Článek
Petr Kolář, někdejší ambasador v USA i Rusku a poradce prezidenta věří, že z jednání mezi Trumpem a Putinem ještě zůstalo něco „za oponou“. „Opravdu doufám, že něco nevíme. Pokud by to totiž mělo být pouze to, co víme, tak je to ostuda,“ míní.
Z aljašského Anchorage navíc podle něho odjel ruský prezident Vladimir Putin s jedním nemalým vítězstvím: byl legitimizován. „A je zpět na světovém pódiu, Rusko je opět vnímáno jak o velmoc a partner,“ poznamenává Kolář.
Apeluje zároveň na Evropu, aby maximálně soustředila na podporu Ukrajiny. „V řadě evropských zemí totiž nabývají na síle extremisté a populisté, kteří válku v Ukrajině nevnímají jako hlavní problém Evropy a spíše chtějí už Putinovi ustupovat, takže toto je prostě pro nás domácí úkol - zvládnout svoji politickou scénu,“ zdůrazňuje.
Z toho, co zatím víme, jak „čtete“ výsledky aljašského summitu prezidentů Donalda Trumpa a Vladimira Putina?
Správně jste položila tu otázku „z toho, co zatím víme“. Opravdu doufám, že něco nevíme. Pokud by to totiž mělo být pouze to, co víme, tak je to ostuda.
Ostuda pro Donalda Trumpa či pro Západ jako takový?
Pro Trumpa, respektive Západ, protože Trump byl ten, kdo kolektivní Západ teď reprezentoval. K Putinovi se tam choval jako ke starému příteli, osobně ho šel přivítat, vzal ho k sobě do auta.
Putin podle Koláře opět na světovém pódiu. Díky Trumpovi.
Velká shoda ale přesto mezi nimi nepanovala. Jednání netrvala dlouho.
Ano, je zřejmé, že tam opravdu shoda nepanovala. Odhadovalo se, i v některých ruských komentářích to zaznělo, že jednání mohou trvat až sedm hodin. Trvalo to ale 2,5 hodiny, nebyl ani oběd. Očividně na zásadních otázkách se neshodli.
Samozřejmě nevíme, co se odehrálo za oponou. A já stále doufám, že se něco odehrálo, protože mám i zprávy z Ameriky, že velmi mnoho republikánů je rozčarováno z výsledků. Prezident Trump tedy bude muset nějak informovat a vysvětlovat, co to vlastně celé mělo znamenat. Takže možná se ještě něco dovíme. Ale v Americe nyní spí, takže nepředbíhejme, buďme fér. Každopádně ten první dojem, asi bych to vystihl nejlépe slovy Johna Boltona, který to komentoval jako porážku Trumpa a vítězství Putina.
V jakém smyslu lze považovat Putina za vítěze?
Putin je legitimizován. Je zpátky na světovém pódiu jako partner Trumpa, Rusko je opět vnímáno jako velmoc a partner. Putin je vnímán jako parťák a ne jako masový vrah a válečný zločinec.
A ještě ta provokace ze strany Lavrova, který tam dorazil v mikině s nápisem SSSR, čímž dal jasně najevo, že celá tahleta jejich parta sdílí jednoznačně to, co Putin řekl už v roce 2007 na Mnichovské bezpečnostní konferenci.
„Kdybych byl Litevec, začínám se opevňovat“
Co tam přesně zaznělo?
Že největší geopolitickou katastrofou dvacátého století byl rozpad Sovětského svazu. A že mají ambici tu svoji říši obnovit. V Lavrovovi to bylo vždycky. Nikdy nepřipouštěl ani to, že by si sovětské satelity z Varšavské smlouvy mohly dělat, co chtěly. Tedy nyní na Aljašce nám dal prostě najevo, „my jsme ta parta, která chce obnovit impérium a Ukrajinou to neskončí. Vezmeme si i ty ostatní“. Kdybych teď byl Litevec nebo Lotyš či Estonec, tak se začínám opevňovat.
Nicméně jak jsem řekl, stále ještě doufám, že se dovíme něco, co teď nevíme a že možná jsem jenom přehnaně skeptický a kritický, protože nevím všechno, co bych vědět měl.
Jaký vzkaz tento summit vyslal Evropě a Česku?
Evropě to vysílá jasný vzkaz, že Trump je byznysman, který udělal ústupek v tom, že souhlasí, že Evropané mohou nakupovat americké zbraně a dodávat je Ukrajině. Takže on to ze svého pohledu byznysmana určitě vnímá jako docela slušný úspěch.
Domácí úkol pro Evropu
A takhle to bude i prodávat?
To rozhodně. Byla to každopádně katastrofa, kdyby se vrátil k tomu původnímu, že nebude vůbec poskytovat Ukrajině žádné zbraně a ani tedy za evropské peníze. To se naštěstí zatím nestalo. Tedy pro Evropu to znamená, aby se maximálně soustředila na podporu Ukrajiny. Nakupujme co nejvíc můžeme ze Spojených států, dokud to jde, poskytujeme to Ukrajincům, snažme si zvládnout svoje domácí politické prostředí tak, aby podpora pro Ukrajinu mohla pokračovat.
V řadě evropských zemí totiž nabývají na síle extremisté a populisté, kteří válku v Ukrajině nevnímají jako hlavní problém Evropy a spíše chtějí už Putinovi ustupovat, takže toto je prostě pro nás domácí úkol - zvládnout svoji politickou scénu. Evropská politická reprezentace spolu se zbytkem globálního Západu musí nyní Ukrajinu podporovat, co nejvíc to jde.
