Článek
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
To jsou zásadní otázky v ostré debatě mezi lékaři a lékárníky, která se vede okolo novely zákona o ochraně veřejného zdraví. Ta by totiž zásadně rozšířila počet zdravotníků, kteří mohou podávat pacientům vakcíny – zejména právě o farmaceuty.
Boj lékárníků o vlastní pozici ve zdravotnickém systému a kompetenční spory s lékaři nejsou nic nového pod sluncem. Stojí ale za to podívat se na ně v širším kontextu, než je jenom hádka o očkování v lékárnách. A od toho je tady Vizita.
Draví obchodníci, nebo Popelky českého zdravotnictví?
Z laického pohledu jsou ty debaty vlastně těžko pochopitelné. Asi všichni víme, že lidé, kteří stojí na druhé straně pultu lékárny, jsou vysoce vzdělaní absolventi farmaceutických fakult s širokými znalostmi medicíny, léčiv a léčebných postupů. Představa, že by získali pravomoc píchnout nám do ramene některou z běžně užívaných vakcín, například chřipkovou, bude na málokterého laika působit jako revoluční myšlenka.
Děti a zdraví
Čtěte na webu proženy.cz o zdraví vašich dětí.
- Suchý, vlhký, černý i zápal plic: Jak poznat kašel u dětí?
- Jak fungují domácí CRP testy a kdy jít k lékaři?
- Školní rýma: Jak rozeznat běžnou a alergickou rýmu?
Ostatně podle srpnového průzkumu agentury Median pro Českou lékárnickou komoru (ČLnK) považuje lékárnu přímo za vhodné místo pro očkování 54 procent Čechů, přičemž 74 procent respondentů uvádí, že lékárna je pro ně snáze dostupným místem než ordinace praktického lékaře z hlediska umístění či otevíracích hodin.
Přesto tenhle nápad vtělený do novely zákona o ochraně veřejného zdraví, která leží ve Sněmovně, budí velké vášně. „Jsme zásadně proti očkování v lékárnách,“ prohlásil předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka během kulatého stolu, který svolal do Sněmovny poslanec ODS Petr Fifka.
„Mluvím za všechny odborné společnosti a profesní organizace lékařů, kteří se očkováním zabývají – Českou vakcinologickou společnost, Společnost všeobecného lékařství, Odbornou společnost praktických lékařů pro děti a dorost, Českou gynekologicko-porodnickou společnost a Sdružení soukromých gynekologů,“ dodal Šonka.
K hlasitým odpůrcům očkování v lékárnách patří i známý vakcinolog a předseda odborné vakcinologické společnosti Roman Chlíbek. „Očkování je součástí preventivní lékařské péče, a imunizace osob navozená očkováním je tak specifický lékařský výkon, že patří do rukou vzdělaného lékařského personálu. Nevidíme potřebu stávající systém překotně měnit,“ prohlásil Chlíbek v nedávném rozhovoru pro Český rozhlas.
Naproti tomu lékárníci upozorňují na mizernou proočkovanost Čechů. Zejména vakcíny proti chřipce jsou velmi málo žádané, přestože mají sílu zmírnit průběhy sezonních epidemií, které si každoročně vyžádají u rizikových skupin mnoho hospitalizací i úmrtí. Vakcínu proti chřipce si před sezonou nechá píchnout obvykle kolem sedmi procent Čechů.
Zmíněná novela byla původně napsaná proto, aby do lékáren rozšířila očkování proti covidu, ale s přidáním chřipky se počítá v některém z chystaných pozměňovacích návrhů. Lékárníci argumentují, že rozšířením očkování do lékáren se zvýší jeho dostupnost a s ní také vakcinační apetit Čechů.
Lékaři kontrují, že dostupnost není problém. Kapacit mají dost, kdyby se lidé očkovat chtěli, nebrání jim v tom vůbec nic a pomoc lékáren v očkovacím úsilí není potřeba. K tomu přidávají obavu z toho, že lékárníci nedokážou vyřešit akutní zdravotní komplikace, které z podání vakcíny mohou v některých případech plynout (náhlá krátkodobá ztráta vědomí, takzvaná synkopa, nebo třeba alergická reakce).
Lékárníci naopak tvrdí, že jako vzdělaní zdravotníci si umí poradit s lecčím, a návrh zákona jim také ukládá proškolení jako podmínku nabízení vakcín ve svých provozech. Navíc u chřipkové vakcíny nebyl vážnější nežádoucí účinek vyžadující okamžitou lékařskou pomoc – například anafylaktický šok – zaznamenán už celá léta.
