Hlavní obsah

Za rovnátka platí pacienti desetitisíce. Odborníci vysvětlují proč

Foto: Shutterstock.com

Ilustrační foto.

Reklama

Podle zubních specialistů je v případě rovnátek drahý především materiál, a ceny proto snížit nelze.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jsou takřka neviditelná, a proto čím dál oblíbenější. Narovnat si zuby pomocí fóliových neboli takzvaných „neviditelných“ rovnátek si nechávají i lidé, které by jinak představa klasického fixního aparátu odradila.

Na druhou stranu, mnohé může odradit pro změnu cena. Zájemci za ně zaplatí přibližně 70 až 120 tisíc korun.

Materiál ortodontisté z drtivé většiny nakupují u zahraničních společností. Právě ceny dodavatelů se projevují nejvýrazněji i na částce, kterou musí ve výsledku zaplatit český zákazník.

„Fóliové aparáty zatím pojišťovna neproplácí nikomu. U nich jsme takzvaní provideři – nakupujeme je z drtivé většiny od amerických společností, které prostě mají cenu danou,“ podotýká předseda České ortodontické společnosti (ČOS) Ivo Marek.

„Za rozšířená fóliová rovnátka jednoho velkého amerického výrobce například platíme nákupní cenu přibližně 41 tisíc korun bez DPH,“ doplňuje ortodontistka Lucie Žáková, která pracuje na pražské klinice Smart care.

„Částka, kterou pacient za rovnátka zaplatí, je částka za celé dva roky léčby. Vy si tím platíte v průběhu dvou let při vašich návštěvách práci celého týmu,“ dodává.

Konkrétní kliniky proto podle ní mohou ovlivnit cenu rovnátek pouze tím, pokud si sníží mzdové náklady. „Měli by třeba méně lidí, zvládli by ale léčit méně pacientů a čekací doby by se ještě prodloužily,“ nastiňuje.

Ceny rovnátek se velmi liší v závislosti na jejich typu, závažnosti vady pacienta i konkrétní ordinaci.

Levnější varianta je takzvaný fixní aparát. Jde o klasická zámečková rovnátka, která pacienti musejí nosit nepřetržitě. Ta nejlevnější lze v Česku koupit za přibližně 25 tisíc, mnohdy se ale cena vyšplhá i na dvojnásobek.

Pojišťovny ve většině případů na rovnátka nepřispívají nic, neproplácí ani práci lékaře. Veškeré náklady tak nese pacient.

Výjimku mají lidé s těžkými vývojovými vadami chrupu a děti a mladiství do 21 let. U těch je práce zubaře většinou hrazená, pojišťovny přispívají i na materiál (pouze v případě fixních rovnátek). Často je však příspěvek jen zlomkem celkové částky.

Neshody stomatologů a ortodontistů

Vysoké ceny ortodontické péče v minulosti komentoval prezident České stomatologické komory (ČSK) Roman Šmucler.

„Ortodoncie je u nás nejdražší na světě. V ostatních stomatologických oborech je situace naštěstí jiná. Ale už i služby ortodontistů v sousedním Německu jsou podstatně levnější než v Česku,“ uvedl pro server Zdravé Zprávy.

Ve vyjádření pro Seznam Zprávy se od těchto výroků distancoval. „Ceny nejsou vysoké, jsou prostě normální,“ řekl mimo jiné.

Někteří ortodontisté nicméně jeho dřívější výroky o drahé péči kritizují. „Ortodontická péče v České republice je ve středoevropském a západoevropském prostoru nejlevnější, ne nejdražší. Je to úplně mylná informace, kterou pan prezident z nějakého neznámého důvodu neustále vypouští,“ reaguje šéf ortodontistů Ivo Marek.

Rozporuje i Šmuclerova dřívější slova o tom, že by lidé jezdili za rovnátky do sousedních zemí. „Fixní léčba v Německu stojí pacienta sedm až osm tisíc eur, u nás to vychází na čtyři až pět tisíc eur,“ upozorňuje.

