Když je z klubu past. Co nás učí požár v Crans-Montaně

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Požár v baru ve švýcarském lyžařském středisku Crans-Montana, po němž jsou desítky lidí v kritickém stavu a hovoří se o přibližně 40 mrtvých, znovu otevřel otázku bezpečnosti nočních klubů a dalších shromažďovacích prostor.

„V České republice máme požární předpisy nastavené spíš k té horní hranici bezpečnosti,“ říká bývalý hasičský vyšetřovatel a editor hasičského webu pozary.cz Martin Kavka. „Pokud se pravidla budou dodržovat, tak by se podobná tragédie neměla stát,“ dodává.

Podle něj ale rozhoduje lidský faktor. „Odpovědnost je vždy na provozovateli,“ upozorňuje Kavka. „Musí udržovat únikové cesty, hasicí přístroje, odvětrávání i celý prostor v pořádku a dodržovat to, co mu ukládá požárně bezpečnostní řešení.“

Zatím neznáme všechny detaily tragédie ve Švýcarsku. Přesto – jak si dokážete představit, že k takovému požáru došlo?

Podle dostupných informací vyšetřovatelé označili jako pravděpodobnou příčinu použití zábavní pyrotechniky v blízkosti dřevěného stropu. Celé to pak začalo velmi rychle hořet.

Takovou příčinu si dokážu představit. Ve své téměř třicetileté praxi vyšetřovatele jsem se setkal s několika případy, kdy zábavní pyrotechnika použitá uvnitř místnosti dokázala objekt okamžitě zapálit.

Jak rychlý takový požár může být?

Velmi rychlý. Teplota na pyrotechnice přesahuje tisíc stupňů Celsia. Záleží samozřejmě na tom, o jaký typ jde. I obyčejná prskavka dokáže zapálit vánoční stromek, což známe i z České republiky.

Svíce nebo světlice, které vyletují do prostoru, v kombinaci s dřevěným stropem, dekoracemi nebo papírovými konfetami představují obrovské riziko. Tyto materiály velmi dobře hoří.

Co je v takové situaci největší komplikací?

Panika. V uzavřeném prostoru plném lidí k ní při požáru dochází prakticky vždy.

Velkým problémem je také to, že někdy nikdo nezareaguje dostatečně rychle – nikdo nevezme hasicí přístroj a nezačne hasit v úplném začátku. Jakmile se prostor zaplní kouřem, lidé přestávají vidět, dusí se a hledají únikové východy, které jsou přeplněné. Vzniká chaos.

Lidé se v takové chvíli často nedokážou zorientovat.

Ve většině případů ne. Když lidé přicházejí do klubu nebo jiného neznámého prostoru, většinou se nedívají, kudy vedou únikové cesty.

Proto hasiči radí, aby si lidé při příchodu alespoň orientačně všimli, kudy se dá odejít. Já to dělám automaticky – když přijdu třeba do hotelu, vždy se dívám, kudy bych v případě nouze utíkal.

Když to vztáhneme na Česko – může se něco podobného stát i u nás?

Vždy záleží na tom, jak se dodržují předpisy. U shromažďovacích prostor, kde je hodně lidí, musí být zpracované požárně bezpečnostní řešení, které hodnotí celý objekt, únikové cesty a nastavuje pravidla provozu.

Zásadní ale je, aby se tato pravidla skutečně dodržovala. Například používání otevřeného ohně nebo zábavní pyrotechniky je v takových prostorech zakázané.

Použití pyrotechniky ostatně dlouhodobě kritizujete.

A část veřejnosti mě za to v minulosti opakovaně kritizovala. Vůbec nechápu, jak někoho napadne použít zábavní pyrotechniku v uzavřeném prostoru. Je to nebezpečné, zapáchá to a obsahuje zdraví škodlivé látky.

