Projíždějí inzeráty a tiše doufají. V Liberty to na rychlou spásu nevypadá

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Zkuste si nakupovat dárky, když nevíte, jestli budete mít práci, nebo ne. Někteří kolegové mají úvěry, závazky. Je to stresová situace pro všechny. Vánoce byly na nervy,“ říká mladý elektrikář Jiří Bugla.

Stojíme před rozlehlým areálem hutě Liberty, v jižní části Ostravy. Z vysokých komínů se nevalí výrobní dým. Parkoviště před hlavní branou jsou poloprázdná, stejně jako autobusy veřejné dopravy, které obvykle přivážejí pracovníky na směny.

Největší výrobce oceli v Česku, který zaměstnává okolo šesti tisíc lidí a nepřímo zajišťuje práci tisícům dalších, dál balancuje na hraně kolapsu. Podnik sžírají finanční problémy vlastníka. Ocelářské impérium britsko-indického magnáta Sandžího Gupty má potíže s konkurenceschopností a dluhy i v dalších částech světa.

Mimochodem, dvě miliardy dluží dodavateli energií – společnosti Tameh, která sídlí přímo v továrním areálu. Právě kvůli nevyřízeným pohledávkám před Vánocemi utichla většina průmyslových strojů a zařízení v místní ocelárně, koksárnách či válcovnách.

Stopka energetických dodávek představuje elementární překážku pro tisíce zaměstnanců. Na většině pracovišť Liberty je totiž zima. A tak už od 22. prosince do práce dochází jen minimum lidí. „Mám na své odpočívárně klimatizaci a bojler na teplou vodu, takže mám o teplo postaráno. Ale jinde hygienické podmínky splněné nejsou. Třeba plynařům jsem dával přídavné topení, ať jim není zima,“ vypráví elektrikář.

V sychravém, zamračeném odpoledni přichází na směnu. Říká, že je teď na hale jeden z pěti lidí v práci. „Byl jsem v práci spokojený, i když je náročná. Na 90 procentech ocelárny jsou zastaralejší zařízení, poruchy jsou občas fascinující. Teď řeším jen nějaké drobky, čisticí revize,“ popisuje, jak se provoz v továrním kolosu zastavil.

Zdůrazňuje, že nepropadá panice a věří, že se pece znovu naplno rozžehnou. Jenže navzdory slibům managementu se výroba zřejmě nerozjede ani příští týden. „Všechno se bude odvíjet od toho, jak se dohodnou dvě soukromé firmy Liberty a Tamech,“ říká před areálem odborářský předák z Liberty Petr Slanina. Zároveň přiznává, že v tomto týdnu o žádných plánovaných jednáních neví.

Také proto už řada zaměstnanců na webech projíždí inzeráty. „Kdo se nekouká po jiných pracích, hazarduje s jistotou. Je to takový plán B, kdyby to tu nedopadlo. Už jsem se díval. Jako elektrikář bych našel uplatnění. Otázka je, co ostatní odlévači, mistři, pecaři,“ krčí elektrikář Bugla rameny.

Podobné starosti se honí hlavou sedmapadesátiletému Liboru Rádomskému. V areálu hutí pracuje 32 let. „Jsem strojník plynárny v Tamehu,“ ukazuje na žlutou budovu za hlavní bránou.

„Abych pravdu řekl, podal jsem několik inzerátů. Na některé mi ani neodepsali, což mě mrzí. Někde mi kulantně napsali, že jsem v 57 letech starý. Jestli se to zavře, budu muset nějak doklepat minimálně čtyři roky do důchodu,“ přemítá.

Sociální geograf Ondřej Slach z Ostravské univerzity zdůrazňuje, že v podobných průmyslových provozech je hodně zaměstnanců starších 55 let. „O tom se moc nemluví. A na trhu práce to pro ně v případě propouštění může být problém,“ upozorňuje.