Jeho slova potvrzuje i ortodontistka Žáková. „Není pravda, že Česko patří v ceně rovnátek mezi nejdražší země,“ zdůrazňuje.

Za fixní rovnátka v Německu podle ní zájemce zaplatí zhruba šest tisíc eur (přibližně 150 tisíc korun). Za neviditelná rovnátka pak čtyři tisíce eur (přibližně 100 tisíc korun).

Neviditelná rovnátka, která jsou vnímaná jako luxusnější varianta, jsou v Německu paradoxně levnější než ta klasická zámečková. „Fixní rovnátka vyžadují mnohem víc práce než ta neviditelná. Nákup materiálu je u fixních levnější, ale práce je mnohonásobně náročnější. A ta v Německu je dražší,“ vysvětluje Žáková.

Ve výsledné ceně se podle ní projevují ale i další faktory. „Každý ortodontista musí mít svůj tým, aby zvládl vyhovět celé řadě zájemců o léčbu. Práce v Česku je velmi vysoko zdaněná, mzdové náklady jsou tak jednou z největších položek vedle materiálu, nástrojů a dalších vstupů,“ vysvětluje.

Nedostatek specialistů

Přetrvávajícím problémem je nedostatek specialistů a s tím související nedostupnost péče v některých částech Česka. Nejhůř na tom je Liberecký kraj, kde je podle dat ČSK z roku 2022 pouhých šest ortodontistů. Na jednoho specialistu tak připadá asi 70 tisíc obyvatel.

„Je to úplně stejné jako se stomatology – zůstávají ve velkých městech, kde vystudovali. To je případ víc než poloviny pražských ortodontistů,“ konstatuje Marek.

Zubař, který se chce specializovat, musí absolvovat pět let studia stomatologie a následně další tříleté nadstavbové studium ortodoncie na akreditovaném pracovišti. Tím je jejich počet de facto regulovaný.

Podle dat ČSK jsme v roce 2022 měli v Česku 337 ortodontistů. Podle Marka je tento počet dostatečný. Problém s jejich rozložením by mohly řešit pojišťovny pomocí regulace smluv pro lékaře ve velkých městech.

„Česko má nejlépe zpracovaný systém počtu lékařů a pacientů za posledních 30 let. Máme 28 tisíc občanů na jednoho ortodontistu, což je v Evropě nadprůměrné. Ta čísla se pohybují zhruba od 20 do 100 tisíc obyvatel,“ vypočítává.

„Navíc každý rok školíme zhruba 12 až 15 nových ortodontistů, kteří přesně nahrazují ty, co odcházejí do důchodu. Systém funguje výborně,“ tvrdí.

Prezident ČSK nicméně ve státem regulovaném počtu ortodontistů vidí problém. „Počet ortodontistů se moc nezvýšil od socialismu. Ale zájem o ortodoncii je násobný,“ myslí si Šmucler.

Rovnátka i bez specializace?

Systém by se podle Šmuclera měl změnit. „Jsou proto dvě cesty. Buď rovnátka necháte dělat i jiné doktory, nebo se musí zvětšit počet specialistů,“ tvrdí.

„V Americe rovnátka dělá každý zubař, který si udělá nějaký kurz. Myslím, že zubař, který má univerzitu, je schopný se to třeba za půl roku naučit. Tady všichni říkají, že se to musí naučit jenom ve státní nemocnici,“ dodává.

Ortodontisté by se podle něj mohli školit v soukromých zařízeních nebo pod stomatologickou komorou.

Předseda ortodontistů s ním nicméně nesouhlasí. Pokud by ortodontické výkony mohl dělat jakýkoliv zubař, snížila by se podle něj kvalita péče.

S tím souhlasí i Žáková. „Když vystudujete zubařinu, o ortodoncii nemáte ani ponětí. Není to běžné v žádné vyspělé zemi, vždy rovnátka dělá specialista,“ komentuje.

Reklama

Doporučované