Příští ministr sportu se pustil do oblečení olympioniků. Svou roli nechápe

Politika a pravděpodobně budoucího ministra sportu Borise Šťastného tak moc rozvášnila móda, že ji začal řešit. Dotkla se ho kolekce, v níž olympionici plánují nastoupit na slavnostní zahájení Her v Miláně.

Na sociální síť X napsal následující větu: „Mohu slíbit, že pokud Motoristé obsadí pozici ministra sportu, pak na příští olympiádu pojedou čeští sportovci v národních, nikoli německých barvách.“

Beru, že si člověk dovede zaměnit modrou s černou a přehlédne bílou barvu. V pátek odpoledne takové detaily mohou splynout, že najednou vidím Německo. Pro to mám pochopení.

Je i v pořádku, že se Šťastnému kolekce nemusí líbit, což je naprosto legitimní postoj. Nástupové sady často bývají navrženy, aby i trochu provokovaly. Většinou se na ně díváte optikou „líbí“ vs „nelíbí“, málokomu jsou jedno.

Jenže postoj pravděpodobného ministra sportu ukazuje, že zatím netuší, čím může být jeho úřad prospěšný. On opravdu nemá být jen výjimečně dobře placeným fanouškem, který bude jednotlivým sportovním svazům, klubům nebo olympijskému výboru z titulu moci kázat, co si mají jejich reprezentanti vzít na sebe.

Už jen samotná definice olympijského výboru v Česku ukazuje na absurdnost Šťastného výroku.

V každé zemi má jít o nezávislé hnutí na státní moci, které funguje na principech mezinárodního olympijského hnutí pod dohledem Mezinárodního olympijského výboru (MOV).

Český olympijský výbor vždy prosazoval, aby kolekce plnila barvy trikolóry. Jenže samotní sportovci si přáli trochu divočejší řešení.

Stalo se.

Po konzultaci s nimi a se soukromou firmou Alpine-Pro, která chystá oblečení, vznikla kolekce, s níž jsou sportovci spokojeni. Měli ostatně možnost vše připomínkovat. V oblečení tak v únoru hrdě předstoupí před 60 tisíci lidmi na stadionu v Miláně.

Jen uvažovaný ministr Boris Šťastný vidí zásadní problém v tom, že v televizi uvidí Německo.

Kdyby byl ve funkci o rok dřív, chtěl bych vidět, co by rozjel za akci. Nakázal by přešít vzory? Přebarvit? Z jakého titulu?

A znamenalo by to tedy, že každý nový dres a úbor od teď začne schvalovat ministr?

Jasně, dají se vnímat nálady ve společnosti a podle nich dávat zelenou, nebo „stopku“. Dají se tím hezky získávat body. Vždyť i Alois Hadamczik takhle začal řídit hokej a jednou z prvních věcí, které udělal, že „národu vrátil na dres státní znak“.

Jen by někdo měl ale Borisi Šťastnému vysvětlit, než se ujme funkce, že její smysl spočívá v něčem úplně jiném než v koncentraci na blbosti a budování vlastní popularity.

Ministr sportu nepřichází, aby se Davidu Pastrňákovi vedlo lépe, ani aby se někde stavěl umělý kopec pro Ester Ledeckou

Společnost tloustne, což vede k tomu, že přehlcené zdravotnictví řeší desetitisíce případů onemocnění spojených s obezitou.

Jestli se Česko začne více hýbat, generace začnou vyrůstat v režimu, že pohyb a sport jsou součástí života, tak stát ušetří stovky miliard. Jeden benefit? Úroveň dožití se zvedne. Druhý benefit? Finanční prostředky půjde zacílit postupně jinam než na řešení maléru, kam jsme se projedli a prováleli.

To jsou fakta, na která existují čísla a studie.

Samozřejmě se jedná o práci, která bude trvat roky a efekt se projeví za desítky let. Šťastného za ni nepochválí nikdo teď a patrně ani za čtyři roky ne.

Tohle je primární úkol, o kterém ministr musí přemýšlet: vybudovat pro sport silnou pozici, zajistit financování projektů pro fyzický rozvoj obyvatelstva a zajistit, aby všichni konceptu věřili a uměli postupně změnit životní styl. Do každodenního života je potřeba vrátit víc pohybu.

Teď mi jen Šťastný připomněl jeho slovenského kolegu Rudolfa Huliaka, jenž před MS v hokeji apeloval na slovenský svaz, koho má nominovat.

Chtěl po něm, ať hlavně jede co nejvíc hráčů z Ruska. Slováci se této možnosti tedy nijak nebrání, ale zmíněný vzkaz už působil hodně divně.

Dokonce se proti němu i slovenský svaz ohradil, že rozhoduje výkonnost, ne země, kde hráč působí.

Mimochodem, Huliak je autorem celé řady fantazií typu, že bychom měli diskutovat o tom, zda je Země kulatá, nebo placatá.

Doufám, že Boris Šťastný touhle cestou nepůjde.

Doufám, že mu někdo doporučí, aby na sociální sítě přispíval mimo různé emoční záchvaty. A taky aby si našel lidi, se kterými problém zvládne konzultovat, aby zbytečně nepůsobil hloupě.

Doufám, že sportu ve výsledku prospěje.

A taky doufám, že už ho nikdy nenapadne řešit olympijské kolekce. Od nich vede už jen krůček k výběru trenérů a kapitánů.