Nedůstojné, ponižující, senioři se přetlačují ve frontě na předčasný důchod

Je pondělí a do ranních osmi hodin, kdy začínají úřední hodiny správy sociálního zabezpečení v Sokolovské ulici v Praze, zbývá ještě patnáct minut. Ve vnitřní pasáži úřadu už nervózně přešlapuje odhadem několik desítek seniorů.

„No ještě si nás tady ke všemu fotí,“ ozve se nabroušený hlas z fronty, když si reportér začne pořizovat několik rychlých snímků na telefon. Záhy, když se představí, tak se nevraživost rychle změní v chuť podělit se o frustraci.

„Přijde mi to nedůstojné. Jsem tady od sedmi a už podruhé,“ říká nazlobeně paní ve světlé kožené bundě. Představuje se jako Karin a stojí zhruba vprostřed fronty. „Je to ponižující,“ souhlasí vedle stojící muž v elegantním černém kabátu.

Karin nejdřív vypráví, že si chce podat žádost o řádný důchod a štve ji, že lidé, kteří přišli žádat o předčasný důchod, nejsou vydělení u nějakého jiného vchodu do úřadu. Na námitku, že o řádný důchod může žádat i zpětně a vyhnout se tak čekání ve frontách, ale připouští, že do důchodu má jít v lednu a vlastně tedy taky chce žádat o předčasný důchod ještě v letošním roce, aby si tak zajistila finančně výhodné letošní dvojí mimořádné vládní navýšení důchodu.

Petra, menší drobná blondýna s brýlemi a vlasy staženými do čelenky, zase zmiňuje, že si jde pro invalidní důchod. Postává téměř na začátku fronty. „Jsem tady od šesti hodin, první tady ale prý stojí od pěti,“ říká. Podle ní by pomohlo, kdyby pořadník, který vydává pořadová čísla, dali už do pasáže.

„Člověk by si mohl v klidu sednout a nemusel by tady stát a hlídat si ostatní lidi, jestli nepředbíhají,“ poukazuje Petra na vypjatou atmosféru.

V tu chvíli do pasáže vchází muž v čepici a s bílými dlouhými vousy, očima přejede frontu a zvolá: „To je hrůza, ach jo!“ otočí se a jde pryč.

Chvilku před osmou hodinou se otevřou dveře oddělující pasáž a podatelnu a fronta se dá poměrně rychle do pohybu. Čekající míří k přístroji s pořadovými čísly. Mladá úřednice se snaží lidi u pořadníku navigovat, aby zvolili správné tlačítko.

Prvních několik čísel úředníci odbaví poměrně rychle, ale od zhruba čísla sedm se na dalšího klienta dostane tak jednou za deset minut.

K úřednici u pořadníku se po chvíli vrací nasupená žena. Zlobí se, že jí poradila špatně a namísto, aby byla jedna z prvních na řadě, má pořadové číslo 32 a na řadě je sotva číslo osm. Nazlobená seniorka chvilku pozoruje, v jakém tempu naskakují další pořadová čísla na tabuli s informací, ke které přepážce se mají lidé vydat. „No výborně, tak to bude na hodiny,“ říká ukřivděně žena s číslem 32.

Dobrou náladu neztrácí pan Jaroslav, s kamarádem patřili k jedněm z prvních ve frontě. „Já jdu na předčasný. O půl roku dřív. Už jsem i na úřad volal a říkali, že jim to internetové přihlašování zkolabovalo, tak jsem tady,“ popisuje s odkazem, že zarezervovat si dopředu termín přes počítač, je aktuálně prakticky nemožné. Úřady ve všech velkých městech čelí ke konci roku obřímu tlaku a zájmu o předčasné důchody.

O kolik si přilepší odchodem do předčasného důchodu, Jaroslav příliš neřeší. „Já jsem to nepočítal, ale psali, že až o dva tisíce korun,“ vysvětluje s tím, že to určitě bude výhodné i pro něj.

V klidu, po osmé hodině, přichází Miloš v černé rozepnuté větrovce a tričku s límečkem. Jde si také pro předčasný důchod, ale vše má velmi dobře propočítané. „Jsem ajťák. U mě to dělá 3500 korun rozdíl. Jdu si pro předčasný důchod bez výplaty,“ říká s tím, že dal na říjnové doporučení Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), které přišlo s řešením, že lidé s řádným termínem v příštím roce mají letos zažádat o předčasný důchod, ale bez výplaty a dál chodit do práce. Tím se jim k penzi připočítá letošní mimořádné navýšení, a navíc i další měsíce práce navíc.

Miloš má odejít do důchodu v příštím roce v srpnu a počítá, že do té doby vydrží. „Aspoň ve zkráceném režimu chci pracovat dál,“ říká.

Popisuje, že sice dal na radu MPSV, ale o tom, že by mohlo být výhodnější odejít do předčasného důchodu letos, věděl už delší dobu. Už v létě tak vyčkával, jestli dojde na druhé avizované mimořádné navyšování důchodů a jestli tedy bude jisté, že bude předčasný důchod letos výhodnější.

„Hned nato jsem nemeškal a přihlásil se,“ líčí. I díky tomu se mu v předstihu podařilo zarezervovat pondělní termín.

„Nečekal jsem, že to ministerstvo pak začne vytrubovat,“ říká, ale dodává, že je to nejspíš dobře, protože by mohla být řada lidí v příštím roce jinak naštvaná.

Během hovorů s lidmi ve frontě se rychle ukazuje, že řada lidí stále preferuje vyřídit věci s úřady osobně. Třeba paní s tmavým mikádem, která se představuje jako Rositsa. „Jsem cizinka, pracuji tady dlouho. Chci žádat o normální důchod a nechci udělat chybu, proto jsem tady raději osobně,“ říká.

Podobně reagují i další lidé. Chtějí mít zpětnou vazbu a mít od úředníka alespoň ústně potvrzené, že jim nic nechybí doložit.

Karel opírající se o hůl na chvostu fronty vysvětluje, že jde „v zastoupení“ žádat o zvýšení invalidního důchodu pro známou, která není schopná dorazit sama. Vyřídil si proto plnou moc. „Fronta mě zaskočila. Říkali, ať přijdu na otvírací hodinu,“ diví se Karel.

Vyšší blondýna v čelence zase dorazila se specifickým problémem a potřebuje se poradit. „Jsem se synem doma na takzvané vyloučené době a zajímalo by mě, jestli mohu rovnou z vyloučené doby do předčasného důchodu. Potřebuji se na to zeptat. A to víte, že mi to na infolince neřekli. Tak jsem tady,“ říká a odmítá prozradit byť jen křestní jméno s vysvětlením, že zprávy ráda čte, ale nerada v nich vystupuje.

S dalšími ženami si ale notuje, že kdyby u fronty stál alespoň jeden odbornější úředník, co by lidem rovnou radil, tak by počet čekajících rychle prořídl. „Aspoň o polovinu,“ myslí si blondýna.

Zhruba čtyřicet minut od otevření vychází o hůlce spokojeně Karel. Vše má vyřízeno a chválí si úřednici u pořadníku. „Když člověk není blbý a zeptá se, tak to i odsýpá,“ loučí se jako jeden z posledních z fronty před otevřením.