Pravidla pro boudy nebyla nikdy mírnější. Reagují přehnaně, říká šéf KRNAP

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Krkonoše v posledních dnech rozdělil spor mezi majiteli horských bud a zástupci národního parku. Konflikt odstartovalo oznámení majitelů Luční boudy Kláry Sovové a Stanislava Beneše o uzavření restaurace a toalet pro neubytované turisty.

Boudaři si stěžují, že kvůli pravidlům o omezení vjezdu do klidových zón národního parku dostávají jejich dodavatelé vysoké pokuty. Systém je podle nich příliš přísný a neohebný.

„Zákon k boudařům za třicet let nikdy nebyl mírnější,“ odmítá to ředitel národního parku Robin Böhnisch v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Spolu s boudaři a Ministerstvem životního prostředí hledá řešení sporu.

Chodíte na Luční boudu? Ať už jako ředitel národního parku, nebo jako turista?

Na hřebeny už chodím poměrně málo, turistický tlak je vysoký. Když si chci odpočinout, tak jdu spíš někam do lesa. Ale s majiteli se znám.

Překvapilo vás, když se rozhodli Luční boudu uzavřít pro turisty?

Dopředu jsme o tom nevěděli, majitelé už s námi nějakou dobu napřímo nejednají. Je fakt, že spolupráce s nimi se vyvíjí různým způsobem. Je to velký objekt uprostřed alpsko-arktické tundry. Už jen z toho principu tam nemůže být situace nikdy úplně jednoduchá.

Okolí Luční boudy patří do klidové zóny národního parku. Platí tedy za jedno z nejcennějších míst v Česku. Z jakých důvodů?

Ono se strašlivě plýtvá slovem unikátní. Ale jsou momenty, kde je to potřeba použít. Toto je světově jedinečné místo. Jsme na světě nejjižněji, kde rostou některé severské druhy. A zase úplně nejseverněji, kde ještě roste borovice kleč.

Na celém světě se tato společenství Skandinávie a Alp potkávají jenom v Krkonoších. A to je zrovna v okolí Luční boudy. Tento ekosystém je poměrně křehký a je třeba ho chránit.

I proto tam platí omezení vjezdu aut, který je až na výjimky zakázán.

Pravidla národního parku mají svou logiku. Představte si něco, čemu říkáme kumulativní vliv. Aut a turistů je čím dál víc. Lidé jsou stále pohodlnější a více se chtějí dostávat do nejvíce položených míst autem.

Omezení neplatí jen kvůli ochraně přírody, ale i kvůli pohodě návštěvníků. Nastavili jsme to tak, že prioritu má chodec, druhý je cyklista, třetí je auto. A pokud dnes jdete k Luční boudě, tak nestíháte uskakovat. I za současných pravidel zaznamenáváme na Výrovce směrem k Luční boudě v posledních letech 900 průjezdů měsíčně.

Majitelé Luční boudy říkají, že boudu museli uzavřít z důvodu jednání ze strany národního parku, které nazývají šikanou. Říkají, že ji nemohou dále provozovat pro veřejnost, pokud bude KRNAP pokutovat dodavatele, kteří vjedou do klidové zóny, aniž by měli výjimku - na tu se čeká asi třicet dní. Jak se díváte na výtky, že je systém příliš přísný a neflexibilní?

Není to stoprocentně flexibilní, ale ty boudy leží v jedné z nejcennějších oblastí Evropy. Není to něco, co děláme z plezíru, nebaví nás to. Ale naplňujeme zákon, k tomu jsme byli zřízeni.

Je ale třeba říct, že zákon k boudařům za třicet let nikdy nebyl mírnější. Naopak do roku 2017 byl přísnější.

V čem konkrétně?

Mezi lety 1992 a 2017 potřebovali i vlastníci a nájemci objektů v národním parku zákonnou výjimku k vjezdu. Novela v roce 2017 zavedla jejich právo vjíždět do národních parků zcela volně. I když má zřizovatel deset automobilů, tak má nárok těmi deseti automobily ke svému objektu přijet 24 hodin denně, sedm dní v týdnu.

Do té doby se vydávaly papírové povolenky. Zavedl se ale šedý systém, kdy byly poskytovány třetím subjektům, jako je servis nebo dodavatelé. Na což si zvykli.

Právě to majitelé Luční boudy říkají. Že dříve nechávali povolenky na pumpě v Peci pod Sněžkou, kde si je dodavatelé vyzvedli, aby mohli legálně projet.

To rovněž nebylo legální. Fungovalo to proto, že pokud máte osmnáct strážců na 550 kilometrů čtverečních národního parku, tak jsou pravidla nevymahatelná. Dodavatelé ale museli mít výjimku i tehdy.

Důslednější je ale vymáhání, i díky technologiím.

Ano, už tam není člověk se závorou. Něco takového už do 21. století nepatří. O výjimku si může každý požádat. Řada dodavatelů ji má, platí dva roky. Třeba Makro má osm povolenek, Marius Pedersen dvanáct.

Jaké možnosti tedy mají podnikatelé, kterým se stane havárie, k jejíž opravě potřebují řemeslníka, jenž povolení nemá?

