Článek
Když minulý týden začaly z Jordánska odlétat repatriační lety s českými turisty, na ambasádě v Ammánu se jelo téměř nepřetržitě. „Bylo to jedno velké improvizační představení,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy velvyslankyně Andrea Kučerová. Každý den války mezi USA a Izraelem a Íránem podle ní přinesl novou komplikaci a často i „další infarktovou situaci“.
Země přitom před krizí evidovala v systému DROZD téměř čtyři sta Čechů. Po sérii repatriačních letů jich nyní zůstává registrovaných zhruba osmdesát. „Všechny turisty, kteří nás oslovili s žádostí, jsme repatriovali,“ uvedla Kučerová.
Celkem byly z Ammánu vypraveny dva repatriační lety – vládní speciál a let společnosti Smartwings – a další Češi odletěli slovenskými speciály. Organizace ale často probíhala na poslední chvíli. „Téměř čtyřicítku lidí jsme posadili na ambasádě a čekalo se na povolení z Egypta. Nakonec u nás strávili celý den,“ popisuje velvyslankyně. Diplomati tak narychlo sháněli jídlo, pití i zásoby na cestu.
Kolik je v současné době v Jordánsku Čechů? Jaká je jejich situace?
Podle systému DROZD se nyní v Jordánsku nachází kolem osmdesáti osob z Česka. Než začala válka v Íránu, tak jsme jich měli necelých čtyři sta. Po týdnu repatriací jich zůstalo registrovaných na osm desítek, což ale nemusí znamenat, že je stále v Jordánsku 80 českých turistů. Někteří si třeba mohli dát do systému pozdější datum, předpokládali možná, že zde zůstanou déle. Současně v systému může být i několik v Jordánsku dlouhodobě žijících Čechů. Během krize jsem totiž apelovala i na krajany, ať se registrují, protože jim pak budou přicházet různá oznámení, varování, výzvy.
Máte zprávy, že by chtěli z Jordánska ještě někteří Češi odletět?
To ze systému DROZD nepoznám. Každopádně na základě všech výzev, které jsme rozesílali minulý týden v souvislosti s repatriacemi, nás již nikdo neoslovuje s žádostí o evakuaci nebo repatriaci. Už nikoho takového neevidujeme. Všechny turisty, kteří nás oslovili s žádostí, jsme repatriovali. Tedy z Jordánska se v tuto chvíli už další repatriační let nechystá.
Kolik letů bylo z Jordánska celkem vypraveno?
Měli jsme dva repatriační lety. Ten první byl vládním speciálem, menším čtyřicetimístným airbusem. Vypraven byl v úterý 3. března, kdy nám odcestovalo 38 turistů, takže plný počet. Byli to výhradně čeští turisté.
Druhý let vypravovaný námi z Ammánu byl ve čtvrtek 5. března, to bylo organizované se společností Smartwings. Byli jsme schopni repatriovat 143 turistů, mezi nimi byli ale i někteří příslušníci jiných států EU. Zároveň jsme naše lidi dali dvakrát do slovenských speciálů.
Šlo většinou o turisty či klienty cestovních kanceláří?
Naprosto drtivá většina byli turisté. Neumím odhadnout, jakým způsobem cestovali. Vím ale, že v jednom repatriačním letu, což byl první vládní speciál, letěla i skupina se společností Adventura. Jinak jsem ale v zásadě nezaregistrovala, že by tady byly skupiny organizované nějakou cestovní společností. Popravdě do Jordánska se spíše realizují individuální cesty.
„Všechny lety byly zadarmo“
Můžete potvrdit, že všechny repatriační lety byly pro cestující zadarmo?
Určitě. Všechny repatriační lety byly zadarmo, samozřejmě zadarmo letěli i ti, kteří letěli se slovenskými speciály. Žádná repatriace se nekonala za nějaký poplatek.
Jaká je vlastně při repatriaci role velvyslance? Co všechno organizuje? Jak vypadaly minulý týden vaše dny?
Ráno jsem z domu odjížděla opravdu hodně brzy, často jsem se musela i spoléhat na pomoc některého ze spolupracovníků, aby mi syna ráno dal na školní autobus. Musela jsem odjíždět mnohem dříve než v osm hodin ráno. A vracela jsem se hodně pozdě v noci, takže jsem syna nalézala až v posteli.
Celé to bylo jedno velké improvizační představení. Každý den byl jiný, každý den jsem si myslela, že to nejhorší již máme za sebou, ale za hodinu přesně následovala další infarktová situace. V podstatě žádná z těch repatriací neprobíhala podle plánu, protože vždycky nás překvapila nějaká souhra událostí. A proto jsme museli velmi improvizovat.
Skupina turistů těsně před odletem.
Co bylo například tak překvapivé, neočekávané?
U prvního letu, vládního speciálu, bylo naplánované, že odletí hned ráno. Všechny turisty jsem proto sezvala na osmou ráno před ambasádu, abychom je hned posadili na rezervovaný autobus a dopravili je společně na letiště. Bohužel se ale nepodařilo získat přeletové povolení Egypta, tak jsme museli vše pozdržet.
Téměř čtyřicítku lidí jsme posadili na ambasádě a čekalo se na povolení z Egypta. Nakonec strávili na ambasádě celý den, na což jsme samozřejmě nebyli připraveni. Takže jsme improvizovali. Nejdříve jsme jim dali vodu, čaj, kávu, záhy jsem ale pochopila, že jen tak neodjedeme. Tak jsme doplňovali pití, džusy, limonády, pivo. A objednala jsem pizzy. Poté jsme ještě zjistili, že patrně nebude dostatek jídla ani na palubě, takže jsme ještě narychlo nakupovali, aby měli vodu a nějaké sendviče, bagety a nějaké sladké na cestu.
