Hlavní obsah

Pokud chceme soudce v Haagu, musí ustát dlouhou kampaň, říká Fremr

Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

Soudce Robert Fremr byl do loňského roku místopředsedou Mezinárodního trestního soudu.

Reklama

21. 5. 17:32

Český právník Robert Fremr v rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, jak náročná cesta čeká českého kandidáta či kandidátku za zvolením na post u Mezinárodního trestního soudu.

Článek

Stálý tribunál v Haagu stíhá nejtěžší zločiny, jako je genocida, zločiny proti lidskosti či válečné zločiny. V současné době instituce sbírá důkazy ohledně ruského vpádu na Ukrajinu.

Vláda nyní vybírá kandidáta na soudce u tohoto soudu. O post se podle informací Seznam Zpráv uchází bývalý nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman a soudkyně Zvláštního tribunálu pro Libanon Ivana Hrdličková.

V letech 2012 až 2021 byl soudcem i uznávaný český právník Robert Fremr. V rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, že vítězství v domácím konkurzu je jen první krok, pak následuje déle než rok trvající mezinárodní kampaň, kdy si kandidát za pomoci české diplomacie musí vylobbovat podporu ostatních zemí, které se na provozu soudu shodly.

„Nejnáročnější bylo připravit si před každým setkáním ‚taktiku‘ odpovídající konkrétní zemi, její historii, jejímu postavení v mezinárodním společenství a postoji k Mezinárodnímu trestnímu soudu. Doteď nemohu zapomenout, jak jsem ‚zkazil‘ setkání se zástupcem Velké Británie, když jsem kritizoval úlohu Rady bezpečnosti s tím, že by se mělo uvažovat o revizi práva veta jejích stálých členů. Mezi ně ale Velká Británie patří, takže britský diplomat neodcházel ze setkání se mnou nadšený,“ říká Robert Fremr v rozhovoru.

V minulosti působil také jako soudce Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu, dnes je místopředsedou Vrchního soudu v Praze.

Když začnu aktuálně, jaký lze čekat vývoj ve vyšetřování válečných zločinů na Ukrajině v souvislosti s ruskou agresí, s nímž již Mezinárodní trestní soud začal? Dá se podle vás očekávat, že český kandidát, pokud uspěje, se na této věci bude podílet?

Vývoj vyšetřování situace na Ukrajině mohu jen odhadovat. Ale vzhledem k nasazení, které ve věci prokazuje od počátku prokurátor soudu Karim Khan, a množství důkazů, které se objevují běžně i v médiích, očekávám, že vyšetřování bude probíhat rychleji než v jiných případech.

Šance, že se na rozhodování v této věci bude podílet náš soudce, závisí na tom, které soudce na případ Ukrajina nominuje předsednictvo Mezinárodního trestního soudu.

Vláda bude českého kandidáta či kandidátku teprve vybírat. Co se pak ve věci jejich zvolení bude dít dál?

Nadcházející volby, kterých by se měl zúčastnit vybraný kandidát za Českou republiku, se mají konat v prosinci 2023 v Haagu. Soudce volí Shromáždění 123 smluvních stran, tedy 123 států, které ratifikovaly ústřední dokument soudu – Římský statut. Je mezi nimi i Česká republika, z velmocí pak Velká Británie, Francie, Německo, ale chybí USA, Rusko nebo Čína.

Kdo tvoří Mezinárodní trestní soud

Soudcovský sbor Mezinárodního trestního soudu se skládá z osmnácti soudců. Každé tři roky dochází k obměně třetiny z nich – šesti soudcům skončí devítiletý mandát, na jejich místa nastoupí šest nově zvolených.

S kolika konkurenty se ve volbě bude český kandidát či kandidátka měřit?

Počet kandidátů usilujících o zvolení je různý. Například ve volbách v roce 2012, kterých jsem se účastnil, se o šest míst ucházelo 19 kandidátů. Každý stát může v každém kole voleb dát svůj hlas šesti kandidátům.

Jaké aktivity musí kandidát vyvinout pro svůj úspěch na mezinárodním poli? Jaké aktivity jste podnikal vy? Musí kandidát například osobně objet členské země?

Náš kandidát, kterého vybere výběrová komise na konci května, má rok a půl na volební kampaň. Nutnost vést volební kampaň mě osobně překvapila. Ale je to v případě voleb do mnoha mezinárodních orgánů zcela běžné. Volební kampaň spočívá v prezentaci kandidáta, jejímž účelem je přesvědčit volitele o jeho kvalitách. Nezastupitelnou úlohu v případě mé kampaně sehrálo Ministerstvo zahraničních věcí.

S čím například? Co jste v rámci své kampaně absolvoval?

Ministerstvo zorganizovalo například mé přednášky v New Yorku a Haagu, spojené se setkáními se zástupci volících států. Umožnilo mi také týdenní pobyt v Addis Abebě, sídle Africké unie, kde se nám podařilo získat podporu afrických států, které tvoří téměř třetinu volitelů.

Pavel Zeman, bývalý předseda Nejvyššího státního zastupitelství se uchází o post na Mezinárodním trestním soudu.

To znamená, že se třeba téma podpory kandidáta do Mezinárodního trestního soudu dostává i na vysoká diplomatická jednání, kdy politici lobbují za zvolení svých kandidátů?

Ano, každá země, která vysílá do voleb svého kandidáta, za něj lobbuje. Nemyslím, že by to byla součást vrcholných mezistátních jednání, ale podílí se na tom naše velvyslanectví ve všech volících zemích. Zapojují se také naši zástupci na různých mezinárodních fórech zaměřených na mezinárodní justici a snaží se získat podporu pro našeho kandidáta. V tomhle ohledu odvedlo ministerstvo zahraničí v případě mé kampaně velký kus práce.