V takové fázi debat bývá vhodné obrátit se k zahraničnímu srovnání, ale tady si příliš nepomůžeme, rozhodně ne ve smyslu „všude jinde už to jde“. Zhruba polovina EU v lékárnách očkuje, druhá polovina ne. Z našich sousedů se v lékárnách mohou očkovat Poláci a čerstvě také Němci, Slováci tento krok plánují.
Čeští lékárníci mají v ruce například povzbudivá data z německé spolkové země Sársko, kde studie ukázala jednak dílčí nárůst proočkovanosti a jednak spokojenost klientů s očkováním v lékárnách a ochotu absolvovat jej znovu.
Tvrdší data pro Česko ale chybí. Kromě citovaného průzkumu Medianu nemáme v rukách jasný indikátor, který by například sliboval skutečné zvýšení ochoty k vakcinaci zvýšením dostupnosti nad stávající (vysokou) úroveň.
Na to by byl ideální pilotní projekt ve větším městě či kraji, z nějž by se data dala získat. To by ale vyžadovalo spolupráci lékařských i lékárnických autorit, které se v otázce očkování ocitly v posledních týdnech spíše v zákopové válce.
Celý spor o očkování se totiž zařadil do širšího kontextu kompetenčních sporů mezi lékaři a lékárníky, které se v českém zdravotnictví vedou léta.
Lékárníkům dlouhodobě vadí, že jsou vnímáni jako obchodníci s léky nebo dokonce jen prodavači, a nikoli jako kvalifikovaní zdravotničtí profesionálové. Veřejné zdravotní pojištění odměňuje lékárníky pouze ve formě úhrady stanovené pro jednotlivé hrazené léky, které vydají, a také prostřednictvím takzvaného „signálního výkonu“, tedy pevné platby za samotné vydání libovolného léku na recept (v roce 2022 jde o 18 korun).
Lékárníci také kritizují, že úhradové vyhlášky nijak neoceňují jejich služby klientům, především konzultace a edukaci pacientů v léčebných postupech. Zároveň jim zákon neumožňuje například předepsat a vydat lék chronickému pacientovi, ačkoli prostřednictvím svých systémů vidí do jeho lékového záznamu, takže vědí, že pacient skutečně lék pravidelně a dlouhodobě užívá.
Lidé s chronickým onemocněním si tedy musejí vždy, když jim léky dojdou, vyžádat nejprve recept u svého lékaře a teprve s ním navštívit lékárnu. Tento zvýšený podíl lékárníka na takzvané dispenzarizační (dlouhodobé) péči o chroniky patří k dalším kompetencím, o něž čeští lékárníci usilují.
V roce 2019 vznikla z iniciativy sdružení Mladí lékárníci vize Mladý lékárník 2030, podle níž by se lékárníci kromě očkování a péče o kompenzované chroniky měli do budoucna zapojit také do screeningových programů a stát se institucí vyhledávanou pacienty kvůli odborným radám.
Všechny tyto kompetence představují z jistého úhlu pohledu více nebo méně „lezení do zelí“ lékařům, přesněji řečeno překrývání kompetencí dosud vyhrazených lidem titulovaným MUDr. To vyvolává třenice a ze strany konzervativnějších lékařů vždy zazní mnoho více nebo méně pádných argumentů, proč je každé rozšíření kompetencí farmaceutů riskantní pro pacienty nebo systém.
Svou roli v této tradiční řevnivosti hraje i další věc. Lékárníci – dnes z významné části žijící z obchodních marží na volně prodejné léky či potravinové doplňky nebo kosmetické zboží – se svým voláním po širších kompetencích hlásí také o větší díl koláče veřejného zdravotního pojištění. A ten je jenom jeden. Takže kdyby bylo přidáno lékárníkům za očkování, konzultace nebo část péče o chronické pacienty, muselo by být ubráno někde jinde, pravděpodobně tam, kde dnes mají své zájmy lékaři.
Málokdo pochybuje o tom, že role lékárníků ve zdravotnictví je zásadní a že je jejich potenciál v dnešním systému využit poměrně málo. O způsobech nápravy a využití tohoto potenciálu však panují velmi rozdílné představy. A hledání kompromisů je z důvodů, které jsem se laicky a neuměle pokusil popsat, velmi složité.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc. Třeba rozbor některého z odborných zdravotnických pojmů nebo zajímavé tipy na čtení z českých i zahraničních médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