Oblečení od ambasadorky
Druhý let už byl klidnější?
Každý let má svůj vlastní příběh. Ten druhý byl se Smartwings, tam se zase bohužel nepodařilo přijít včas velké skupině asi devětadvaceti lidí, kteří přecházeli z Izraele. Byli to čeští, ale i jiní unijní turisté. Zdrželi se na přechodu mezi Izraelem a Jordánskem. Bohužel kontroly byly delší, než jsme doufali. A tak se nám stalo, že na let tahle skupina už prostě nebyla schopna dorazit.
Takže když pak dorazili na ambasádu, koordinovali jsme s ústředím, co budeme dělat, jaké případné možnosti mají. Zarezervovali jsme jim hotel, odvezli jsme je do hotelu, já jsem si na rezidenci vzala takovou tu nejzranitelnější skupinu, což byly tři mladé dívky a maminku se dvěma malými dětmi. Ubytovala jsem je u sebe a druhý den se nakonec objevila možnost posadit je právě na ten slovenský let. Jenže nebylo hned jasné, kolik nám jich vezmou. Padaly varianty, jestli pět nebo deset. Nakonec jsme se prostě rozhodli, že vezmeme celou skupinu, pojedeme na letiště a budeme doufat, že nám vezmou všechny. Podařilo se.
Máme i spoustu minipříběhů, zážitků. Tak například jedna paní si bohužel nevzala teplé oblečení, protože si myslela, že odletí hned druhý den. Tak jsem jí dala nějaké svoje oblečení. Člověk zkrátka improvizuje a snaží se, aby byli všichni v pohodě.
Velvyslankyně Andrea Kučerová asistovala i při odbavení. Na snímku ve vestě čelem k fotografujícímu.
S jakou reakcí lidí jste se setkala? Byli naštvaní, nebo naopak vděční?
Musím říct, že s každou skupinou jsem prošla úplně stejným procesem. Na začátku to bylo náročné, lidé byli unavení, nevyspalí, do Ammánu jeli třeba z jiné části Jordánska přes noc, byli nervózní, plni obav, vždyť jim nad hlavami létaly stíhačky a dunělo to tady protivzdušnou obranou. To na psychice nepřidá, nevíte, jak to dopadne, nevíte, jestli se dostanete domů, jak se dostanete a tak dále.
Každá skupina si tak prošla takovým „ach jo“ efektem, rozladěním. Ve finále ale všichni beze zbytku, i ti, co třeba byli na začátku v tom „ach jo“ momentu, byli nakonec velmi milí. Všichni jsme se od srdce pak loučili. S některými jsem stále v kontaktu. Byli opravdu všichni úžasní, jak situaci zvládli, a za to chci všem repatriovaným moc poděkovat, za jejich trpělivost a spolupráci.
V kolika lidech jste to celé na ambasádě „táhli“?
Jsme malá ambasáda, celkem je nás šest. Velkou oporou mi byla naše konzulární referentka, která je neuvěřitelný motor. Samozřejmě hodně pomohl i vojenský přidělenec a zbytek týmu. Všichni si zaslouží obrovskou pochvalu.
Oporou ale bylo i ústředí v Praze, konzulární odbor opravdu jel 24 hodin denně, neuvěřitelným způsobem koordinoval několik paralelních repatriací, rovněž náš odbor Blízkého východu a severní Afriky v čele s ředitelem Petrem Hladíkem mi velmi pomohl s koordinací v ústředí.
Skvělá byla i spolupráce s naším zastupitelským úřadem v sousedním Tel Avivu v Izraeli. A zapomenout nemůžu ani na armádu, která svými speciály pomohla enormně, stejně tak Smartwings. V neposlední řadě byla skvělá i spolupráce se Slovenskem.
Jordánsko se drží neutrality
Jaká je momentálně situace v Jordánsku? Funguje země standardně?
Snažíme se pomaličku vracet k normálu, to znamená, že třeba už máme jednání mimo ambasádu. Tedy už i ostatní ambasády začínají přecházet do takového normálnějšího režimu. Bezpečnostní situace se nedá srovnat se zeměmi Zálivu, to je opravdu velký rozdíl.
Tedy zde se to postupně klidní, ale samozřejmě záleží na tom, jak se válka bude vyvíjet.
Pokud jde o provoz v zemi, tak i minulý týden byl v zásadě běžný. Školy byly otevřené, stejně tak všechny podniky, restaurace, obchody jsou běžně otevřené. Samozřejmě od „ramadánových“ hodin, kdy se všechno otevírá později a končí brzy. Celou společností ale byla znát citelná nervozita - sirény, stíhačky, hřmění protivzdušné obrany byly pro společnost velkou zkouškou.
Jaký je oficiální postoj Jordánska k válce v Íránu?
Jordánsko se snaží být absolutně neutrální. I před válkou velmi razantně řeklo, že nebude součástí války, nepovolí, aby válka přešla na jordánské území. A v tomto ohledu koná. Jordánsko se snaží vyhnout přímému zapojení do války, odsoudilo však důrazně íránské balistické raketové a dronové útoky proti Jordánsku a dalším státům regionu, zachycuje současně rakety a drony mířené přes jordánský vzdušný prostor proti Izraeli a americkým základnám. Brání se tedy přímé konfrontaci, ale zůstává bezpečnostním partnerem Spojených států i Izraele.
