Článek
„Nazdar, pardále. Si zahulákáme,“ vítají se zvesela dva muži před modrým stánkem odborového svazu KOVO. Tady je už půldruhé hodiny před začátkem demonstrace Proti chudobě největší frmol.
Odboráři rozdávají houkačky, řehtačky, píšťalky, čepice, vesty a další drobnosti. „Poptávka rozhodně je,“ popisují u papírových krabic dámy, jež mají vydávání doplňků na starost. Pro hukot je ale není moc slyšet.
Největší nával byl u stánku Odborového svazu KOVO, kde se rozdávaly píšťalky, trubky, řehtačky a další praktické věci na demonstraci.
Demonstranti se začínají na pražské Václavské náměstí pomalu trousit. Skupinka zaměstnanců firmy MORA Moravia, která vyrábí domácí spotřebiče, si krátí čas na zahrádce kavárny Tramvaj ve středu Václaváku. „Pivo za 75 korun. To je síla. U nás je ještě furt za 35,“ krčí rameny.
Přijeli z Mariánského Údolí u Olomouce s jednoduchým vzkazem vládě: „Je drahota, dělejte pro nás něco.“ Předsedkyně jejich odborů Dana Stiborová popisuje, že ve firmě je průměrná mzda 23 tisíc korun a při těchto cenách to prý už dál nejde. „Z toho se fakt nedá vyžít, proto jsme přijeli demonstrovat proti chudobě,“ hovoří za hlouček kolegů.
Jsme tu i za ostatní
Vedle na lavičce klábosí trojice statných chlapů v modrých kšiltovkách. Šestatřicetiletý Jenda Gross, pětapadesátiletý Pavol Bukovský a třiatřicetiletý Zbyněk Číž. Všichni pracují jako struskaři (druhovýroba železa) ve vysokých pecích v ostravské Libertě. I je trápí zdražování téměř všeho. Berou prý kolem 25–30 tisíc čistého.
„Jak chcete s takovým platem uživit dvě děti? Měsíčně teď vyhodím dvacet tisíc jen za nájem a energie. Z čeho jim mám zaplatit kroužky, výlety nebo školku?“ ptá se Jenda. Vstávali v pět ráno. Přijeli vlakem z Ostravy. „A to my na tom ještě nejsme tak špatně,“ dodává Pavol. „Jsme tu i za ostatní. Za dělníky, uklízečky a další, kteří mají minimální mzdu. Ta by se měla zvednout.“ Přikyvují všichni tři.
Jenda, Pavol a Zbyněk vstávali před pátou ráno, aby vyjádřili svůj nesouhlas s vládou.
Půl hodiny před začátkem akce se u stánků odborových organizací objevuje předseda ČMKOS Josef Středula. „Ahoj. Jak s máš?“ S mnohými se objímá, zdraví, fotí. Václavské náměstí je ale stále skoro prázdné.
„Podívejte se na hodiny, je ještě brzo,“ projevuje Středula v rozhovoru s reportérem Seznam Zpráv naději. „Ti, co chtěli přijet, přijeli. Pak jsou tu i tací, kteří kvůli směnnému provozu nemohli,“ reaguje na momentální nevysokou účast a odchází k pódiu.
Začíná odpočítávání, pod pódiem to vře. Demonstrace začíná symbolicky pět minut po dvanácté. Policisté odhadují, že se jí účastní nižší tisíce lidí. Pořadatelé žádají účastníky, aby se zdrželi extrémistických výroků a chování. Začíná série projevů předsedů odborových skupin. Nejčastěji rezonují slova: mzdy, drahota, energie, chudoba, solidarita, důstojnost, a pak také kritika vlády.
Prohlédněte si další snímky z demonstrace na Václaváku
Mezi demonstranty se míhají známé tváře. Exministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová dorazila se svou maminkou a synkem. Prý si dává „mediální půst“ a svou přítomnost na demonstraci nechtěla komentovat.
Vedle ní stojí bývalý šéf strany Strany zelených Matěj Stropnický. O kus dál v davu mladých sociálních demokratů se pýří předseda ČSSD Michal Šmarda, za ním bývalý senátor Jiří Dienstbier. Mezi demonstranty chodí bývalý místopředseda KSČM Josef Skála, jehož tým tu loví podpisy pod prezidentskou kandidaturu.
Luxus pro všechny!
Demonstrace využily i další skupiny. Anarchisté tu rozvinuli transparent s nápisem „Luxus pro všechny. Teplo, pohoda, vyvlastnit oligarchy“. „My tu demonstrujeme proti pravicovým stranám. Jsme nespokojeni s vládou a chceme změnit celý systém,“ říkají sedmnáctiletá Athéna a šestnáctiletý Elias.
„Hlavně ne pravicovým vládám,“ říkají šestnáctiletý Elias a sedmnáctiletá Athéna.
Za nimi je zástup komunistů s rudými vlajkami se srpem a kladivem. Jednu z nich drží bývalá poslankyně Marta Semelová. Většinu demonstrantů však tvoří zaměstnanci velkých firem, kteří nesouhlasí se současnou vládou.
Třeba pošťáci. „Pošta propustila sedm tisíc lidí, bojíme se tedy o práci a o naše mzdy. Od vlády chceme, aby snížila ceny energií a aby se u nás dalo dobře žít,“ vyjmenovávají Radka, Zdenka, Eliška a Honza, pošťáci, kteří přijeli vlakem z Jindřichova Hradce a Českých Budějovic.
Pošťáci z jižních Čech se bojí o práci a chtějí vyšší platy.
Velíkovi nepřijeli hromadně, ale vlastním autem. Sedmdesátiletý učitel odborného výcviku na učilišti v Hradci Králové Josef je naštvaný na vládu. „Myslí jen na sebe, na lidi kašlou,“ shrnuje. A jeho žena Jana bere kritiku obšírněji.
„Vemte si, jak vypadá naše školství, zdravotnictví. Co nám tady po roce 1989 patří? Textil, strojírenství, sklářství, všechno zlikvidovaný,“ nechává průchod emocím dámská krejčová. Vedle stojící učitelka jazyků na střední odborné škole Jana Nováčková se přidává.
„Harrachovská sklárna zkrachovala. Hrozí nám odchod Škodovky. Pokud tady někdo říká, že chce mít peníze na platy, tak tu musíme mít firmy, které tu vyrábějí a platí tu daně. Teď tu firmy nemají peníze na energie, stávají se nekonkurenceschopnějšími a krachují. Proto potřebujeme ve vládě lidi, kteří zajistí jejich fungování,“ říká Jana Nováčková.
Krátce po půl druhé odpoledne zazní státní hymna a předseda Josef Středula ukončuje demonstraci. O půl hodiny dřív, než bylo avizováno. Končí výzvou: „Vládo, konej ve prospěch lidí.“ – „Ahoj,“ loučí se a lidé se rozcházejí zpět domů.
