Kritiku nechápu, říká autor návrhu olympijské kolekce Milan Jaroš

Nová olympijská kolekce vyvolala v některých lidech pohoršení. Pravděpodobný budoucí ministr sportu Boris Šťastný na svých sociálních sítích píše: „Mohu slíbit, že pokud Motoristé obsadí pozici ministra sportu, pak na příští olympiádu pojedou čeští sportovci v národních, nikoli německých barvách.“

Autor návrhu olympijské kolekce Milan Jaroš v rozhovoru pro Seznam Zprávy mluví o inspiraci za samotným designem i o zvolených barvách a kritice.

Jaká byla Vaše úloha při vzniku olympijské kolekce?

Vlastně to bylo jednoduché zadání. Já jsem už poněkolikáté dostal za úkol vymyslet koncept, ze kterého se pak bude vycházet při zpracování olympijské kolekce, který by měl nějakým způsobem mít přesah i mimo to vizuálno.

Tentokrát jsem použil části grafik malíře a ilustrátora Vojtěcha Preissiga, který je zajímavý svým osudem. V těch jsem našel pět malých ornamentů, které doplňovaly jeho písmo. Zajímavé je, že Vojtěch Preissig je hodně známá osoba v zahraničí, ale ne v Čechách.

V čem má Preissig zajímavý osud?

Jeho život přesně kopíruje osudy Československa. Zapojil se velice krátce do protirakouského odboje. Později pak v Americe učil na různých univerzitách. Vytvořil plakáty pro československé legie v Itálii a ve Francii. Když se vrátil zpátky do Československa, tak se jako už starší člověk zapojil do protiněmeckého odboje. Se svou dcerou Irenou Bernáškovou vydával časopis V boj. Němci na ně brzy přišli, Irenu popravili v Berlíně a Vojtěcha poslali do koncentračního tábora v Dachau, kde nakonec zemřel. Zajímavé bylo, že on byl tak proslulý a známý svojí prací, že ho dali do padělatelský dílny, kde padělali dolary a marky.

Po svém nástupu se komunisté kvůli jeho napojení na Ameriku, Masaryka a legie, snažili jeho jméno vymazat z historie výtvarného umění. Dost jeho prací skončilo někde ve sběrných surovinách. Historik umění Tomáš Vlček vydal o Preissigovi velkou monografii a spoustu jeho děl ze sběrných surovin zachránil.

Přišlo mi dobré, aby se jeho práce, které vždycky vznikaly v zájmu vlasti, znovu objevily. Tentokrát s mírovém poselstvím.

Proč byl pro Vás inspirací právě on?

Mým záměrem byla taková malá splátka velkého dluhu. Nejen splátka ale připomenutí. Myslím, že je potřeba tyto lidi připomínat.

Preissiga jsem měl v hlavě už delší dobu, já ho mám rád už od studií na vysoké škole.

Pamatuji si, jak jsem poprvé viděl tabulku s jeho zvláštním písem, protože je to naprostý originál. Ta řezaná písmenka mi v paměti utkvěla dodnes. Zajímavé bylo, že ornamenty tvoří součást písma.

Dřív se hodně používaly tak, že vyplnily například prázdné řádky, nebo byly na začátku řádku jako ozdoba. Jsou poměry malé a když jsem je zvětšil, tak jsem zjistil, že všechny mají tak charakteristickou a jasnou kresbu, že jsou nezaměnitelné, to nemohl nakreslit nikdo jiný.

Co bylo inspirací pro kolekci kromě Preissiga?

Bylo potřeba najít něco, co by přesahovalo výtvarno.

Tady jsem inspiraci našel ve starých sportovních plakátech. Nejen z olympiády v Cortině v roce 1956 ale i starší. Moc se mi líbilo, jak všichni lyžovali ve svetrech a sukních.

Všechny tyto věci jsem předvedl firmě, která olympijské kolekce vyrábí. Ti udělali interní soutěž mezi designery, kterou vyhrála Anežka Berecková. Ta to rozpracovala do detailů.

Barvy jste také vybíral vy?

Ne, barevnost byla od začátku jasná, modrá, červená a zlatá. Ta sice někdy na fotografiích vypadá jako žlutá ale není to žlutá. A dochází pak ke zvláštním nápadům

Ty barvy byly zvolené už na začátku. Odstíny už si určila designérka.

Boris Šťastný zkritizoval volbu barev, prý připomínají Německo. Je tato kritika podle Vás nějak opodstatněná?

Já tuto kritiku vůbec nechápu, abych se přiznal. Tedy, chápu ji v kontextu toho, co jsem zažil ve svém životě. Můj život se z velké části odehrával v komunismu a tam se samozřejmě všechno kontrolovalo a všechno předem určovalo.

Pan Šťastný má právo na to, aby se mu oblečení nelíbilo. Je ale škoda, že nezmínil na jaké motivy ta kolekce je. Takhle je to povrchní, barva, barva. Třeba kdyby znal historii za Preissigem, jak obětoval život pro vlast, tak by takový příspěvek nenapsal. Jeho osudy jsou pro mě silnější, než barvičky.

Pokud se kritika týká líbí nelíbí, tak to chápu. Pokud je to kritika ve smyslu: „Já vám ukážu, bude to modro bílo červený!“, tak je to návrat k minulému režimu.

Jste s kolekcí spokojený?

Já jsem spokojený s tím, že jsou s tím spokojení sportovci a lidi, třeba moji kolegové, kteří mi píšou, že se jim to líbí. Já osobně nikdy nejsem s ničím úplně spokojený, to bych pak nic nedokončil. Hodně se mi líbí, kam to posunula designérka. Ornamenty zvětšila a vymyslela spoustu vtipných detailů, včetně rukavic na šňůrkách.