Článek
Učitel aktivně nepracoval se všemi studenty a neposkytoval jim zpětnou vazbu. Podle pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze ze začátku března, který mají Seznam Zprávy k dispozici, tak nelze proti výpovědi od ředitele školy za takových okolností nic namítat.
Jde o uzavření případu, o kterém Seznam Zprávy poprvé informovaly loni v prosinci.
Ředitel Smíchovské střední průmyslové školy (SSPŠ) Radko Sáblík dal výpověď pedagogovi, který ve svých předmětech nekontroloval absenci a místo výuky pouze zadal žákům ročníkovou práci.
Ačkoliv výuka ve školním roce 2020/21 probíhala téměř výlučně distančně, učitelé na škole měli povinnost učivo s žáky probírat při živé on-line výuce a chybějící – jak to bývá běžné – zapisovat do třídnice.
Ředitel Sáblík už dříve řekl, že ho netěší, že k výpovědi sáhl, ale kvůli nulové sebereflexi podle svých slov prý „neměl na výběr“. Učitel, který školu za výpověď zažaloval, naopak namítá, že jádrem sporu nebyla nekvalitní výuka, ale osobní spory mezi ním a ředitelem.
Městský soud v Praze každopádně pravomocně potvrdil rozsudek prvoinstančního obvodního soudu a dal za pravdu řediteli.
„Námitku žalobce, že studenti neutrpěli žádnou újmu ve vzdělávání, považuje odvolací soud za zcela účelovou. S ohledem na skutečnost, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce s některými studenty během distančního vzdělávání, jež trvalo velmi významnou část školního roku 2020/2021, neměl vůbec žádný kontakt, nemohli si tak logicky tito studenti osvojit látku v důsledku činnosti žalobce,“ uvedla v rozsudku předsedkyně senátu Jitka Denemarková.
Ačkoliv šlo o období distanční výuky během covidové pandemie, jde o poměrně přelomové rozhodnutí, které ukazuje, že ředitel se může i za nekvalitní pedagogickou práci s učitelem za určitých okolností rozloučit.
Dosud se u soudů objevovaly především excesy, jako bylo například pohlavní zneužívání nebo šíření ruské propagandy a dezinformací, jež Seznam Zprávy už v minulosti popsaly. Naopak výpověď pro nadbytečnost učiteli, pro nějž ředitel nemá předměty v jeho aprobaci, soud zamítl.
Soud: Nedá se to nazvat výukou
Městský soud v Praze dal škole za pravdu ve třech z celkem sedmi bodů výpovědi, přitom i jediný důvod by ředitele podle soudkyně Denemarkové opravňoval k udělení výpovědi, a sice ten, že učitel toleroval absenci na hodinách, a učinil tak výuku dobrovolnou navzdory školním pravidlům.
To potvrdil při výslechu i jeden z žáků SSPŠ. „V ostatních předmětech byla docházka povinná, žalobce na docházce v tomto předmětu netrval. Je tedy pravdou, že celý rok jsme tak nemuseli nic dělat a pak až odevzdat závěrečný projekt na konci. Nejdříve na hodiny lidé chodili, postupně odpadali a nakonec nechodil nikdo,“ popsal.
„Z této svědecké výpovědi je zcela zřejmé, jak reálně vypadala distanční výuka žalobce v předmětech Hardware a Operační systémy, když dle odvolacího soudu se tento způsob provádění distanční výuky snad nedá ani nazvat výukou, neboť ani v případě distanční výuky nelze přistoupit na tento způsob provádění ‚pedagogické‘ činnosti ze strany vyučujícího,“ stojí v rozsudku předsedkyně senátu Denemarkové.
Učitel se ale před soudem bránil prohlášením, že pouze nelpěl na připojení studentů v konkrétním čase, ale že jeho žáci měli za úkol studovat samostatně.
„Soud nebyl schopný vyhodnotit, že nešlo o normální situaci, ale že učitelé byli hozeni do něčeho, co nevěděli, jak mají dělat. Bohužel jsem udělal chybu, že jsem studentům řekl, že je výuka dobrovolná, byť ani u mě dobrovolná nebyla,“ popsal pro Seznam Zprávy propuštěný učitel.
Na dotaz dodal, že zváží dovolání k Nejvyššímu soudu. K tomu běží dvouměsíční lhůta od doručení rozsudku.
Ředitel školy Sáblík je naproti tomu rád, že soud pravomocně potvrdil správnost jeho postupu. „Ulevilo se mi. Jsme rádi, že nám soud dal za pravdu, a myslím si, že se dost ostře vymezil v náš prospěch,“ uvedl.
Vyjma nepřípustnosti dobrovolné výuky se soud rovněž ztotožnil s pohledem školy i v otázce nedostatečné pedagogické práce a poskytování zpětné vazby od učitele všem žákům. Zároveň také v rozsudku stojí, že učitel nemohl ověřit, jestli žáci učivo pochopili a zvládli. Podle soudu „je zcela absurdní představa, že učitel považuje za správné poskytnout studentům zpětnou vazbu a ověřit znalost probírané látky pouze na závěr školního roku“.
