Článek
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u článku o rostoucím počtu podnětů podaných zaměstnanci k inspektorátu práce.
Iva Bednarik: Já jsem se se zaměstnanci soudila a vše jsem vždy vyhrála. Internet je plný právníků ze školy života, co melou dvě na tři, a právo je to poslední, čemu rozumí, ale za blbosti, co píší, by se i pobili, protože nikdo nepotřebuje studovat pět let, stačí si přečíst jednu větu, nepochopit ji a hrát si na haura. Každá Máňa a Pepík si nahrávají doktory, píší stížnosti na kdeco, protože mají práva – dobře, mít práva, ale je třeba si uvědomovat i povinnosti, což většinou ani Máňa, ani Pepík neřeší, protože oni jsou hvězdy.
Veronika Pavlíčková: Ano, každý zná svá práva, ale své povinnosti už ne. Beru, že ne všude je skvělé pracovní prostřední, ale to ani inspekce nezmění.
Oto Orváník: Inspekce může podnik zavřít. Jako v mém případě, kde se na bezpečnost a hygienu nehrálo a ve sprchách nám doslova z plísně rostly houby. Nedostávalo se nám pracovních pomůcek typu rukavice, roušky – a to byla práce pražení chemických jedovatých látek. Taková malá fabrika o pár lidech.
Lukáš Sýkora: Důležité je, aby byly rovné podmínky pro obě strany. To dnes není. Zaměstnanec má velká práva a je skoro nepropustitelný, i když nepracuje dobře. Z druhé strany jsou zaměstnavatelé, kteří obchází systém, a to pak zaměstnanec trpí. Ale zaměstnanec má dnes možnost klidně zaměstnání opustit a najít si místo jinde. Proto často nevidím důvod, proč posílat podnět na inspektorát práce.
Jan Růža: Viděl jsem pracoviště v Německu, kde pracující nesměli mít mobily. To by byl cvrkot u nás. Fabrika nekuřácká bez výjimky (sleva na pojištění). U nás je v pracovní době na ulicích plno, v Německu nebo v Rakousku je vylidněno. Ať si stěžovatelé založí vlastní firmu a vše, co kritizují, mohou zavést a ještě víc. Držkovat umí každý ňouma. Zavřel jsem firmu po 28 letech. Ať si tu úřednickou sebranku živí někdo jiný. Dobří pracovníci odcházejí do důchodu.
Ladislav Číž: Když jsme si naposledy stěžovali na chování vedoucího, tak nám naše personální pasivně a agresivně řeklo, že když si budeme stěžovat, tak to taky mohou vyřídit naším propuštěním na paragraf. Takže zkuste si v některých firmách stěžovat na svého nadřízeného, když vám mohou klidně říct, že se tím zabývat nechtějí. Však se nechtěli zabývat ani tím, že si vedoucí dal kameru do zázemí, bylo jim to ukradené. Nic se nestalo, žádné opatření, žádné napomenutí. Prostě nic.
Ondra Souček: Však je to v pořádku. Dělám v gastru jako kuchař. A v bývalé práci jsme měli digestoř, která fungovala tak napůl, možná ani to ne. Takže jsme denně v práci měli více než 65 stupňů, podotýkám 14hodinové směny. Když jsem na to několikrát upozornil, tak odpověď byla: „V mrazírnách je zima, v kuchyni teplo.“ A tím celá věc skončila. A ne, nehlásil jsem to, protože by bylo jasné, kdo by to byl.
Petr Býček: Za doby covidu byli lidé rádi, že nějaký příjem mají, mlčeli. A po covidu se to vrací do „normálu“. Ale že je v ČR dobré pracovní prostředí, bych rozhodně neřekl, panuje tady příšerná závist, zášť, podlé zákulisní hry, pomluvy, přetvářka, říkání polopravd od zaměstnavatele, popřípadě vynechávání klíčových informací, rektální alpinismus zahraničním mateřským společnostem apod. Když porovnám ČR s ostatními státy, zejména tedy západními, je ČR jedním z nejvíce toxických pracovních míst, kde jsem kdy byl.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Libor Hrabalík: V roce 2018 jsem dostal výpověď pro nadbytečnost. Moje místo bylo do týdne nahrazeno částečně invalidním důchodcem. Nechal jsem s právníkem rozhodnout o výpovědi soud. Trvalo to sice dlouho, ale o to větší balík peněz zaměstnavatel přišel, co mi musel vyplatit. Jsem opět na stejném místě.
Josef Veverka: Před deseti lety se mnou chtěl zaměstnavatel vyje*at, a nepovedlo se mu to. O pracovní právo se laicky docela zajímám už delší dobu. A v době covidové se mi to velice hodilo. Každý má svá práva i ten největší plebs v jakékoliv firmě. Samozřejmě zákoník práce je napsaný tak, aby měl zaměstnanec práva co nejmenší. Lidi, nenechte si všechno líbit a zajímejte se o svá práva.
Pavel Vysoudil: Také jsem toho využil. Firma nestihla nahradit mou uplynulou (první) smlouvu na dobu určitou. Nic se nestalo a já normálně pracoval dál. Vtip je v tom, že když nikdo neřekne NE, tak podle zákona automaticky platí smlouva na dobu neurčitou. Proto dál pokračuju a netuším, jestli firma měla stejný záměr, tedy smlouvu na dobu neurčitou. Někdy se vyplatí znát zákon.