Dlouhodobě říkám, že by pyrotechnika měla být výhradně v rukou odborníků. Jako hasiči vidíme, že ji lidé neumějí používat – dochází k úrazům, požárům i tragédiím.

Jak přísné jsou české požární předpisy?

V České republice máme požární předpisy nastavené spíše k horní hranici bezpečnosti. Jsou přísnější než v některých jiných státech. Pokud se dodržují, podobná tragédie by se stát neměla. Všechno ale záleží na tom, jestli je provozovatelé a lidé obecně dodržují.

V Česku máme v paměti i tragédii v Mostě. Zpřísnila se po ní pravidla nebo kontroly?

Pravidla se zpřísňovat nemusela, protože už předtím byla nastavená poměrně přísně. Případ v Mostě byl navíc hodně specifický. Došlo tam k masivnímu úniku propan-butanu, který zaplnil celý prostor.

Když se plyn nahromadí v uzavřeném prostředí, je velmi obtížné – někdy až nemožné – takové situaci zabránit. Ne každému neštěstí dokážou předpisy stoprocentně zabránit.

Hlídají si podle vás provozovatelé po Mostě bezpečnost víc?

Je to individuální. Někteří provozovatelé bezpečnost řeší dlouhodobě a poctivě, jiní mají pocit, že když jednou prošli kontrolou, už se o to dál starat nemusí.

Odpovědnost je ale vždy na provozovateli. Musí udržovat únikové cesty, hasicí přístroje, odvětrávání i celý prostor v souladu s tím, co má nastavené v požárně bezpečnostním řešení.

Platí přísnější pravidla pro podzemní kluby?

Ano. Podzemní prostory mají výrazně přísnější požadavky na větrání i únikové cesty. Počítá se maximální kapacita, vzdálenost k bezpečnému východu i čas potřebný k evakuaci.

Jakmile někdo kapacitu překročí, zavře jeden z východů nebo přidá hořlavou dekoraci, dramaticky se zkracuje čas, který mají lidé na únik. A to může mít fatální následky.

Když si chce provozovatel ověřit, že má podnik z hlediska požární bezpečnosti v pořádku, na koho se má obrátit?

Požárně bezpečnostní řešení dnes zpracovávají specializované soukromé firmy nebo autorizovaní inženýři, kteří mají potřebné oprávnění.

Každý provozovatel by měl mít toto řešení k dispozici a měl by se k němu umět vrátit. Pokud si není jistý, je namístě obrátit se na odborníky, kteří prostor znovu posoudí.

Jak často by se měla bezpečnost v podniku kontrolovat nebo přehodnocovat?

Pokud se nemění kapacita, technologie ani způsob provozu a vše je v souladu s požárně bezpečnostním řešením, není nutné ho neustále celé přepracovávat.

Jakmile ale dojde k jakékoli změně, je povinnost se k tomu vrátit. Některé kontroly jsou navíc ze zákona povinné pravidelně, například revize elektroinstalace nebo vzduchotechniky.

Doporučil bych také čas od času takzvanou pasportizaci objektu, kdy odborník projde celý prostor a upozorní na možná rizika.

Co by měl člověk dělat, pokud se ocitne v klubu, kde náhle vypukne požár?

Pokud už není možné požár uhasit, rozhoduje rychlost. Co nejrychleji opustit prostor, držet se při zemi, kde je méně kouře, zakrýt si ústa a nos kusem oblečení a nehledat zbytečně své věci jako třeba kabát a podobně. Zkrátka vzít nejbližšího, koho mám u sebe a opravdu okamžitě opustit ten prostor. Nejdůležitější je dostat se co nejrychleji ven.

Jaké je podle vás hlavní ponaučení z podobných tragédií?

Požární bezpečnost není formalita. Předpisy vznikly na základě skutečných požárů a tragédií.

Jakmile se začne něco podceňovat – kapacita, technický stav prostoru nebo používání věcí, které tam nemají co dělat – může i malá chyba vést k velmi vážným následkům.