Článek
Pravděpodobně jedna z nejdůležitějších tekutin na světě. Doslova bez ní nedokážeme žít, v poslední době je jí ale nedostatek. A protože ji zatím nedokážeme vyrobit, jsme odkázaní na to, že lidé budou ochotní se podělit o vlastní zásoby. Jenže Česku tito dárci postupně dochází a s nimi i krev.
Současný stav dárcovské základny v České republice neodpovídá doporučením Světové zdravotnické organizace (WHO). Ta pro rozvinuté země stanovuje jako optimální podíl dárců přibližně 3 % populace, což by pro ČR znamenalo zhruba 300 až 320 tisíc lidí. Realita je však jinde.
„V současné době je pravidelnými dárci krve v nemocničních transfúzních zařízeních asi 230 tisíc lidí. Uvádíme záměrně číslo omezené na nemocniční transfúzní zařízení, neboť to je ta krev, případně její složky, které pomáhají nemocným v České republice,“ říká prezident Českého červeného kříže Marek Jukl. „Jako ‚minimální ideální‘ počet se uvádí 300 tisíc dárců. Je tedy stále třeba získávat nové, a to již jen proto, že skoro 30 tisíc jich ročně musí z věkových či zdravotních důvodů skončit.“
Naléhavost situace potvrzuje i koordinátorka pro nábor dárců Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Andrea Máchalová. „Počet dárců je dlouhodobě na hraně optimálního stavu. Stačí několik komplikovaných pacientů ve stejnou dobu a zásoby se mohou rychle snížit,“ vysvětluje. „Situace se většinou daří zvládat, ale systém je velmi citlivý.“
Kdo může darovat krev
Pro darování krve musíte být ve věku 18–65 let (prvodárci do 60 let) a vážit alespoň 50 kg. Podmínkou je dobrý zdravotní stav bez anamnézy zhoubných nádorů, žloutenky typu B a C, syfilis, HIV či vážných chronických onemocnění srdce, jater, ledvin, nervové soustavy a trávicího traktu. Mezi trvalé překážky patří také rizikové sexuální chování, nitrožilní užívání drog nebo pobyt ve Velké Británii nad 12 měsíců v letech 1980–1996 a před rokem 1996 mu v zemi nebyla podána transfuze (kvůli výskytu Creutzfeldt-Jakobovy choroby).
Aktuální omezení vyžadují:
- 4 měsíce odstup od operace, endoskopie, tetování, piercingu, transfuze nebo rizikového pohlavního styku.
- 1 měsíc od dobrání antibiotik a od přisátí klíštěte.
- 2 týdny od úplného vyléčení jakékoliv akutní nemoci (např. virózy).
- 1 týden po trhání zubu.
Dárce nesmí být v kontaktu s infekční chorobou a nesmí vykazovat známky chronického alkoholismu.
Problém navíc není jen absolutní počet, ale také věková struktura českých dárců, jejichž registry v nemocnicích stárnou, zatímco jejich přirozený úbytek není dostatečně nahrazovaný příchodem mladé generace. „Nejvíce v registru chybí mladí lidé ve věku 18–35 let, kteří jsou přitom klíčoví pro dlouhodobou stabilitu dárcovské základny,“ vysvětluje Máchalová.
„K tomu se přidává demografický vývoj, který z tohoto pohledu není příznivý, protože ubývá ta věková kohorta, kde je ideální nové dárce získávat - mladí lidé,“ dodává Jukl.
A shodné problémy vyjmenovává i další oslovený odborník. „Riziko tu opravdu je – řada nemocničních transfuzních zařízení upozorňuje na pokles počtu nově příchozích dárců a na nedostatek dárců mladých. Dárcovské registry stárnou,“ odpovídá na otázku, jestli hrozí riziko kritické situace, předseda Společnosti pro transfuzní lékařství Petr Turek.
I proto od předloňského léta mohou dávat krev i homosexuálové, ti do té doby pro svou orientaci darovat nemohli.
Prázdniny jako problém
Proti zdravotníkům pak hraje ještě jeden faktor – prázdniny a volno. „Problematická jsou období letních dovolených, období epidemií respiračních nemocí a období kolem Vánoc. To jsou právě ta období, kdy se ukazuje, že nemáme ten ‚minimální ideální‘ počet dárců,“ říká Jukl.
