Česká věznice na Netflixu. Lidé sem házejí drogy i přes plot, říká ředitel

Úspěšný netflixový seriál Nejdrsnější věznice světa přináší svědectví o životě vězňů z nejrůznějších koutů světa. Diváci mohli nyní nahlédnout i do prostor plzeňské věznice Bory, kterou tvůrci pořadu nazývají ,,pervitinovým vězením”, a poukazují tak na problém závislosti vězňů a distribuce drog v prostorách zařízení.

,,Česko je jedním z největších výrobců pervitinu v Evropě. Téměř každý třetí vězeň před nástupem do vězení užíval pervitin. Výzvou pro toto vězení je nepustit drogy dovnitř,” zaznívá v úvodu epizody.

Udržet drogy mimo věznici je pro dozorce mnohdy náročné, což uznává i současný ředitel věznice Drahoslav Červinka. Podle něj je pořad zpracovaný spíše jako reality show a lidem přináší poněkud zkreslený pohled.

,,S médii spolupracuji rád, ale nemám rád takové tendenční věci. Neříkám to jen jako ředitel, ale hlavně jako občan, protože síla médií je obrovská a lidi to ovlivňuje. Pojďme lidem ukazovat i netradiční věci, pojďme jim ukázat věznice, ale buďme spravedliví a říkejme věci tak, jak ve skutečnosti jsou,” nabádá Červinka.

Jak velikým problémem skutečně jsou drogy mezi vězni ve vašem zařízení?

Troufám si říct, že až 70 procent našich vězňů je drogově závislých. Bohužel musím říct, že za mých 23 let služby ve věznicích došlo k enormnímu nárůstu osob závislých na drogách, to číslo je obrovské. Ten trend je celospolečenský a v médiích vidíme, že s drogami mohou přijít děti do kontaktu už ve škole poměrně snadno. Jelikož se ale hodně vězňů pohybuje v horším sociálním prostředí, tak k tomu mají blíž.

Jak veliká je kapacita věznice?

Celková kapacita věznice je 1182 vězňů, současně je ale přeplněná. 143 míst je pro obviněné ve výkonu vazby a zbytek pro odsouzené. Je tam oddíl nástupní, výstupní, se zvýšenou ostrahou a tak dále. Člení se to podle profilace, celkem máme těch oddílů asi 15. Jedním z nich je i křídlo specializované na drogově závislé osoby, kde je trestanců asi 50.

V čem se toto křídlo narkomanů liší od zbytku věznice?

Ten režim je o dost tvrdší než v jiných oddílech. Jsou tu také častější testy na drogy nebo namátkové prohlídky pokojů. Navíc to tu funguje i dost komunitně. Vězni se musí účastnit skupinových terapií, vykonávat řadu pracovních činností a třeba také nesmí komunikovat s lidmi z jiných oddílů.

Je to sice tvrdé, ale pokud chcete, aby se člověk změnil, tak na sobě musí nějakým způsobem začít pracovat. Nemůžete čekat, že bude ležet na zádech a všechno pomine. Také jsou tu takzvaní ,,hotovci”. Je jich tam asi čtyři nebo pět. To jsou vězni, kteří procesem úspěšně prošli a jdou teď příkladem novým „nastupivším“.

Zmiňoval jste, že problémy s drogami má v celé věznici až 70 % trestaných, kapacita protidrogového oddělení je ale poměrně malá. Jak se sem člověk dostane?

Aby sem byl člověk přijat, musí splnit určité podmínky. Třeba jeho anamnéza musí prokázat stopu návykových látek a zároveň musí vězeň jasně ukázat, že je ochoten změnit svůj postoj jak k návykovým látkám, tak ke kriminálnímu jednání. Tohle všechno potom posuzuje odborná komise na základě rozhovorů a dalších testů.

Dále je důležité zmínit, že trestanci jsou tu na svoji vlastní žádost. Jedná se vlastně o desetiměsíční odvykačku. Zájem o ni je navíc poměrně veliký, takže když se sem někdo dostane, přísný režim většinou dodržuje. Pokud ne, je z programu okamžitě vyloučen.

Kolik z nich program zdárně dokončí?

Ta vaše otázka má dvě roviny. Jedna rovina vychází tady z věznice a toho, kolik lidí ten program úspěšně absolvuje. To je asi 80 až 90 procent. Vidíte to i na tom celkovém přístupu nejen k té terapii, ale i k tomu samotnému výkonu trestu. Když přijdete do ložnice běžných vězňů, tak uvidíte veliký rozdíl v porovnání s těmito lidmi. Tady je doopravdy vidět, že se snaží, uklízí si a podobně.

Pak je ale ta druhá rovina a to, co se děje, když se z věznice dostanou ven. Může se stát, že se nám za nějakou dobu vrátí, a vidíme, že tam pořád nějaká závislost je a ten program se nepodařil. Myslím, že tady je hodně důležité, do jakého prostředí se pak člověk dostane, jaké si najde zaměstnání a také jak je osobnostně silný.

