Hlavní obsah

Kdo rozhodne, co je dezinformace? ptá se Benešová. Zákon nechystá

Foto: David Neff, Seznam Zprávy

Ilustrační foto.

Reklama

Slovensko chce tvrději zasáhnout vůči šíření dezinformací, které ovlivňují bezpečí občanů. České Ministerstvo spravedlnosti nic podobného nyní nechystá, očekávaný ministr Pavel Blažek nechává téma otevřené.

Článek

Článek si můžete pustit také v audioverzi.

Slovensko chystá zákon, na základě kterého bude možné trestně stíhat šíření a vytváření dezinformací a trestat dotyčné až do výše pěti let vězení. Počátkem prosince slovenská ministryně spravedlnosti Mária Kolíková oznámila, že už je zákon v připomínkovém řízení.

I v Česku se dezinformacím nadmíru daří, jsou jich plné e-maily, sociální sítě i veřejný prostor. Výzkum společnosti STEM loni ukázal, že Češi jsou náchylní věřit a vyhledávat si informace, které „velká média zamlčují“.

„Produkce a cirkulace dezinformací má často velmi reálné společenskopolitické dopady. Ačkoliv existují studie o samotném dezinformačním obsahu a o zdrojích, které takový obsah publikují, samotné šíření mezi běžnými občany není příliš zmapováno,“ píší výzkumníci v úvodu své zprávy.

Seznam Zprávy zjišťovaly, zda se i v Česku na půdě Ministerstva spravedlnosti zvažuje, či dokonce připravuje obdobný zákon, který chce zavést slovenská vláda. A také zda je to podle odborníků vůbec namístě.

„My jsme nic takového nepřipravili. Považuju to za trochu nebezpečné, protože kdo vymezí, co je to dezinformace a co je to pravda? To se dá také zaměňovat a manipulovat s tím,“ sdělila současná česká ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO).

Kandidát na ministra spravedlnosti v nové vládě, Pavel Blažek z ODS téma neshodil ze stolu, ale nechtěl spekulovat. „Dokud není ustavena vláda, je předčasné se vyjadřovat detailněji,“ napsal Blažek.

Současný stav je dostatečný

Mluvčí Unie státních zástupců Ondřej Šťastný si myslí, že téma není v Česku ještě ani pořádně prodiskutované. Navíc možnost potrestání nabízí už platná legislativa. „Tahle debata se v Česku ještě neřešila. Současný trestní zákoník je zcela dostatečný. Už teď je trestáno šíření poplašné zprávy, tedy informace, která může vyvolat vážné znepokojení u části obyvatelstva,“ vysvětlil státní zástupce.

Ustanovení slovenského paragrafu je s tímto téměř totožné. Trest odnětí svobody na rok až pět let má hrozit za autorství nebo šíření nepravdivé informace, která je „schopna vyvolat nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatel“, ohrozit život a zdraví anebo ovlivnit obyvatele při rozhodování o závažných otázkách. Pokud by měl pachatel zištný motiv, má mu hrozit trest tři až osm let vězení.

„Myslím si, že v současnosti nic speciálního vymýšlet není potřeba. V Česku není problém v nedostatečném řešení na úrovni trestního práva, a to je také poslední instance, kde by se dezinformace měly řešit,“ dodal státní zástupce Šťastný.

Se Šťastným souhlasí i Jakub Drápal, právník se zaměřením na trestní právo. „Pokud by se i v Česku něco takového přijalo, bude to moci být použito jenom v nejzávažnějších případech, protože se bude muset předpokládat, že aplikaci takového ustanovení se bude svoboda projevu spíše omezovat,“ sdělil Seznam Zprávám.

Jeho názor se od státního zástupce neliší ani v náhledu na současnou právní úpravu trestního zákoníku. „Když si vezmu to, co říká slovenský návrh, tak ten vyjadřuje povinnost vyvolání obav a podobně. Tohle zčásti již máme v Česku – je to obsažené v šíření poplašné zprávy. Zároveň svoboda slova předpokládá, že se budeme hájit slovy, ne silou,“ míní Drápal.

Sociolog společnosti Stem, Nikola Hořejš, který vedl výzkum zmíněný v úvodu článku, uvádí, že většina společnosti si je vědoma, že šíření fám nebo dezinformací policie občas stíhá.

„Lidé vědí o tom, že tahle možnost existuje. Není to tak, že by si lidé mysleli, že se jim nemůže nic stát. Na druhou stranu u tohoto zákona (jaký plánují Slováci) je rizikové, že se kvůli němu policie zaměří na běžné občany, u kterých není moc záměrem, aby někoho poškodili nebo někomu ublížili,“ líčí Horejš.

Naráží tím na to, že podle jejich výzkumu až 99 procent lidí – neboli uživatelů sociálních sítí a emailových schránek – informace jenom sdílí a jedno procento je vytváří nebo sdílí za nějakým účelem zisku (buďto peněžního, nebo sociálně-statusového).

„Policie by se v tomhle případě měla zaměřit na tzv. superšiřitele, tedy na lidi, kteří mají velký dopad na sociálních sítích. Jsou to často politici nebo veřejně známé osoby. I tady je ale důležitější, aby společnost Facebook změnila svoji politiku a začala tyto lidi factcheckovat, což se do této chvíle nedělá. Pokuty nebo trestání jsou úplně poslední možnost, kdy už společnost selže v edukaci lidí,“ sdílí Hořejš názor státního zástupce.

Hloupé řeči nejsou trestním činem

Státní zástupce Ondřej Šťastný vidí paralelu v debatě, která se odehrávala v Česku před deseti lety. Tehdy se řešilo, zda vyškrtnout z trestního zákoníku pomluvu. „Když někoho pomlouváte, ať si to s vámi vyřeší v civilním sporu, nikoliv pomocí policie, státního zastupitelství a soudů. Debata byla tedy úplně opačná, nemám proto pocit, že by se teď trend otočil a začalo se kriminalizovat šíření dezinformací,“ míní státní zástupce.

„Hloupé nebo pitomé řeči ještě automaticky nejsou trestním činem. Je to politická otázka na zákonodárce, jestli tohle chtějí kriminalizovat nebo jestli jsou k dispozici i jiné prostředky, jak z veřejné diskuze eliminovat nebezpečné názory a podobně,“ uzavírá.

Výzkumník Nikola Hořejš pak závěrem znovu připomíná nutnost edukace společnosti. „Většina společnosti neví, jak fungují dezinformace a manipulace. Většina společnosti neví, kam se podívat, když na něco takové narazí. Třeba různé factcheckové zdroje využívá jen zlomek lidí. Problém je velký, ale trestně-právní řešení je poslední možnost a jen ve chvíli, kdy si budeme jistí, že s tím policie a státní zastupitelství budou umět pracovat,“ uzavírá sociolog společnosti Stem a spoluautor výzkumu dezinformací.

Reklama

Doporučované