Jakýkoli výpadek dostupných dárců – například právě během prázdnin a dovolených, které jsou navíc v případě zahraničních cest spojené i s povinným intervalem, kdy dárce nesmí darovat – systém rozkolísá a je velmi těžké potřebný transfúzní přípravek získat.
„Děje se tak mezinemocničními výpomocemi, což je logisticky obtížné. Lze sice odkládat plánované operační výkony, ale například úrazy či nehody se dějí dále a mnohdy se – například u polytraumat (postižení nejméně dvou orgánových systémů, z nichž alespoň jeden ohrožuje pacienta na životě - pozn. red.) – spotřebuje několik desítek transfúzních jednotek (tzv. „konzerv“) na jednoho pacienta,“ vysvětluje prezident Českého Červeného kříže.
Před Vánoci tak lidé často chtějí stihnout dobrý skutek a krev dát, při zimních sportech se ale podle oslovených odborníků často zraní, a tím se z registru dočasně vyřadí. „Škodu“ napáchají také epidemie onemocnění, které se v zimě šíří.
„Dárcovsky nejslabší bývá konec léta – část dárců je na dovolené, část nemůže darovat protože navštívila dovolenkové oblasti s vyšším rizikem infekcí jako například Středomoří či tropické země,“ dává druhý problematický termín Jukl.
Umělá krev? Pravděpodobně sci-fi
Navzdory tomu, jak rychle jde dopředu věda a lékařství, umělou krev stále vyrobit neumíme.
„Červené krvinky i krevní destičky jsou živé, typicky lidské buňky s jedinečnými rolemi, vyrobit je uměle asi nikdy nepůjde,“ vysvětluje Turek. Reálněji podle něj vypadá možnost vypěstovat například červené krvinky z lidských krvetvorných buněk ve tkáňové kultuře, ale i to je podle předsedy Společnosti pro transfuzní lékařství v nedohlednu mimo jiné kvůli potřebnému množství a nákladům spojeným s produkcí.
„Krevní plazma obsahuje několik stovek bílkovin se specifickými funkcemi, rekombinantními technologiemi se zatím podařilo vyrobit jen několik z nich, například některé faktory krevního srážení,“ dodává.
Krev přitom nevydrží moc dlouho. Nejdelší životnost mají červené krvinky, které jsou podle Máchalové využitelné přibližně 35 - 42 dní, trombocyty, neboli krevní destičky, ale vydrží maximálně sedm dní. „Právě krátká trvanlivost trombocytů je jedním z důvodů, proč je potřeba mít stálý přísun dárců,“ dodává Máchalová.
Dalším faktorem, který hraje roli ve spotřebě, je pak to, že krev dárce a příjemce musí být kompatibilní. Podle Jukla do nějaké míry platí, že skupiny, které jsou časté, mají logicky také vyšší počet příjemců. „Ale je pravdou, že zásoba skupin, kterých je málo v populaci, například AB-, nebo skupina ‚univerzálního dárce krve‘, neboli 0-, se mohou velmi rychle vyčerpat, stačí, když přivezou například jedno polytrauma. Takže po takových dárcích bývá sháňka.“
Máchalová k výčtu přidává ještě skupinu A-. „Neplatí to ale absolutně – potřeby se neustále mění,“ upozorňuje. „Poměr krevních skupin na skladě se může změnit během jediné noci, například pokud se objeví dva komplikovaní pacienti se stejnou skupinou.“
Odborníci proto radí sledovat webové stránky transfuzních oddělení a doporučují dárcům se řídit pozvánkami, které jim přijdou.
Jak fungují krevní skupiny
Každá červená krvinka má na svém povrchu něco jako osobní průkaz: specifické molekuly - antigeny. Naopak v krevní plazmě (tekutině, kde krvinky plavou) jsou obranné jednotky - protilátky.
