Na prestižní festival přes ošklivé nádraží. Musí to pryč, uznávají Vary

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je pátek dopoledne a pražská Florenc je plná filmových fanoušků. O cestu autobusem z Prahy do Karlových Varů byl v pátek dopoledne takový zájem, že se musel přidat posilový spoj. Oba autobusy se pak zaplnily desítkami lidí mířících na oblíbený mezinárodní filmový festival. Někteří s jednoduchými batohy, jiní s kufry s nálepkami z letiště nebo obleky a večerními šaty schovanými ve speciálních pouzdrech.

Kdo čekal, že se před ním přímo při výstupu objeví červený koberec a krásy města chráněného seznamem UNESCO, musel ale být zklamaný.

Zvláště tedy asi polovina autobusu, která nevyužila možnost vystoupit na uzlu zvaném Tržnice. To funguje hlavně jako přestupní zastávka hromadné dopravy, v posledních letech zde ale zastavují i soukromí dopravci.

Pokud se tak návštěvníci festivalu dostanou skrze nával na úzkém ostrůvku ke svým kufrům v úložném prostoru autobusu, stačí jen přejít přechod a jsou rovnou ve městě. Tato zastávka ale funguje jen v jednom směru při příjezdu do města.

Projděte si fotogalerii:

Zpět budou muset všichni přes stanici, ke které pokračuje druhá polovina osazenstva – k Dolnímu nádraží, které slouží jako hlavní autobusový terminál. Od známého hotelu Thermal či historické kolonády leží jen pár stovek metrů, elegantní atmosféru lázeňského města ale zcela nenavozuje.

„Vypadá to staře, ale ne tím dobrým způsobem,“ říká anglicky jeden z mladších účastníků festivalu, který zahleděný do mobilu hledá směr, kudy se vydat k ubytování, a vzápětí mizí v jednom z blízkých potemnělých podchodů.

Nástupiště se nachází v tmavém prostoru pod hlavní budovou nádraží. Turisty po příjezdu obklopí jen betonový plácek bez náznaku zeleně. Z něj mohou zamířit do šedivé budovy, která na přelomu 80. a 90. let nahradila původní stavbu. Sklo na fasádě zdobí letitě vypadající reklamy na taneční školu a asijské bistro, které sídlí v patře.

„Moc dobře se tady necítím. Většinou chci odsud hned zmizet. Stálo by to za opravu,“ míní Alice, starší žena, která do Karlových Varů několik posledních let dojíždí autobusem z okolí.

O tom, jak nádraží dlouhodobě působí na místní i na turisty, se ví i na nejvyšších místech. „První kontakt s městem není úplně exkluzivní, když to řeknu velmi diplomaticky,“ říká ředitel Kanceláře architektury města Karlovy Vary Karel Adamec.

A představuje velké plány, jaké město s prostorem má. „Budova musí pryč. Je tady 35 let a pomaloučku dožívá,“ říká v druhém díle seriálu Seznam Zpráv První dojem.

Kolem městských nádraží často panují spory, zda zastaralé a čím dál méně využívané budovy bourat, nebo zachovat. V minulosti se před demolicí povedlo zachránit třeba nádraží v Ústí nad Orlicí nebo v ostravských Vítkovicích, k zemi šla loni historická stanice v Kladně.

Jenže Dolní nádraží v Karlových Varech soucit příliš nevzbuzuje. A už vůbec ne u architekta Adamce. „Za ty roky si k tomu lidé našli nějaký vztah. Je tady třeba taneční škola. Kvalit ale budova příliš nemá. Jsou tady použity nějaké kvalitní obklady, ale to je asi všechno,“ říká.

Svou roli v tom může hrát i to, že Dolní nádraží není hlavním městským vlakovým uzlem – ten leží o pár stovek metrů dál za řekou Ohří. Protože ale dodnes chybí rychlé spojení po kolejích s Prahou, většina lidí mířících do Karlových Varů z hlavního města využívá autobusy. A ty nemíří na hlavní nádraží, které se po nedávné modernizaci těší dobrému stavu, ale na hlavní autobusový terminál na Dolním nádraží.

„Na to, že jsme v UNESCO, tak to úplně neodpovídá. Místo má ale obří potenciál,“ vyzdvihuje Karel Adamec.

Městské zastupitelstvo si tak na podzim odsouhlasilo rozsáhlé změny Dolního nádraží a jeho okolí, které nazývá „Širším centrem“. Hotovo by mohlo být za deset let. „Pokud by měly Vary růst a stavět, tak je to tady,“ říká architekt.

Změn dozná kromě nádraží i prostor Tržnice, křižovatka u Becherovky nebo Chebský most. Nyní město řeší majetkové poměry, pozemky kromě Magistrátu města Karlovy Vary patří také Českým drahám a investorům.

Kdo tak přijede na filmový festival zhruba za deset let, velké změny uvidí už v prostoru nástupišť. V době rozhovoru na celém nádraží stojí všehovšudy jeden autobus, na betonovém plácku jsou ale rozmístěné dvě desítky zastávek.

„Místo ještě kopíruje socialistický systém nádraží, kdy máte poměrně rozvleklou plochu, ale jen se tu točí autobusy a nic se tu jiného neděje. Dnes je tendence víc efektivněji plánovat dopravu. Plochu nepotřebujete tak velkou a zastávky jsou sdílené,“ říká Adamec.

Nádraží samotné půjde k zemi, v prostoru nad nástupištěm jej nahradí nová budova, která zároveň poskytne prostor pro obchody či kanceláře. Ta by měla oproti současné stavbě lépe zapadnout do okolní historické zástavby. „Tato část města je uspořádaná do bloků. Jenže stará budova to úplně ignoruje. Je to takové prapodivně trčící elko,“ vysvětluje architekt.

Nová výstavba vznikne i v prostoru za nádražím, kde dnes leží rozsáhlá plocha posetá štěrkem vlastněná soukromým investorem. Ta se dnes využívá maximálně jako prostor pro cirkusy nebo kolotoče. „Dříve tam byly odstavné plochy, kolejiště, točna vlaků. To se bouralo a plocha se uvolňovala,“ popisuje Adamec.

Proměna čeká i přestupní stanici Tržnice. Ta by se měla v příštích letech změnit v náměstí a jako zastávka bude opět sloužit jen hromadné dopravě. „Zajímavostí je, že Karlovy Vary dnes žádné tržnice nemají. Tržnice tak byla původně navržená, ale po druhé světové válce a odsunu obyvatelstva už se to nedodělalo, komunisté stavěli spíše panelová sídliště. Znát to je zvlášť v momentě, kdy chcete organizovat třeba vánoční trhy a najednou zjistíte, že nemáte kde,“ popisuje Adamec.

V prostoru mezi dvěma autobusovými stanicemi vznikne ještě jedno drobné náměstí, které bude fungovat spíše jako orientační bod pro lidi, kteří zrovna přijedou do města. Pohodlnější by měl být také přesun lidí z nádraží do historického centra, zmizí potemnělé podchody. „Dnes s trochou nadsázky potřebujete silný žaludek, abyste se dostali do centra,“ míní architekt.

Turisté jsou ale překvapivě k nádraží spíše smířlivější. „No, je to nádraží. Asi bych to jiné ani nečekala, aspoň se zde dá kde sednout,“ říká turistka z Izraele Jelena v jedné z čekáren.

„Ano, také to slýchám,“ říká Adamec. „Většina společnosti už k současnému stavu trpí určitou slepotou. Když se řekne nádraží, nečekáme prostor, který je úplně přívětivý. Ale myslím, že to tak vůbec nemusí být,“ míní architekt.