„Mozkožrout“ zabíjí, Češi zkoušejí lék. Nikdo ho ale nezaplatí

Smrt slovenského chlapce, který podlehl extrémně vzácné infekci způsobené „mozkožravou“ amébou, vyvolala vlnu pozornosti mezi odborníky i veřejností. Nejen kvůli samotné tragédii, ale i proto, že nemoc nemá dostupnou léčbu – a šance na přežití jsou mizivé.

Slzovička zhoubná – přezdívaná „mozkožrout“ – se přirozeně vyskytuje v teplých vodách. Do těla se může dostat nosem a napadnout mozek. V kombinaci s rychlým průběhem onemocnění tak představuje jednu z nejzákeřnějších známých infekcí – úmrtnost přesahuje 97 procent.

Parazitem se dlouhodobě zabývá tým vědců z Biotechnologického a biomedicínského centra AV ČR a Univerzity Karlovy (BIOCEV). Podařilo se jim najít látku, která by mohla infekci včas zastavit. Její účinnost potvrdily úspěšné testy na myších.

Další vývoj ale brzdí nedostatek peněz. „Farmaceutické firmy o to nemají zájem a jediná možnost je financování z grantů,“ říká vědec Róbert Šuťák v rozhovoru pro Seznam Zprávy. „Je to velmi emotivní, jelikož se často jedná o malé děti, které umírají bez jakékoliv možnosti léčby. Proto si myslím, že by se do ní mělo investovat,“ dodává.

Je nákaza obvykle smrtelná? Nebo se jí umíme nějak bránit?

Úmrtnost se bohužel pohybuje okolo 97 procent. Bylo jen malé množství lidí, kteří ji přežili, a my vlastně dodnes nevíme proč – jestli pomohla léčba, nebo jestli se s ní imunitní systém nějakým způsobem popasoval sám.

Vy se nicméně podílíte na vývoji léků proti této infekci. V jaké fázi výzkumu teď jste?

Skončili jsme u testování na myších. A od těch je k pacientům velmi dlouhá cesta. Lék jsme našli, fungoval relativně dobře. Dosáhli jsme třicetiprocentního přežití, což je samozřejmě na rozdíl od tří procent velký pokrok.

Myším byl ale lék podán bezprostředně po způsobené infekci, takže je to něco jiného, než když pacient přijde později.

Kdy by mohl být dostupný pro lidi?

V případě takto raritního onemocnění je náročné najít financování. Farmaceutické firmy o to nemají zájem a jediná možnost je financování z grantů. Stále na tom nicméně pracujeme, snažíme se pochopit mechanismus účinků. Ale momentálně na to nemáme dostatečné prostředky a primárně se věnujeme jiným věcem.

Jak by ta léčba vypadala?

Předpokládám, že by se lék podával intravenózně (do žíly, pozn. red.) a čekalo by se, až to amébu zahubí. Ve zkumavce to funguje perfektně, amébu úplně zabije. V těle je to něco jiného, musí se počítat s mnoha faktory, jako je například biologický poločas nebo distribuce. Ale fungoval by jako typický antimikrobiální lék, který specificky cílí na patogeny.

Jak se nákaza léčí teď?

Teď se téměř neléčí. Nakažený obvykle dostává koktejl léčiv, která se musí dostat přímo do mozku. Je možné tělo i podchladit, aby se zpomalilo množení améby. Ale očividně to téměř nefunguje. Je to vždy velmi emotivní, jelikož se často jedná o malé děti, které umírají bez jakékoliv možnosti léčby. I proto si myslím, že by se do ní mělo investovat.

Už jste zmínil, že tato améba je extrémně vzácná. Překvapilo vás, že se objevila po takové době?

Úplně ne. Je to zatím jen jeden případ – možná že dalších deset let se nic nestane. Je to spíš hrozná smůla a nešťastná náhoda.

Améby žijí v teplých vodách, ale na to, aby způsobily nákazu, to chce spoustu faktorů. Musí dojít k invazi relativně velkého počtu améb, musí se dostat hluboko do nosu, takže pravděpodobnost nákazy je minimální. Ale samozřejmě se to občas bohužel stát může.

Může se podle vás nákaza objevit na dalších místech na Slovensku nebo i v Česku?

Myslím, že ta pravděpodobnost je opravdu malá. To, co se stalo, byl jediný případ na Slovensku, v Česku se něco podobného stalo naposledy před 40 lety. Naopak – hygienická pravidla jsou čím dál přísnější.

Ale vyloučit se to úplně nedá. V naší komunitě se říká, že takových případů bude víc. Ale spíš kvůli globálnímu oteplování – zvyšuje se riziko nákazy z teplejších jezer. Zdá se, že ve Spojených státech amerických, i když je případů málo (tak dva nebo tři ročně), se posouvají směrem na sever, jak se otepluje.

To se týká i našich končin?

Někde se určitě vyskytovat bude, ale je nepravděpodobné, že by to bylo v takovém množství, aby mohlo dojít k nákaze. Ale vyloučit se to nedá – tento konkrétní případ se nejspíš stal ve vodě, která měla původně 40 stupňů. Byl to termální zdroj, kde je teplota pro améby ideální.

Může se to ale stát i na koupalištích, kde by navzdory intenzivnímu chlorování byla nějaká technická nedokonalost, kde se améba namnoží a pak se dostane do hlavního bazénu.

Víme, jestli k něčemu podobnému došlo i v případě na Slovensku?

Nedá se to vyloučit. Koupaliště dodržují přísné hygienické předpisy. Voda musí být chlorovaná, i kvůli obrovskému množství lidí. Osobně, kdybych si měl tipnout, tak je možné, že se améba namnožila v nějaké části toboganu nebo trubce a poté se dostala do vody.

Proč je pro nás tento parazit tak nebezpečný?

Právě proto, že se dostane do mozku. Jiní parazité se tam většinou nedostanou. A mozek je specifické prostředí, ve kterém je imunita jiná než v jiných částech těla, kde by si imunitní systém s nákazou poradil lépe. Pokud se améba do mozku dostane, už si tam „kraluje“. Je aktivní a rychle se množí, mozek je pro ni ideální prostředí.

Proč jste se na ni začali soustředit, když je tak vzácná a výjimečná?

Právě proto, že je opomíjená. Ale také z historických důvodů, kdy byla v Československu největší epidemie.

Co se tehdy stalo?

V té době se o té amébě skoro vůbec nic nevědělo. Několik let nikdo netušil, co se v tom bazénu ve Vrbenského lázních v Ústí nad Labem stalo. Šlo o to, že byla v bazéně nějaká nedokonalost, škvíra, ve které se améba namnožila. Když se konaly plavecké závody, tak se hladina vody zvýšila a améby se dostaly do hlavního bazénu. Zemřelo 16 lidí. Tehdy o ní bylo minimální povědomí, pokud vůbec nějaké.

I tam umíraly především děti. Jsou na nákazu náchylnější?

Jde o to, že se nakažená voda dostane hluboko do nosu, což se stává právě dětem, když si hrají, nebo plavcům, kteří se potápějí. Když člověk plave pouze prsa na hladině, nemá se pravděpodobně jak nakazit.