„Jako ve středověku.“ Úmyslné a trýznivé zabíjení divokých zvířat je na vzestupu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Podle ředitele Regionálního pracoviště Vysočina Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky Václava Hlaváče je problém zabíjení divokých zvířat, o kterém nedávno informoval server Ekolist.cz, celorepublikový. „Je to rozšířenější, než si většina lidí dokáže představit,“ říká Hlaváč.

Psovodka České společnosti ornitologické (ČSO) Klára Hlubocká, která jako jediná v České republice disponuje psy vycvičenými na hledání otrávených návnad a zvířat, uvádí, že ČSO ročně řeší 20 až 25 případů zabitých zvířat. V letošním roce se už ovšem podíleli na 23 případech. Podle Hlubocké je navíc již nyní letos více případů než v předchozích letech, protože ví i o případech, které ČSO přímo neřešila.

„Ročně evidujeme 80 až 100 nelegálně zabitých zvířat. Statisticky jde však o pět až 10 % skutečného stavu. Takže skutečná čísla budou mnohem vyšší,“ dodává. Příčinou nárůstu podle Hlubocké může být i to, že lidé si v přírodě podezřelých nálezů více všímají a více jich ohlásí. Geograficky patří k nejproblematičtějším oblastem jižní Morava, Vysočina a jižní Čechy.

„Cílovými druhy bývají zvířata, která mohou ohrožovat hospodářské zájmy lidí,“ vysvětluje Hlaváč. Jedná se například o vydry říční, které mohou rybníkářům působit škody na rybách. Kromě vydry je podle Hlaváče terčem také vlk, jehož návrat do krajiny může působit problémy pro chovatele ovcí a koz. Častou obětí jsou také draví ptáci, například kriticky ohrožený orel mořský.

I podle Hlubocké je zřejmě nejběžnější motivací právě likvidace škodné. Důvodem ale podle ní může být také nenávist či strach, případně zvířata zabíjejí jedinci, které utrpení zvířat těší.

Mezi ty vůbec nejrozšířenější metody zabíjení zvířat patří používání jedů. „Jde o metodu, kterou by člověk čekal ve středověku, přesto se používá v docela velkém rozsahu,“ komentuje Hlaváč. Podle Hlubocké je poslední případ otravy zvířat z konce července. Při něm zahynuli tři luňáci červení, moták pochop a kuna.

„Někdy jsou i případy, kdy orel přinese otrávenou rybu do hnízda mláďatům a celá rodina uhyne z jedné návnady,“ sděluje Hlaváč s odkazem na případ, který se před několika měsíci odehrál v CHKO Železné hory.

V loňském roce se podle Hlaváče díky rychlému zásahu výjimečně podařilo jednoho otráveného orla mořského zachránit. „Po několika dnech mohl být vypuštěný zase zpět do přírody a ještě v tom roce zahnízdil,“ uvádí Hlaváč s tím, že se ale jedná o opravdu vzácný případ. „V naprosté většině případů končí otrava úhynem,“ upřesňuje.

Podle Hlubocké je navíc trávení krutým a bolestivým způsobem zabití. „Zvíře hyne za plného vědomí v křečích, nakonec se udusí,“ přibližuje. Trestním zákoníkem je proto trávení klasifikováno jako týrání.

Podle Hlaváče i Hlubocké je nejčastěji používaným jedem takzvaný karbofuran. „Je to nervový jed. Jeho účinky se dají přirovnat k bojovým plynům,“ říká Hlubocká. Původně se karbofuran používal jako insekticid, tedy k likvidaci škodlivého hmyzu v zemědělství. Evropská unie ho však pro přílišnou jedovatost v roce 2008 zakázala. „Dnes je už zakázané nejen jeho používání, ale i držení,“ upozorňuje Hlaváč.

Jak však dodává Hlubocká, likvidace nepoužitého jedu nebyla po zákazu látky řešena. I podle Hlaváče jsou tak mezi lidmi stále velké zásoby. „Dříve byl karbofuran celkem volně přístupný v zemědělských podnicích,“ vysvětluje Hlaváč.

Podle Hlubocké existuje také černý trh s touto látkou. „Karbofuran se sem pašuje ze zemí, kde je dostupný, například z Číny nebo Ukrajiny,“ upřesňuje Hlubocká.

Podle ní je právě z důvodu vysoké toxicity a nízké smrtelné dávky karbofuran mezi traviči tak oblíbený, a to nejen u nás, ale i v sousedních státech. „Smrtelná dávka pro dospělého člověka je čtvrtina čajové lžičky,“ upozorňuje. Jedna návnada obsahující karbofuran může zabít až čtyři zvířata v řadě za sebou. „Jde o takzvanou sekundární otravu, jedno zvíře požije to druhé,“ dodává.

Karbofuran přitom představuje velké nebezpečí také pro lidi či domácí zvířata. Jak upozorňuje Hlubocká, při posledním případu otravy koncem července se návnady nalezly na poli jen několik metrů od cest, po kterých chodí lidé. „Traviči se neštítí dát návnady úplně všude a je jen s podivem, že ještě nemáme zaznamenaný případ otravy nebo přiotrávení člověka,“ komentuje Hlubocká.