Tyto protilátky fungují jako bezpečnostní kamera: jejich úkolem je rozpoznat „své“ a „cizí“. Když narazí na krvinku s neznámými antigeny (cizí identitu), rozpoznají ji jako hrozbu a snaží se ji zneškodnit. Shlukují ji dohromady, jako slepení cizích buněk do velkých hroznů. To je velmi nebezpečné, protože shluknuté krvinky ucpávají cévy a tělo je pak ničí.
Najetím kurzorem na krevní skupinu se zobrazí její možný příjemce/dárce:
Ne každé darování zachraňuje životy
Transfuzní stanice pak řeší ještě jeden problém – darování krve musí být bezpříspěvkové. Systém je tak nastavený proto, aby lidé kvůli vidině finančního prospěchu nezatajovali fakta, která by jim mohla darování znemožnit.
„Rozdíl mezi bezpříspěvkovými a ‚placenými‘ odběry je obecně spatřován v motivaci, kdy ten, kdo neočekává přímý finanční profit, je motivován sdělit o sobě vše tak, aby neuškodil potenciálnímu příjemci,“ vysvětluje Jukl. „Ne vše se dá totiž zjistit vyšetřením dárce, proto se již od roku 1960 celosvětově usiluje o maximální podíl bezpříspěvkových odběrů.“
Odměny tak dárce získává pouze nepřímo. V den odběru má například každý nárok na placené volno, za každý odběr si také může odečíst ze základu daně z příjmu tři tisíce korun. Při každém odběru navíc lékaři bezplatně vyšetří jeho krev.
Dárce různými benefity motivují také pojišťovny, hlavní město Praha zase předloni zavedlo, že dárci s 80, 120, 160 nebo 250 odběry dostanou roční kupon na MHD. Pro někoho zase může být lákadlem oceňování Českým červeným křížem, který má sérii medailí, křížů a plaket podle toho, kolikrát člověk daroval.
Kdo naopak za odběry finanční odměny dávat může, jsou takzvaná plazmacentra. „Je třeba dělat pro získávání nových dárců mnohem více, více informovat veřejnost o jejich potřebě a klást také důraz na to, že ne každé ‚darování‘ skutečně pomůže pacientům v Česku,“ naráží na Jukl na to, že mnoho lidí chodí darovat právě do těchto zařízení.
Ta si přitom na nedostatek zájemců nemohou stěžovat. „Ročně se v České republice provádí v ‚nemocničních transfuzních zařízeních‘ kolem 420-440 tisíc odběrů plné krve, 15-18 tisíc přístrojových odběrů krevních destiček a cca 180-200 tisíc odběrů plazmy. Komerční plazmaferetická centra provádějí cca milion odběrů za rok a počty těchto odběrů rostou o asi 5-8 % ročně,“ upřesňuje Turek.
Plazmacentra přitom neodebírají krev na přímou léčbu pacientů, ale pouze – jak název napovídá – plazmu, která je dále zpracovaná na léčivé přípravky. „Obě formy mají své místo, ale červené krvinky jsou zatím nenahraditelné a trombocyty musí být čerstvé – bez klasických dárců krve se tedy zdravotnictví neobejde,“ upozorňuje Máchalová.
To potvrzuje i Turek. „Červené krvinky, krevní destičky a malý objem plazmy připravené v nemocničních zařízeních jsou použity výlučně k léčbě nemocných v ČR,“ vysvětluje. „Naproti tomu většina plazmy z nemocnic a všechna plazma z plazmaferetických center je odesílána ke zpracování v zahraničí a část se vrací v podobě z ní vyrobených léků. Množství odeslané plazmy ale vysoce – asi čtyřikrát – převyšuje množství potřebné pro výrobu léků nezbytných k léčbě českých pacientů,“ dodává.
To potvrzují i čísla. Česká republika totiž podle zprávy Cornell SC Johnson College of Business z minulého roku patřila spolu se Spojenými státy, Rakouskem, Německem a Maďarskem mezi pět zemí, které pokrývají 80 % světové nabídky plazmy.
Jde o lukrativní podnikání. V roce 2024 totiž dosáhly odhady hodnoty trhu s touto komoditou 35,8 miliard dolarů a vzhledem ke stabilnímu růstu by měl v roce 2034 dosáhnout hranice téměř 80 miliard.