Strojník Rádomský, stejně jako další zaměstnanci Liberty i Tamehu, říká, že se problémy daly čekat už ve chvíli, když magnát Gupta v roce 2019 hutě získal. „Všichni si ťukali na čelo, proč hutě vůbec kupoval bez energetiky jako takové, která byla hlavní částí firmy. To byl počátek krachu a nechápu, jak to v Evropě někdo mohl schválit,“ diví se.

Do práce jde Rádomský ve čtvrtek poprvé od předvánočního týdne. „Jen zkontrolovat, aby třeba neprasklo potrubí plné vody. Jdu dneska, zítra, pak zase jiní,“ vysvětluje.

Vyhlíží, kdy se výroba znovu naplno rozjede. „Už jsou to skoro tři týdny. Samozřejmě bych rád znova pracoval, ale nemůžeme s tím nic dělat. Je to věc managementu. Nikdo nemá jasné informace,“ líčí.

Tisíce pracovníků alespoň částečně uklidňuje, že zůstávají doma i s plným platovým ohodnocením. Je to také pohled Jozefa Žieleckého, který pracuje na koksovně Liberty. „Situaci zatím neřeším. Pokud by chtěl majitel položit firmu, tak by zaměstnance propustil, a ne je držel doma za sto procent platu. Věřím, že se provoz v brzké době rozjede,“ povídá.

Odboráři s vedením firmy na konci loňska uzavřeli novou kolektivní smlouvu. „Platí všechny benefity, které jsme doteď měli. Tím největším je, že zaměstnanci mají jistotu až třináctinásobku platu, pokud by došlo k propouštění,“ říká Slanina. Doplňuje, že přesná částka pro jednotlivce závisí na počtu odpracovaných let.

Přesto mezi kolegy koluje mnoho polopravd a domněnek. O tom, co vlastník s hutěmi zamýšlí, stále není jasno. „S komunikací nejvyššího vedení úplně spokojení nejsme,“ přiznává Slanina.

Ani odborářský předák si nedovede představit, že by výroba oceli v obří huti po desítkách let skončila. „Nemělo by to dopad jen na 6 tisíc zaměstnanců, ale další desítky tisíc lidí, kteří jsou na hutě pracovně navázaní. Klesla by životní úroveň na severní Moravě, protože se sníží konkurence mezi zaměstnavateli,“ uvažuje Slanina. Připomíná třeba externí úklidové, údržbářské či stravovací služby.

Sociální geograf Slach však upozorňuje, že stále chybí přesná data, kolik lidí a firem je na huť pracovně navázaných. „Nevíme, jestli je to 10 tisíc, 20 tisíc pracovních míst. Ohledně ekonomických dat jsme na tom v Česku zoufale. Od konkrétních počtů navázaných pracovníků se pak odvíjí dopady zavření,“ zdůrazňuje.

Podle něj jsou dodavatelsko-odběratelské vztahy míň intenzivní než v minulosti. „Už dřívější majitel hodně osekal odběratele v regionu. Pokud zavřou - a ten scénář se jeví poměrně pravděpodobně -, tak je v kraji na trhu práce asi 7 tisíc volných míst, která jsou podobná jako pozice v Liberty,“ říká.

V Moravskoslezském kraji je nyní 4,9 procenta nezaměstnaných. „Pokud by čistě hypoteticky zanikla všechna místa v Liberty a na ně navázané pozice, vzroste nezaměstnanost až o 2,5 procenta. Trhem práce to zahýbe, ale historicky tu byla nezaměstnanost i 16 až 18 procent. Nicméně bych to nebagatelizoval, případný konec hutě se může promítnout od osobních příběhů jednotlivých lidí,“ doplňuje Slach.

Také připomíná, že problémy hutě probublávaly navenek nejmíň rok. „Situace se řeší, až když se vyhrotila. Připravenost z úrovně státu i kraje měla být větší,“ dodává.

S přispěním Daniela Nováka.