Od „Tralalero Tralala“ k matematice. Jak učit děti, které žijí online

„Brainroty“, „six-seven“ nebo třeba „Tralalero Tralala“. Výrazy, nad kterými většina dospělých jen nechápavě kroutí hlavou, jsou běžnou součástí světa dnešních dětí. Učitelka Adéla Langerová se proto rozhodla virální trendy neodmítat, ale využít je ve výuce - a získat si tak pozornost svých žáků.

„Musíme vynaložit větší úsilí, hledat nové metody a jít s dobou, s dětmi. Když před rokem frčely brainroty (absurdní internetové memy a postavičky, pozn. red.), snažila jsem se je chytře zasadit do výuky, aby tam bylo něco, co děti baví a pohlcuje jejich život. A tím dojdu k cíli – oni se učí, aniž by věděli, že se učili,“ vysvětluje svoji taktiku učitelka páťáků ze Základní školy Zlín.

Očividně to funguje. Díky svému přístupu se dokonce dostala do finále soutěže Zlatý Ámos o titul nejoblíbenějšího pedagoga. A nakonec vyhrála.

Kdo si chce získat pozornost generace Alfa, musí podle ní k výuce přistupovat jinak. Jen frontální výuka, kdy děti sedí v lavici a učitel jim něco vypráví před tabulí, už nestačí. Ve výuce proto běžně používá tablety, brýle na virtuální realitu nebo třeba online interaktivní kvízy Classwise.

Zachytit všechny populární trendy občas není jednoduché, sama je proto vyhledává na sítích, které její žáci používají nejvíce - TikToku nebo Instagramu. „Teď byl fenomén six-seven, naštěstí jsem ho zachytila včas, takže jsme dělali grafy a příklady, které vyšly 67. Děti nadšené, já nadšená, protože počítaly,“ uvádí další příklad.

„Je těžší je zaujmout. Na internetu vidí samé ,wow‘ věci, všechno bliká a mění se, a pak mají sedět ve škole, což je pro ně najednou nudné. Pozornost jim odbíhá,“ dodává.

Podíl mladistvých, kterým se ve škole líbí, přitom podle mezinárodní studie HBSC klesá. Tento trend se začal lámat kolem roku 2010. Zatímco tehdy to uváděly tři čtvrtiny dětí, v roce 2022 to bylo necelých 62 procent.

Při srovnávání generací může být jednoduché sklouznout ke stereotypům nebo generalizaci. Odborníci proto upozorňují: Děti samy o sobě nejsou jiné než dříve. Výrazně se však proměňuje svět kolem nich. A na ten musejí reagovat.

„Generace typicky sjednocuje nějaká generační zkušenost nebo trauma. Když například prožijete revoluci, dá vám určitý pohled na svět,“ vysvětluje sociolog Pavel Pospěch.

Právě období strávené ve škole přitom člověka často formuje nejvíce. Zhruba mezi pátým a patnáctým rokem života - takzvaném formativním období - získávají lidé nejdůležitější podněty od rodičů i okolního světa.

Alfa je první, která se narodila do světa plně prostoupeného internetem. Zároveň vyrůstá v plně globalizovaném prostředí, okamžitě dostupném na displejích svých telefonů.

Přesto by byla chyba generační rozdíly přeceňovat. Jádro vzdělávání zůstává podle učitelů stejné napříč generacemi. „Doba je zrychlená, děti mají mnohem víc možností, než jsme měli jako děti my. Ale to neznamená, že jsou jiné. Pořád si chtějí hrát, chtějí zažívat hezké věci, kamarádit se a uspět,“ zdůrazňuje učitel Václav Úbl ze Základní školy Blatnice.

Podobný pohled přidává učitel na druhém stupni a influencer Daniel Pražák. Jeho profese se podle něj nijak výrazně nemění. „Samozřejmě ji výrazně ovlivnil například covid, razantně do ní vstupuje i umělá inteligence. Podstata toho, proč tu jsme a co s dětmi děláme, se ale nemění, pokud člověk svou práci dělá dobře,“ myslí si.

Nikdy dříve ale nebylo k dispozici tolik možností. Vzdělávání se stále více individualizuje. Přibývá rodičů, kteří využívají alternativní přístupy ke vzdělávání i možnosti domácí výuky.

