Ani 20 let praxe nestačí. V Česku zatím nemůže léčit žádný lékař z Ukrajiny

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Učit se odbornou češtinu, pravidelně opakovat studium z univerzity, udělat praxi a do toho živit rodinu. Než bude ukrajinská lékařka Alina znovu moci naplno pokračovat ve své profesi a dokázat svoji odbornost u aprobační zkoušky, čeká ji ještě dlouhá cesta.

Je ale odhodlaná ji úspěšně zvládnout. Na Ukrajině pracovala jako internistka a jinou kariéru si po mnoha letech praxe ani neumí představit.

„Na aprobaci se speciálně připravuji - mám kurz češtiny pro zdravotníky, čtu literaturu na zkoušky, kterou doporučuje ministerstvo, a samostatně opakuji studium z lékařské fakulty v češtině. Chybí mi ale některé zdravotnické knihy, jsou drahé,“ vyjmenovává lékařka.

Kromě odborných knih však ukrajinské uprchlici podle jejích slov chybí také čas na přípravu. „Musím se věnovat i běžné češtině a práci - abych vydělávala a živila rodinu. A věnovat se i jí. Je to psychicky i fyzicky hodně náročné. Mrzí mě, že se v České republice ani moje dvacetiletá praxe vůbec nepočítá,“ přibližuje dále lékařka. Z Ukrajiny ji ruské bombardování vyhnalo loni v únoru spolu se dvěma dětmi.

Pokud chce ukrajinský uprchlík v Česku pracovat jako samostatný lékař, stomatolog nebo farmaceut, čekají ho dva hlavní kroky.

Prvním je nostrifikace - tedy ověření vysokoškolského diplomu - a úspěšné zvládnutí procesu zmíněné aprobace. Během ní se v češtině testují odborné znalosti a znalost legislativy. Kromě toho je třeba absolvovat šestiměsíční praxi pod dohledem na akreditovaném pracovišti a složit ústní zkoušku.

Tím je zájemci uznáno vysokoškolské vzdělání a může začít se specializační přípravou. Také specializace se totiž v případě zemí mimo EU neuznává. Lze pouze požádat o zkrácení předatestační přípravy.

Jak pro Seznam Zprávy potvrdil Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ), o složení aprobace je mezi ukrajinskými zdravotníky poměrně zájem.

„V roce 2022 se hlásilo k písemné části aprobační zkoušky zhruba 600 zdravotníků a nakonec ji absolvovalo zhruba 500 z nich. K ústní části aprobační zkoušky se hlásilo a nakonec ji i absolvovalo zhruba 200 osob. Vzhledem k tomu, že do přihlášky uvádějí i svoji státní příslušnost, tak lze uvést, že v 90 % jde o ukrajinské státní občany,“ popsal mluvčí institutu Jan Brodský.

Jak zároveň uvedlo Ministerstvo zdravotnictví - vzhledem k tomu, že se aprobační proces skládá ze tří částí včetně zmíněné půlroční praxe, nemá v současné době žádný uchazeč aprobační zkoušku složenou.

Kolik z příchozích ukrajinských uprchlíků pracovalo ve své vlasti jako zdravotníci, ministerstvo neví. Například Spolek lékařů se zahraničním vzděláním Doktor Čechov prý zaznamenal od začátku války asi 1200 registrovaných zdravotníků. Jak ale podotýká předsedkyně a lékařka Olga Žernosek, číslo neukazuje, kolik je jich v Česku nyní. Část profesionálů se na Ukrajinu vrátila, jiní mohli pokračovat do ostatních zemí.

Podle lékařky je pochopitelné, že chce stát ověřit odbornost lékařů, lékařek a dalších pracovníků ve zdravotnictví, některé formální změny by podle ní ale byly namístě.

„Je tam mnoho věcí třeba i co se týče samotného testu. Jde o multiple choice (otázky s vícero možnými správnými odpověďmi, pozn. red.), pokud testovaný neoznačí vše správně, má nula bodů. V případě neúspěchu zároveň není možné podívat se, kde člověk udělal chybu, a poučit se. Navíc ani když zbude čas, není možné se vrátit k předchozí otázce a podobně,“ popisuje Olga Žernosek.

V případě farmaceutů je podle ní navíc nutné stáž absolvovat na jednom ze tří pracovišť a zaplatit poplatek ve výši desítek tisíc korun. „Člověk tedy musí tohle platit a k tomu nemůže pracovat, protože je osm hodin denně na té stáži. Samozřejmě ale musí někde žít a něco jíst,“ dodává předsedkyně lékařského spolku.

Jak pro redakci uvedl ministr zdravotnictví Vlastimil Válek z TOP 09, zjednodušení podmínek pro získání aprobace nyní není na pořadu dne. Pacientům je podle něj třeba garantovat, že o ně pečuje po všech stránkách prověřený profesionál.

Alespoň dílčí změny by se však mohly týkat potřebné jazykové výbavy nutné k aprobaci.

„Mluvili jsme o tom, že bychom chtěli nejen pro Ukrajince, ale pro všechny, kteří mají dělat nostrifikaci a aprobační zkoušku, udělat stejná pravidla jako pro studenty studující v anglickém programu na lékařských fakultách. Nemůžeme obcházet pravidla. Ale musejí být férová a stejná pro všechny a nesmí eliminovat nějaké skupiny,“ řekl ministr.

Co přesně by tato změna znamenala? Pokud by k ní v budoucnu došlo, tak by zájemci z řad ukrajinských zdravotníků jazykovou zkoušku z češtiny museli složit ve stejném rozsahu, jako ji dnes skládají jejich kolegové, kterým se studium na lékařských fakultách uznává v rámci EU, nebo ti, kteří studují na českých lékařských fakultách v anglickém jazyce.

„Tato jazyková zkouška prověřuje schopnost komunikace s českým pacientem na bezpečné úrovni pro obě strany včetně porozumění a interpretace textu a schopnosti vést v češtině zdravotnickou dokumentaci. Klade se při ní důraz na české názvosloví částí těla, příznaků, odběr anamnézy a další,“ přiblížil mluvčí IPVZ Jan Brodský. Zároveň upozornil, že změna stávajícího systému vyžaduje další diskuzi a následně případnou legislativní úpravu.

Například Česká lékařská komora ale preferuje přezkoušení ukrajinských a všech zahraničních mimoevropských lékařů v rámci státních zkoušek vykonávaných v českém jazyce českými studenty medicíny a současné vykonání certifikované zkoušky z českého jazyka minimálně na úrovni B2. Tedy nikoliv zkoušku z českého jazyka na nižší úrovni.

„Jazyková bariéra je totiž největší překážkou při práci těchto lékařů v našem zdravotnictví a bez plynné znalosti češtiny může docházet k závažným pochybením při poskytování péče,“ uvedl viceprezident komory Zdeněk Mrozek.

Současně však komora navrhuje zrušení předaprobační praxe těchto lékařů ve zdravotnických zařízeních.

„Máme zkušenosti, že tato praxe obvykle není využita k seznámení s problematikou českého zdravotnictví, ale tito lékaři jsou obvykle ještě před vykonáním aprobační zkoušky zařazováni jako plnohodnotní lékaři,“ dodává Mrozek.

Často se podle něj tato praxe odehrává v nemocnicích, které nemají volné kapacity lékařů, již by se mohli zahraničním adeptům pro práci v Česku s plným nasazením věnovat.