Článek
Půjčit si 50 tisíc korun neznamená, že stejnou částku i věřiteli splatíte. Člověk v tísni už tradičně srovnal konkrétní poskytovatele půjček a jejich podmínky v rámci Indexu odpovědného úvěrování. Ze 42 společností nabízejících spotřebitelské úvěry hodnotí polovinu jako problematické.
Ze srovnání vyplývá, že lidé po roce u nejodpovědnějších poskytovatelů mohou přeplatit o dva až šest tisíc korun. V případě těch, které index vyhodnotil jako nejproblematičtější, může jít o statisíce.
„U půjčky od společnosti se špatným hodnocením nebo od velmi drahé společnosti je velká šance, že půjčkou problém nevyřeším, ale ještě se zhorší,“ varuje Petr Sládek, spoluautor Indexu odpovědného úvěrování.
V takovém případě je podle něj odmítnutí ze strany odpovědnějších poskytovatelů půjčit peníze znamením, že by se člověk měl spíše obrátit na dluhovou poradnu nebo vyhledat jinou pomoc s finanční situací.
Člověk v tísni vnímá společnosti, které v Indexu obdržely méně než tři hvězdy, jako problematické, a to zejména s ohledem na vyšší cenu, která může lidem splácení úvěru komplikovat:
Člověk v tísni ve srovnání vychází z modelové situace, kdy si klient chce půjčit už zmíněných 50 tisíc korun na dva roky. „Ne všechny společnosti, které v Indexu máme, nabízejí úvěry za úplně stejných podmínek. Například mají úvěry jen na rok, nebo půjčují maximálně 40 tisíc korun. Takže to potom dopočítáváme tak, aby čísla byla porovnatelná,“ vysvětluje Petr Sládek.
Humanitární organizace se proto rozhodla v indexu zveřejňovat pouze údaj o takzvané efektivní úrokové sazbě. „Důležité je říct, že je v ní obsažená jak úroková složka, tak současně i poplatková složka. Některé společnosti spojují úvěr s fixním poplatkem, anebo ještě problematičtěji dávají dohromady poplatek a úrok. A potom se z toho celkové náklady velmi špatně zjišťují,“ zmiňuje spoluautor srovnání.
Redakce pro lepší představu orientačně dopočítala efektivní úrokovou sazbu na koruny, které odpovídají roční částce, kterou u modelového příkladu klient přeplatí.
Sládek upozorňuje i na to, že index pracuje se sazbami, na které se poskytovatelů úvěrů doptával a představují sazbu, za kterou typicky dané společnosti nejčastěji peníze půjčují. „Takže nepoužíváme líbivou ‚sazbu od…‘,“ zmiňuje Petr Sládek.
Redakce pro lepší představu i v tomto případě orientačně dopočítala efektivní úrokovou sazbu na koruny, které odpovídají roční částce, kterou u modelového příkladu klient přeplatí.
Bez prověření schopnosti splácet může být úvěr neplatný
Srovnání poskytovatelů půjček v podobě indexu letos nově hodnotí i to, jestli společnosti dostatečně prověřují schopnost klientů půjčku splácet.
Věřitel musí ze zákona nejen zjistit příjmy a výdaje, ale i další existující závazky a tyto informace také dostatečným způsobem ověřit.
Co říká zákon ohledně posuzování úvěruschopnosti?
Zákon o spotřebitelském úvěru říká, že smlouva je neplatná, pokud nedojde k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
Ta je popsána takto:
- Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
Redakce Seznam Zpráv už v létě popsala, že Kancelář finančního arbitra - státem zřízený orgán mimosoudního řešení spotřebitelských sporů na finančním trhu – každým rokem posuzuje více sjednaných úvěrů jako neplatné.
Finanční arbitryně Monika Nedelková potvrdila, že lidé se skutečně převážně obracejí na její kancelář právě kvůli zneplatnění úvěru.
„V roce 2024 představovaly spory o neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru téměř 97 procent všech přijatých návrhů. Spory o neplatnost smlouvy o úvěru představují téměř 99 procent práce,“ popsala Nedelková.
Podle Petra Sládka z Člověka v tísni by se poskytovatelé úvěrů měli ptát na příjmy, pravidelné výdaje, další půjčky a závazky, ale i na to, kolik peněz žadatel o půjčku vydává za bydlení, energie, potraviny a kolik peněz mu reálně zůstane na zaplacení dluhu.
„První pilíř je posoudit příjmy daného klienta. To můžete udělat tak, že si stáhnete výpis z bankovního účtu, a různé společnosti jsou různě efektivní v přečtení výpisu,“ říká Petr Sládek.
Obecně ale autoři Indexu odpovědného úvěrování vnímají i pozitivní trendy: na trh se spotřebitelskými úvěry vstoupily dvě nové banky - Partners Banka a Trinity Bank -, přičemž se v žebříčku dostaly na nejvyšší místa. Autoři to hodnotí tak, že mohou být motivací pro zlepšení i pro ostatní, pokud se nováčkům podaří udržet příznivé podmínky.
Dalším trendem je i to, že některé nebankovní společnosti, které podle autorů indexu donedávna poskytovaly úvěry za velmi vysoké úrokové sazby, ceny snížily.