Tu má i šestnáctiletá Viktorie Seifert. Základní školu absolvovala formou domácího vzdělávání, nyní dálkově studuje střední školu ve Spojených státech amerických.

„Lidi to často vnímají jako cestu pro ty, co se chtějí učit míň. Ale já mám aktivit naopak víc, ve škole bych je všechny nestíhala. Pomáhá mi variabilní rozvrh,“ vysvětluje Viktorie.

Kromě školy se totiž věnuje také tvorbě videí a podcastů. Natáčí už od osmi let, na sociálních sítích za tu dobu nasbírala tisíce sledujících. Ještě jako nezletilá tak zpovídala přední české vědce, herce nebo třeba olympioniky. A to zčásti právě díky individuálním studijním plánům.

Jak přesně to funguje? „Posílám reporty, píšu zkoušky, každého půl roku dělám portfolio toho, co jsem stihla. Mám pravidelná přezkoušení, když projdu, jdu do dalšího ročníku. Program si nastavím sama, jen musím splnit požadavky jako na normálním gymplu. Rozdíl je v tom, že si můžu vybrat, kdy budu mít jaké předměty,“ shrnuje Viktorie.

Vyvrací zároveň častou představu, že alternativní forma vzdělávání znamená méně kontaktu s vrstevníky. „Mně přijde, že mám širší sociální život než ve třídě, kde má člověk dvacet spolužáků. Odmala jsem se zapojovala do různých skupin. Vidím, že lidi z běžné školy někdy nedokážou pochopit jiné prostředí,“ myslí si.

Podobný přístup může být pro děti výhodou, ale nese s sebou i rizika. Díky širším možnostem se mohou už od útlého věku naplno věnovat vrcholovému sportu, umění nebo budovat kariéru, podobně jako například Viktorie. Zároveň pro ně může být náročnější navazovat vztahy s lidmi, kteří vyrůstali jinak.

„Individualismus vám umožňuje jít vlastní cestou, ale zároveň ztěžuje domluvu s lidmi, kteří šli jinou cestou. Když se mluví o epidemii osamělosti, ukazuje se, že má velké dopady na fyzické i duševní zdraví. Individualizace k tomu může přispívat,“ varuje sociolog Pavel Pospěch.

Školství v posledních letech „převrací naruby“ technologie, především umělá inteligence (AI). Mnohé domácí úkoly jsou moderní nástroje schopné vygenerovat za pár vteřin, žáci s nimi píší slohové práce, řeší příklady, a někteří se dokonce přiznávají k podvádění s chatboty při testech.

Ilustrují to příklady dalších rozhovorů s dětmi: „Když se mi nechce něco vymýšlet, třeba do čtenářského deníku, tak AI použiju. Je to jednodušší,“ přiznává jedenáctiletý Jakub. Zatím to je však spíše výjimečné.

O šest let starší Barbora ji už používá běžně: „Ve škole je to problém, protože při samostatné práci většina používá AI. Je jednodušší to vyfotit a nechat si vygenerovat odpovědi než vše hledat.“

Umělou inteligenci dnes podle výzkumu agentury Ipsos využívá zhruba 56 procent generace Alfa. Ve věku 12 až 14 let její používání prudce roste – zkušenost s ní má už až 90 procent dětí.

„Používají ji na denní bázi. Dokonce děti v osmi letech navrhují pokojíček - nasnímají si ho a udělají profesionální návrh v AI. Pak jdou za rodiči a společně to řeší. Za mě je neskutečné, jakým způsobem umí pracovat. Myslím si, že na to české školství vůbec není připravené,“ myslí si analytička Ipsos Eva Veisová, která generaci Alfa zkoumala výzkumně.

Podle odborníků z Univerzity Palackého v Olomouci žáci AI nejčastěji využívají při domácích úkolech (33 procent), k psaní referátů nebo k vysvětlování složitějších témat. Slouží jim také jako zdroj inspirace při tvorbě či k osvojování nových dovedností.

Spolu s tím je častější i neetické využívání AI. Jednoduché opsání úkolu od umělé inteligence už vyzkoušelo 28 procent žáků základních škol, podvádění při testech s pomocí AI přiznalo šest procent. Více než tři procenta respondentů pak uvedla, že AI použila k vytvoření takzvaných deepnude fotografií, tedy svlečených snímků konkrétní osoby.

