Hlavní obsah

Tak rozhodl „kampaňero“. Babišovým marketérům se na Slovensku nedaří

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Na každý nový článek vám budeme posílat upozornění do emailu.

Foto: Profimedia.cz

Billboard politické strany SaS s Richardem Sulíkem, za kampaní stojí Marek Prchal.

Reklama

Ani rady prominentních píáristů, kteří roky dělali pro hnutí ANO, nepomáhají zvýšit volební preference slovenských stran.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dva bývalí členové vyhlášeného Babišova marketingového týmu – Marek Prchal a Marek Hanč – si už několik měsíců zkoušejí své řemeslo v sousedním Slovensku. Na kampani je to vidět, na preferencích zatím nikoliv.

Marek Hanč radí Hlasu – Sociální demokracii bývalého premiéra Petera Pellegriniho. Ten před měsícem vydal knihu s názvem Slovensko vlastní cestou. Píše v ní o zemi plné zklamání, strachu a hněvu, ale protože podle Pellegriniho jde o pracovitý a šikovný národ, zaslouží si lepší budoucnost. A tu jim nabízí jedině on.

Podobnost s Babišovými knihami určených na rozdávání v kampani (O čem sním, když náhodou spím nebo Sdílejte, než to zakážou) je evidentní, ostatně na jejich tvorbě se podílel právě Hanč. Cílem takových spisů je ukázat, že politik je rozený lídr a ve dne v noci přemýšlí o budoucnosti země.

Z transparentního účtu Hlasu lze vyčíst, že Marek Hanč inkasoval za tři měsíce, od dubna do června, 18 750 eur za „strategické konzultace“, v přepočtu zhruba 450 tisíc korun. „Z toho vyplývá, že asi nebude základem jejich kampaně. Pokud by to dělal na full time, v branži se platí i víc,“ říká k tomu Miro Kern, politický reportér slovenského Deníku N.

Pellegriniho Hlasu však setrvale klesají preference. V červnu se s 11,4 procenty propadl z druhého až na třetí místo, za Ficův Smer a neparlamentní hnutí Progresivní Slovensko.

Foto: Profimedia.cz

Peter Pellegrini předčítá ze své knihy Slovensko vlastní cestou.

Konkurenční Svoboda a Solidarita (SaS), které radí Marek Prchal, je na tom ještě hůře - potácí se těsně nad pětiprocentní hranicí nutnou pro vstup do parlamentu.

Tak řekl kampaňero

Prchal, známější jako „guru Mára“, se domluvil s šéfem strany a exministrem hospodářství Richardem Sulíkem. Jeho role v kampani je významnější, jeho rukopis je patrný. Svoboda a Solidarita (SaS) rozjela kampaň s jednoduchým názvem Saska, novým logem a heslem Měníme hru.

Kandidáti na billboardech jsou vyobrazeni jako sympaťáci - v bílých tričkách, modrých džínách a jsou naboso. Prchal také přišel s nápadem na civilnější představování kandidátů skrz jejich osobní příběhy. A také s tím, že Sulík potřebuje vystupovat více sebevědomě - prostě se suverénně tvářit jako vítěz, kandidát na premiéra. Ten, který určuje témata, a nikoliv jen reaguje na ostatní.

„Do kuchyně jim nevidíme, ale pan Prchal má zjevně na kampani velký podíl. Dokonce až po ingerenci při sestavování kandidátky. Sám předseda Sulík při oznamovaní prvních míst, kde se střídali muži se ženami, prozradil, že to tak je proto, protože jim to takhle říkal ‚kampaňero‘, jak označuje Prchala,“ říká komentátor slovenského deníku SME Peter Tkačenko.

Foto: Profimedia.cz

Marek Hanč (vlevo) a marketingový odborník Marek Prchal (vpravo) ještě v roli marketingových poradců Andreje Babiše.

Svobodní a solidární lidé se pod Prchalovým vedením snaží nastolovat „česká každodenní témata“, jako je ochrana hotovosti nebo spalovacích motorů. Na preferencích to všechno ale znát není, Saska se stále potácí těsně nad pětiprocentní hranicí volitelnosti.

Oba, Prchal i Hanč, si v sousední zemi zkoušejí doposud nepoznané. Ani jeden se s ohledem na svého klienta nechce ke své práci vyjadřovat. Blíží se rozhodující horká část agitace. Volby jsou na konci září a stal se z nich dramatický zápas o další směřování rozpolcené země.

V čem je to pro píáristy jiné? Za prvé - nedělají pro favorita a hegemona, vůči němuž se ostatní vymezují – tím je trojnásobný premiér Robert Fico a jeho Směr. A za druhé – působí v zemi s dost odlišnou náladou, kde dezinformacím nejenže věří značná část veřejnosti, ale v politice dokonce dnes tvoří hlavní proud.

Výsledkem toho je, že Slováci nedůvěřují vlastnímu státu a jeho úřadům, méně věří i západním institucím, jako je NATO nebo Evropská unie, a také méně chtějí podporovat Ukrajinu ve válce proti Rusku.

Reklama

Doporučované