Článek
Policie chybovala v kauze ženy, která před více než deseti lety podala trestní oznámení na kněze kvůli údajnému sexuálnímu násilí. Policisté případ třikrát odložili. Stížnosti ženy ve středu vyhověl Ústavní soud (ÚS). Řízení obnovil poté, co žena uspěla u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Napoprvé i ústavní soudci stížnost odmítli. Policie, jejíž pochybení nenapravilo ani státní zastupitelství, se případem musí zabývat znovu, plyne z nálezu. Ústavní soudci nebyli při rozhodování jednotní. Pět z 15 jich uplatnilo odlišné stanovisko.
Trestné činnosti sexuální povahy se římskokatolický kněz podle oznámení dopouštěl v letech 2002 až 2014. Vše začalo, když bylo ženě 17 let, a skončilo, když jí bylo 30. Policie oznámení odložila s vysvětlením, že jednání nenaplnilo skutkovou podstatu žádného trestného činu.
Státní zastupitelství později sice uznalo, že kněz se dopustil sexuálního nátlaku, ale případ už znovu neotevřelo kvůli promlčení. Podle štrasburského soudu české orgány dostatečně nezohlednily například ženin odpor, její zranitelnost, psychický stav, vývoj vztahu s knězem a její závislost na něm.
Ústavní soudci nyní zdůraznili, že pisatelka trestního oznámení vznesla takzvaná hájitelná tvrzení o sexuálním násilí ze strany kněze. Orgány činné v trestním řízení tak měly povinnost prošetřit všechny podstatné okolnosti a zajistit odpovídající důkazy, což se dosud nestalo.
„Prověření svých hájitelných tvrzení se stěžovatelka dosud nedomohla a pozitivní závazek provést jejich účinné vyšetření, který stát vůči stěžovatelce má, dosud nesplnil,“ stojí v nálezu soudce zpravodaje Jiřího Přibáně.
Soud také varoval před sekundární viktimizací, tedy opětovným zraňováním oběti, jejím očerňováním, přenášením viny nebo bagatelizací její újmy. Policie například argumentovala tím, jak se žena v době údajného sexuální násilí chovala, a tím, že se aktivněji nebránila.
„Z odborné literatury přitom vyplývá tento obecný poznatek: ženy vnímají sexualizované násilí v trvajícím vztahu s pachatelem jako extrémně stresující a ze strachu volí spíše nekonfrontační (málo energický) odpor. V případech vztahových znásilnění mohou oběti po nějakou dobu reagovat zdánlivě smířlivě,“ stojí v nálezu. „Orgány činné v trestním řízení by měly být schopny nahlížet na skutkové okolnosti případu nejen z hlediska podezřelého, ale i očima oběti,“ zdůraznil soud.
Česko musí podle Štrasburku ženě nahradit nemajetkovou újmu 25 000 eur, tedy přibližně 607 000 korun podle aktuálního kurzu. Nedávno se ÚS stejným případem zabýval v jiné, odškodňovací linii před českými soudy. Dal ženě novou šanci na odškodnění za to, že policie neprovedla účinné vyšetřování. Justice žalobu o 500 000 korun zamítla, protože nárok považovala za promlčený. V této linii by měl v budoucnu znovu rozhodovat Obvodní soud pro Prahu 2.