Z psychologického hlediska je známo, že pokud je narkomanům odepřen přístup k drogám, může u nich v rámci abstinenčních příznaků dojít až k agresi. Setkáváte se s tímto často?

Bohužel registrujeme nárůst takových incidentů, což se dřív tolik nedělo. Mnohdy je to spojené právě s drogami a tím ,,absťákem”. Potkáváme se s tím velmi často, zejména při nástupu do vazby, kdy trvá, než si ti vězni projdou úplným začátkem a trochu si to srovnají v hlavě.

Pokud to ale vztáhnu na ten specializovaný oddíl, tak zde k tomu tolik nedochází. Lidé, kteří se sem dostanou, už mají totiž ten prvopočátek za sebou, a kdyby k něčemu takovému došlo, tak vědí, že z toho programu budou okamžitě vyhozeni.

Přestože se tomu vězeňská správa snaží zabránit, drogy se někdy do zařízení stejně dostanou. Jak je to možné?

Samozřejmě, že jestli je někdo drogově závislý a dostane se do vězení, tak logicky mu ta droga bude chybět a bude se snažit si ji jakýmkoliv způsobem zaopatřit. Může například vytvářet tlak na své příbuzné, aby mu ji donesli.

Jsou tady vlastně takové tři způsoby, kterými se drogy do věznic mohou dostat. Prvním z nich jsou návštěvy. Druhým jsou zejména venkovní pracoviště, kdy vězňové pracují pod dohledem zaměstnavatele v zařízení nebo si je nějaká firma převezme a odpoledne zase přiveze zpět. A tehdy si to vězeň může nějak zaopatřit, může mu to dát i ten zaměstnavatel nebo kdokoliv a potom se to bude samozřejmě snažit propašovat do věznice.

A třetím způsobem, který se tu docela rozmohl, je, že nám to sem lidé házejí přes plot. My na to samozřejmě reagujeme, sbíráme to a snažíme se to co nejvíce eliminovat, ale není prostě možné to všechno zachytit.

Jaká opatření děláte, abyste výskyt drog v zařízení co nejvíce eliminovali?

Máme tady třeba protidrogové psy, kteří kontrolují korespondenci či jiné věci na poště. Pokud tam nějakou látku detekují, tak se balík pošle na expertizu. Problém jsou ale návštěvy.

Vy totiž nemůžete nechat psy, aby návštěvy očichávali. Příbuzní to pak vězňům nosí na místech, kam se prostě nedostanete, jako třeba ve spodním prádle a podobně. Pokud máme vážné podezření, tak jsme oprávněni provést nějakou důkladnou prohlídku, ale to podezření musí být opravdu závažné.

Samozřejmě, že děláme i pravidelné testy, pozitivita je kolem pěti procent. Pokud se u někoho drogy prokážou, čekají ho kázeňské tresty, jako třeba samotka. A pokud je ten člověk zrovna v křídle narkomanů, je z něj okamžitě vyhozen. Tady ta pozitivita ale bývá o dost menší.

Předpokládám, že interakce mezi trestanci a návštěvníky jsou pod dohledem ostrahy. Jak je tedy možné, že si i tak zvládnou drogy předat?

Ty interakce monitorovány samozřejmě jsou, ale ty drogy mají opravdu mizivou velikost. Například pokud se pozdraví objetím, což je jejich právo, tak i když budete stát vedle nich, tu předávku ani nepostřehnete.

Nejlepší by bylo, kdybychom měli větší finanční prostředky a mohli si dovolit nákup nějakých sofistikovanějších technologií. Podobně jako to máte na letišti, aby přístroj zachytil pachovou stopu drogy a my bychom tu návštěvu dovnitř potom vůbec nepustili.

Setkal jste se někdy s tím, že by drogy v zařízení distribuovali samotní dozorci nebo tuto distribuci minimálně umožňovali?

U dozorců jsme to nikdy neřešili. Měli jsme nedávno jedno podezření, nejednalo se ale o nikoho z dozorců, ale o civilního zaměstnance. Chápu, že ta otázka byla mířena tímto směrem, protože dozorci jsou s vězni v bezprostředním kontaktu, a asi to k něčemu takovému navádí. Samozřejmě to nelze obecně úplně vyloučit, ale mám pocit, že u nás jsou ti lidé dostatečně dobře vyškolení a hlavně jsou si vědomi, jaké má takové jednání právní dopady.

Zaregistrovali jste někdy, že by v zařízení docházelo k nějaké systematické distribuci drog?

Takhle, jak to říkáte, úplně ne. Samozřejmě někdy můžeme dostat indicii, že někdo tady s tím, jak se říká lidově, kšeftuje, a my k tomu hned přijímáme nějaká opatření, ale že by se nám to potvrdilo, že tady máme někoho, kdo to nějakým způsobem cíleně distribuuje, tak to se nám nestalo.