Učitelé, které redakce oslovila, se shodují v jednom: Děti by se měly s umělou inteligencí učit pracovat už ve škole. A rozumět jejím přínosům i rizikům.

„Říkám jim: ,Umělá inteligence je skvělý nástroj, ale neberte ji jako hlavní zdroj.‘ Pak se ptám, kde hledaly, a ony řeknou, že AI pomohla, ale informace našly i jinde. Dokonce jsem jim ukázala, jak snadno může AI odpovědět špatně – položila jsem jí otázky, u kterých jsem věděla, že odpoví nesprávně,“ popisuje Adéla Langerová.

Podobně pracuje i Václav Úbl. „Měli bychom dělat něco úplně jiného než před nimi stát a říkat jim, jak se věci mají. Informací je dnes moc, dávat jim jen další má čím dál menší hodnotu,“ myslí si. Ve výuce se proto soustředí hlavně na kritické myšlení a schopnost své názory srozumitelně prezentovat.

Takový přístup je ale podle výzkumu Univerzity Palackého spíše výjimkou. Jen 26 procent žáků uvádí, že se ve škole s AI setkávají pravidelně. Více než čtvrtina pak tvrdí, že o ní ve škole nikdy neslyšela.

Nástup umělé inteligence bude pravděpodobně budoucnost generace Alfa ovlivňovat ještě mnohem více. Děti vyrůstají ve světě, který není stabilní a velmi rychle se mění. Jednoduché proto nemusí být například rozhodování o tom, na jakou vysokou školu jít. Za pár let kvůli rozvoji AI totiž nemusí být jejich vysněný obor perspektivní.

„Děti cítí, že svět je nejistý a nepředvídatelný. To vede k tomu, že si vytvářejí určité bariéry. Zároveň to může vést k pocitu ztracenosti, ale i k rigiditě – například k hledání jednoduchých řešení nebo jistot,“ domnívá se Pavel Pospěch.

S novými technologiemi se mění i dovednosti, které jsou oceňované a podstatné - ve škole, ale i v budoucí práci. Toho si všímají také personalisté i zaměstnanci v PR.

„Nástup jazykových modelů, AI agentů a celé této nové vrstvy technologií dramaticky mění pozici mladých lidí na začátku kariéry. Dřív junioři začínali tím, že kódovali dotazníky, dělali rešerše, připravovali podklady, kreslili grafy a tabulky. Tyto pozice v dosavadní podobě jednoduše přestanou existovat,“ odhaduje Kamil Kunc z NMS Market Research.

„Klíčovou dovedností nebude jen schopnost vytvářet obsah, ale hlavně kriticky posoudit jeho kvalitu, číst data a správně interpretovat informace,“ doplňuje členka výkonné rady APRA Michaela Chrpová. Podle ní budou firmy muset mnohem více investovat do mentoringu a rozvoje mladých lidí, a to nejen po pracovní, ale i po psychické stránce.

Generace Alfa ale může mít zároveň jednu významnou výhodu. V Česku jde o jednu z nejmenších nastupujících generací, protože dětí se rodí stále méně. Právě to může jejich hodnotu na trhu práce zvýšit a poptávku po nich posílit.

Učitelé ve třídách dnes také výrazně častěji řeší duševní potíže svých žáků. Dětí, které potřebují psychologickou podporu, přibylo zejména po pandemii covidu.

Nemusí to ale znamenat jen negativní trend. Podle některých pedagogů jsou dnešní děti zároveň otevřenější a dokáží si o pomoc častěji říct. „Pozoruju víc dětí, které samy přijdou, zeptají se nebo si o podporu řeknou. To mi přijde neuvěřitelně odvážné. Kdyby to umělo víc lidí v mojí a starší generaci, bylo by u nás pravděpodobně výrazně líp,“ myslí si učitel Daniel Pražák.

Zároveň ale upozorňuje, že společnost se s dopady pandemie na děti dosud dostatečně nevyrovnala. „Upřímně nerozumím tomu, proč neproběhla nějaká větší, ať už výzkumná, nebo společenská reflexe toho, co jsme rekordním zavřením škol dětem udělali,“ dodává. Duševnímu zdraví dětí se hlouběji věnoval druhý díl seriálu o generaci Alfa.