Buďme upřímní, takové havárie se nedějí každý den. Není to systémový, dlouhodobý problém, na kterém by krachovaly boudy. Reakce je z našeho hlediska přehnaná.

Boudy mají několik možností. Firem je v okolí omezené množství. Když nastane havárie, nehledáte na Googlu. Máte dva tři lidi, o kterých víte, že přijedou. Spousta z nich výjimku má, mohou si zaregistrovat i několik SPZ. Kdyby se stalo, že povolení nemá, boudaři si pro ně mohou naprosto legálně dojet.

Pak jsou tu havárie takového rozsahu, že ohrožují zdraví, přírodní hodnoty, hrozí velké hospodářské škody. Na to zákon myslí. Takové případy se pak vysvětlí a řízení se zastaví.

Je tedy na stole nějaká změna současného systému?

Na ministerstvu se společně s námi a s boudaři hledá řešení, abychom opravdu mimořádné případy některých havárií postihli. Hotovo by to mohlo být za několik týdnů. Varianty jsou dvě. Nechtěl bych ale s vyjádřením předbíhat ministerské právníky.

Naznačíte alespoň, co by se mělo měnit?

Bude to jiný typ výjimky. Rozumíte, musíme předejít tomu, že úplně každý bude řemeslník. Že se stane havárie, přijede deset aut a v každém bude jeden člověk. Potřebujeme si udržet kontrolu nad provozem v nejcennějších částech parku.

Majitelé Luční boudy žádají změnu, že by silnice dle jejich názoru neměla patřit do klidové zóny.

To je dezinterpretace pravidel národního parku. Samotná bouda je takzvaně arondovaná do přírodní zóny (začlenění komunikací do dané zóny s cílem minimalizovat dopad na okolní prostředí, pozn. red.), ale neplní její cíle. To se týká i cesty. Třeba v případě rekonstrukce je režim výrazně volnější. Ale představa, že cesta není klidovým územím, neplatí.

Tvrdí také, že správa není oprávněná vybírat pokuty s pomocí kamer.

To je také dezinterpretace. Je to dobrovolný nástroj. Jak už jsem řekl, řemeslník může o výjimku požádat, případně si pro něj mohou boudaři dojet. A v případě vážných havárií platí výjimka.

Kam jdou peníze z pokut?

Polovina obci, kde se přestupek stal, druhá do Státního fondu životního prostředí. Park z toho nemá ani korunu, paradoxně má jenom náklady.

Spor přichází v době, kdy se blíží sněmovní projednání novely zákona o ochraně přírody a krajiny. Ze strany poslanců ODS se objevilo několik pozměňovacích návrhů. Proti těm společně s dalšími řediteli národních parků varujete v otevřeném dopise.

Je to opravdu reálná destrukce národních parků. Pozměňovací návrh pana poslance Jana Bureše by umožnil nadřazení lesního zákona nad zákon o ochraně přírody. Z pralesa by se najednou stal hospodářský les. Je tam také návrh, který by přestal chránit květnaté louky, o něž se lidé 400 let starají. Z národního parku by zůstalo jen logo.

Jsou lidé, kteří by to takto chtěli. Ostatně majitelé Luční boudy sami uznali, že jsou s poslanci ODS v kontaktu a že by jim zmírnění pravidel vyhovovalo. Setkáváte se často s názory, že národní park by měl z místa nejraději jen „džungli“ a lidé jej nezajímají?

V Krkonoších minimálně. Snažíme se s partnery v regionu mluvit. Zákony nejsou vůbec jednoduché. Někdy se nepovede všechno na první pokus vysvětlit. A podnikatelé chtějí mít samozřejmě pravidla co nejjednodušší. Ideálně žádná, řekněme si otevřeně. Bez nějakých drobných třecích ploch se to tedy neobejde nikdy.

Celá řada malých záležitostí může vyvolat dojem, že nespokojenost s národními parky je plošná. Víme ale z průzkumů a z diskuzí, že to tak není. Ochrana přírody na 1,51 procenta území Česka, které patří k tomu nejlepšímu v Evropě, opravdu nepředstavuje zásadní problém. A vlna podpory, které se nám nyní dostává, je velké překvapení. Lidé si důležitost národních parků uvědomují.

Je uzavření nějakým způsobem problematické? V neděli jsme se na místě bavili s turisty, někteří říkali, že počítali s tím, že si na boudu odskočí na toaletu. Což jinde v blízkém okolí není možné.

Vysoká návštěvnost Krkonoš vede k tomu, že znečištění výkaly nebo kapesníčky je poměrně vysoké. Opakovaně jsme zadali studii, že bychom zavedli systém veřejných toalet na území národního parku. Problém je v tom, že umíme sehnat dotaci a vybudovat toalety, ale už nedostaneme prostředky na jejich udržování. K tomu nejsme pověřeni. Na Luční boudě to tedy byl bonus pro turisty i pro nás.

Teoreticky to tedy může způsobit problémy. Je zřejmé, že když to lidé budou vědět, tak se nějak přizpůsobí a vyřeší si potřebu na blízkých objektech. Jsou ale lokality různého druhu, kde taková možnost není a národní park funguje dál.