Dá se říct, že dochází k nějakým diplomatickým „obchodům“ ve prospěch kandidátů?

Zejména v minulosti byl takzvaný „horse-trading“, čili výměna podpor kandidátů mezi zeměmi, běžný. Já sám jsem zažil při kampani před volbami do Rwandského tribunálu, že diplomat cizí země našemu velvyslanci, který byl jednání přítomen, bez obalu sdělil, že mě jako kandidáta na soudce tribunálu podpoří jen v případě, že Česká republika podpoří kandidáta jeho země do jakéhosi výboru OSN.

V případě kampaně před volbami do Mezinárodního trestního soudu už jsem se s něčím podobným téměř nesetkal. To proto, že u většiny států-volitelů převládl zájem na tom, aby zvolení soudci byli opravdu kvalitní, což v případě horse-tradingu zaručeno nebylo. A věřím, že náš kandidát takovou kvalitu bude moci nabídnout.

Co byste poradil českému kandidátovi či kandidátce, na co klást důraz v této kampani?

Klíčovým tématem by pro kandidáta mělo být přesvědčit volitele, že ona nebo on budou pro soud opravdovým přínosem. Moje téma bylo, že jsem, a to jsem nelhal, velkým zastáncem myšlenky permanentního a univerzálního mezinárodního trestního soudu. Že je to lepší, než ustavovat další a další ad hoc mezinárodní soudy v jednotlivých zemích. Současně jsem ale poukázal na to, kde má soud podle mého názoru rezervy a prezentoval jsem možnosti, jak se je pokusit vyřešit.

Liší se kampaň v různých zemích s ohledem na konflikty, které trápí konkrétní regiony?

Ano, kampaň musí být i adresná. Je rozdíl, jestli se setkáváte s diplomatem velmoci, která má na chod Mezinárodního trestního soudu významný vliv, nebo se zástupcem státu, který je oprávněně nespokojen s tím, že na jeho chod velký vliv nemá.

Mou výhodou bylo třeba to, že jako soudce Rwandského tribunálu jsem z vlastní zkušenosti znal kritický přístup afrických zemí, které soudu oprávněně vytýkaly, že se v té době zaměřoval prakticky výhradně na pachatele zločinů z Afriky. Díky tomu podpora afrických zemí výrazně přispěla k mému zvolení.

Foto: Profimedia.cz

Soudkyně Zvláštního tribunálu pro Libanon Ivana Hrdličková se uchází o místo na Mezinárodním trestním soudu.

Jak složité je pro právního odborníka, ať už soudce, žalobce, či akademika přepnout se do módu kampaně, která se blíží spíš politické kampani? Jak to bylo složité pro vás, „prodávat“ své přednosti atd.?

Já jsem při své první volební kampani pro Rwandský tribunál doslova trpěl. Soudce při výkonu své profese není nucen nikoho přesvědčovat o svých kvalitách. Tady mi po prvních setkáních s voliteli diplomat, který mě na setkáních doprovázel, oprávněně vytýkal, že se prezentuji zbytečně skromně. Měl jsem možnost slyšet prezentace některých mých konkurentů a musel jsem uznat, že měl pravdu. Takže jsem se při následující prezentaci trochu víc chválil.

Při volební kampani do Mezinárodního trestního soudu jsem tyto zkušenosti využil a i díky tomu jsme ve volbách uspěli, když jsem byl zvolen jako druhý v pořadí už ve druhém kole voleb. Poslední, šestý kolega, byl zvolen až v kole patnáctém.

Jaké nejnáročnější jednání či okamžik jste v rámci své „kampaně“ zažil?

Nejnáročnější bylo připravit si před každým setkáním „taktiku“ odpovídající konkrétní zemi, její historii, jejímu postavení v mezinárodním společenství a postoji k Mezinárodnímu trestnímu soudu.

Doteď nemohu zapomenout, jak jsem „zkazil“ setkání se zástupcem Velké Británie, když jsem kritizoval úlohu Rady bezpečnosti s tím, že by se mělo uvažovat o revizi práva veta jejích stálých členů. Mezi ně ale Velká Británie patři, takže britský diplomat neodcházel ze setkání se mnou nadšený.

Existuje něco jako regionální nárok Česka na uvolněné místo, o které se nyní hraje?

Volby soudců Mezinárodního trestního soudu mají poměrně složitá pravidla, která se snaží respektovat rovnoměrné regionální zastoupení i genderovou spravedlnost. Česká republika patří do regionální skupiny „Východní Evropa“, která má osmnáct členů a řadí se do ní země Visegradu, balkánské země a pobaltské státy.

V nadcházejících volbách by ze šesti volných míst hned dvě měla připadnout kandidátům z těchto zemí, tedy dvakrát více než v době mé volby. To myslím šanci našeho kandidáta výrazně zvyšuje.

Má Česko podle vás dobrou šanci tento post získat?

Pevně věřím, že ano. Kandidáti, kteří by se měli podle médií zúčastnit výběrového řízení, disponují vysokými kvalitami. To by spolu s podporou naší diplomacie, která je v tomhle ohledu velmi efektivní, mělo vést k úspěchu. A trochu neskromně doufám, že by k tomu mohla přispět i pozitivní stopa, kterou jsem v průběhu mého mandátu snad zanechal v Haagu já.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované