudů a mají dost prostředků, aby znesnadnily případnou intervenci jiných států ve Venezuele přes OSN nebo soudní mechanismy.

Spojenci si toho jsou vědomi, což ukazuje i rozdílný přístup k odsouzení ruských akcí na Ukrajině a amerických kroků ve Venezuele.

„To však neznamená, že USA nepocítí jiné, především politické a reputační náklady,“ domnívá se Glennon.

Experti se proto znovu vracejí k výzvám k reformě mezinárodního systému. Podle nich je současná podoba Rady bezpečnosti OSN dlouhodobě nefunkční, protože místo prosazování pravidel často chrání zájmy velmocí. OSN se tak ukazuje jako slabý nástroj pro udržení míru v situacích, kdy pravidla porušují právě nejsilnější státy.

„Podle mě je třeba zbavit Radu bezpečnosti její současné podoby, protože je prakticky k ničemu – mír chrání spíše tím, že dává právo veta válečníkům. OSN jako mechanismus pro udržení míru se ukázala jako naprostý neúspěch. Možná by řešení mohly hledat samotné demokratické státy. Pokud by se vedoucí demokratické země spojily, mohly by udržovat mír a bránit autoritářské státy, tedy chránit demokracii,“ uvedl Robertson.