Na řešení problému spolupracuje Agentura ochrany přírody a krajiny s Českou společností ornitologickou (ČSO) a Policií České republiky (PČR). Právě založení psí jednotky, která s pomocí dvou speciálně vycvičených retrívrů hledá otrávená zvířata i návnady, Hlaváč chválí. „Jde o obrovský posun v řešení problematiky,“ uvádí. „Pamatuji si z minulých let, že do půl hodiny od okamžiku, kdy jsme byli upozorněni na jednu otrávenou lišku, psi dokázali najít další dvě otrávené vydry a sedm dalších lišek. Je to opravdu obrovská pomoc v objasňování této činnosti,“ sdílí.

Případy otravy, které Agentura ochrany přírody a krajiny nebo ČSO zjistí, se podle Hlaváče následně předávají policii s podezřením na spáchání trestné činnosti.

Dosud byli podle informací České společnosti ornitologické společnosti odsouzeni tři traviči dravců. Podle policejního mluvčího Jakuba Vinčálka je však dopadení pachatelů v těchto případech složité. „Velmi často se o otravě zvířete dozvídáme až s časovým odstupem a jsou již poškozené stopy. Otrávená zvířata se totiž často vyskytují v místech, která nejsou běžně navštěvována lidmi,“ vysvětluje Vinčálek. Najít viníka se tak policii daří přibližně u čtvrtiny kauz.

Pachatelé jsou nejčastěji stíhání za přechovávání omamné či psychotropní látky a jedu, neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami, týrání zvířat a pytláctví.

„Velká část kriminality proti životnímu prostředí však zůstává stále latentní a je na okraji zájmu společnosti. V mnoha případech ani nedochází k oznámení skutečností nasvědčujících tomu, že došlo ke spáchání některého z trestných činů proti životnímu prostředí,“ upozorňuje Vinčálek

Podle Hlubocké je pro policii důležité také podání svědectví. „Často se bez tohoto nelze nikam dopátrat. Pokud se lidé bojí, je možné svědectví sdělit nám, my je předáme a oznamovatel zůstane v anonymitě,“ apeluje Hlubocká.

Rozpoznání zvířete uhynulého na otravu může být pro laika výzvou. Jedním z vodítek ale může být podle Hlaváče to, že tvor leží poblíž návnady, například částečně zkonzumované ryby nebo vejce. Také poloha zvířete může napovědět, že se jednalo o otravu. „Otrávení ptáci leží v takové typické poloze se zaťatými pařáty a roztaženými křídly,“ přibližuje Hlaváč.

Podle Hlubocké je v teplých měsících zásadním poznávacím znakem mrtvý hmyz na ostatcích zvířete. „Pokud někdo najde mrtvé zvíře, běžně okolo něj panuje čilý hmyzí ruch. Mouchy, brouci, larvy. Pokud je na, u a okolo zvířete nebo návnady hmyz mrtvý, je to jasný znak použití karbofuranu,“ komentuje Hlubocká. Podezřelé je také nalezení většího počtu mrtvých dravců v okruhu 100 až 200 metrů. Podrobnější informace jsou k nalezení v příručce ČSO o ptačí kriminalitě.

V případě neobvyklého nálezu je velmi důležité se ostatků nedotýkat a nepouštět k místu děti či domácí zvířata. Pokud je to možné, doporučují Hlubocká i Hlaváč pořídit fotografii a zaznamenat přesné souřadnice. „Každý podezřelý nález je potřeba oznámit buď Agentuře pro ochranu přírody a krajiny, nebo České společnosti ornitologické k prověření. Pokud je jasné, že zde je podezření na otravu, tak je možné kontaktovat přímo Policii České republiky,“ apeluje na veřejnost Hlaváč.

„Postup je vždy stejný: nesahat, nemanipulovat, nafotit, nahlásit,“ shrnuje Hlubocká. Dále je klíčové jednat rychle. Psovodku lze kontaktovat telefonicky, WhatsAppem či e-mailem, případně je možné se obrátit na ředitele kanceláře ČSO Zdenka Vermouzka. Zásadou je také nález nesdílet na sociálních sítích ani ve svém nejbližším okolí. „Častou chybou je, že to lidé oznámí myslivcům, eventuálně chovatelům ryb, když něco najdou u rybníka. Tito lidé jsou velmi často pachateli a nálezce jim tímto dá šanci vše uklidit a zamést stopy,“ upozorňuje Hlubocká.

Kromě trávení se ale používají i jiné způsoby zabíjení zvířat. „U velkých šelem je to odstřel normální loveckou zbraní, u dravých ptáků se často používají různá odchytová zařízení, jestřábí koše a podobně. U vyder se bohužel stále setkáváme s používáním želez, tedy čelisťové pasti, která zvíře chytí za nohu a drží ho tam, dokud buď neuhyne nebo někdo nepřijde. Je to mimořádně trýznivý způsob zabíjení,“ popisuje Hlaváč. Hlubocká dodává, že časté je také záměrné ničení hnízd, případně jejich vybírání a držení divokých zvířat v nevyhovujících podmínkách.

„Velmi kruté je i to, když je některé zvíře jen postřeleno a ponecháno svému osudu. Také bude trpět několik dní až týdnů, než nakonec uhyne například v důsledku infekce nebo nedostatku vody a potravy,“ komentuje tuto metodu zabíjení Hlubocká.

Jak ale upozorňuje Hlaváč: „Úskalí pro volně žijící zvířata je velká spousta, nejen úmyslné zabíjení, ale také například autoprovoz nebo dráty elektrického vedení.“